Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Kdo by neznal pohnutou historii těchto norských pošuků. Stohy papíru se popsaly s jejich skandály, ať to byla Black Metal Mafia, vypalování kostelů, sebevražda zpěváka Deada, vražda kytaristy Euronyma rukou basisty Grishnackha. Prostě magořinec, jak má být. Léty se ale začalo na podobné excesy zapomínat a do popředí šla zase hudba. K ultimativnímu počinu „De Mysteriis Dom Sathanas“ (který se nahrával ještě v době, kdy byl Euronymous naživu) přibyla další díla, ať už třeba experimentální ..
První den plzeňského festivalu Metalfest nasadil laťku hodně vysoko. Názory návštěvníků to jenom potvrzují. Tak třeba Alice Cooper byl chválen téměř na každém rohu. Sem tam se řešila i pekelná show Mayhem či metalová jízda Brainstorm. Ale dost vzpomínání, jdeme na sobotu! I ta měla totiž co nabídnout. Kromě zahraničních hvězd, kterým logicky patřil večerní čas, se ukázalo, že i dříve hrající kapely mají co ukázat. ..
Když se kapela jmenuje Black Pope, jejich album „St. Rock“ a letmý pohled na obal desky také vyvolává sakrální dojem, asi by člověk čekal něco seriózního. Tak to je přesně to, co od debutového alba čtveřice z Terstu rozhodně nečekejte. Black Pope systematicky kříží vše, co jim přijde pod ruku (country, grunge, thrash, rock, punk…), spíš než se vyžívat v instrumentálních exhibicích mají potřebu po vás jen tak plivnout své nijak složité nápady, s hlubokomyslností textů si hlavu příliš nelámou a evidentně se tím sami dobře baví...
Již po čtvrté se Plzeň na tři dny zahalila do černé barvy. Na programu byl totiž opět Metalfest, na který se letos sjelo sedmadvacet kapel z deseti zemí světa. A naštěstí byl o poznání klidnější než ten loňský. Tím samozřejmě narážím na počasí, protože hudba nemohla nechat v klidu téměř nikoho (vyprávět by mohli nedaleko žijící obyvatelé). Fanoušci se tak zase jednou mohli soustředit jen a jen na dění na pódiu, které jako vždy slibovalo velkou podívanou. ..
Sleeper Effect je za a) psychologický jev, kdy se informace, jež je určitým způsobem znehodnocena (např. nedůvěryhodný zdroj), v paměti jedince stává stále přesvědčivější v důsledku toho, že zapomíná na její původ, za b) britská alternativně progresivní kapela, aktuálně vydávající svoje první épíčko, nazvané „The Hero Clone“. Správně jsou obě odpovědi a otázkou tak jen zůstává, který z těch efektů stojí za to prozkoumat důkladněji...
Tytam jsou doby, kdy Zakk Wylde vtrhl jako uragán na scénu a hned svým debutovým zářezem, albem „No Rest For The Wicked“ od Ozzyho Osbournea, nastavil kytarové hře v rockové hudbě nové mantinely. Jenže to se psal rok 1988, Zakk byl jedenadvacetiletý mladíček, který kytaru ovládal lépe, než kdejaký ostřílený mazák. Dnes je Zakkovi o pětadvacet let více a jeho jméno je na hudební scéně veliký pojem. Aby také ne, kdy s Ozzym natočil taková alba jako „No More Tears“ a „Ozzmosis“, na něž vtiskl
..
Bylo, nebylo… Sešli se jednou dva pubertální mladíci, kteří měli naprosto stejný zájem… Nene, příběh o Metallice nezačínal jako klasická pohádka. Samozřejmě, na začátku ti dva mladíci byli. Jeden protekční fracek dánských přistěhovalců Lars Ulrich, který se podle přání svých rodičů měl spíše starat o finanční toky na burzách a hrát tenis a druhý, uhrovatý týpek z předměstí James Hetfield, který byl předurčený spíše k tomu, aby se stal dřevorubcem a po večerech s místními flákači zapíjel šichtu, doufaje, že další tak strašná delší dobu nepřijde...
Dvacetiletá historie kapely Claymore může být obrazem toho, jak jsou ty evropské dějiny bouřlivé. V době vzniku kapely mohl doma vyvěšovat její zakladatel Vladimír Garčevič jugoslávskou vlajku. Na prvním albu už se kapela mohla hlásit k příslušnosti soustátí Srbsko – Černá Hora, aby svojí druhou desku (po probrání se z desetileté hibernace a pochopitelně i s pozměněným line-upem) již vydávala s pojmem „Srbsko“ v kolonce státní příslušnost. Leč tato zmínka je čistě faktografická, ..
Ruská Arkona právě vydala své sedmé řadové album. Kapela je u nás už velice dobře známá a patří mezi nejpopulárnější folk metalové uskupení. Možná i proto, že hrají na tu naši „slovanskou“ notu. Vždycky jsem si myslel, že ruština a rocková hudba prostě nejdou dohromady, ale Arkona mi tohle dokonale vyvrátila.
Pět let od reunionu. Tři dlouhohrající desky, několik splitek. To by člověk možná čekal, že se kapela začne opakovat a studnici nápadů má vyčerpanou. Ano, u leckteré by to tak bylo. Jenže Master´s Hammer vždy stáli tak nějak mimo všech předepsaných pravidel. Posuďte sami, poté, co ze sebe deskami „Rituál“ a „Jilemnický okultista“ udělali celosvětový kult, záhy jej do posledního kousku rozmetali obskurní deskou „Šlágry“ a pak bylo dlouhá léta ticho. Prostě Master´s Hammer je nepochybně fenomén, ..
Udělám-li takové průběžné bilancování za letošní rok, vychází mi, že jedno z prvních třech mist v kategorii album roku drží švédští Persuader se svojí novinkou “The Fiction Maze”. Persuader postavili na hlavu teorii současného uspěchaného světa, kdy se většina snaží ani na okamžik nedat fanopuškům vydechnout, aby na snad někteří nezapomněli a se svým čtvrtým albem přišli až po (neplánované) osmileté studiové pauze. O tom, proč vlastně k té pause došlo, o pocitech z nového alba i o tom,
..
U některých kapel si prostě zemi jejich původu nelze splést, i když jejich inspirace nemusí nutně vycházet z národních kořenů. V případě kapely Perseus je pátrání po sídle základny možná drobně ulehčené tím, že v jedné ze svých skladeb na debutovém albu “The Mystic Hands Of Fate“ sklouznou do rodné italštiny, ale i kdyby tohle vodítko kluci nenabídli, přece jen jejich sound, vycházející z mixu tradiční metalové školy (ne náhodou se část členů kapely potkala v italském Judas Priest tributu Defenders Of The Faith)..
Brněnská Andragona se narodila v roce 2011 a právě vydala své debutové EP "End Of The Prophesied Dawn". V první řadě chválím povedený obal, který podněcuje zvědavost. Jenže nejdůležitější je samotná muzika.
Dánsko to nejsou jen Pretty Maids, Mercyful Fate, Mike Tramp a Lars Ulrich. Poslední dobou čím dál větší rozruch na tamní scéně dělá rock n´rollová pětice Supercharger. Přestože tahle kapela rozhodně neobjevuje ve svých písních Ameriku, její hudba je tyglík po okraj nacpaný vysoce oktanovým rock n´rollem po vzoru Motörhead, kam tihle Dánové přimíchali ozvěny skandinávské rock n´rollové scény přelomu tisíciletí, kdy jí kralovali ..
Když před dvěma lety kolegyně Ray psala o tom, že je mírně zklamaná z alba Brainstorm „On the Spur of the Moment“, byť jsem tímhle absolutně netrpěl, rozhodně jsem neměl potřebu o něm sebemíň polemizovat. Ona ta hranice mezi uspokojením a zklamáním umí být někdy zatraceně uzoulinká. A v případě party z německého Heidenheimu, která letos slaví čtvrtstoletí (a aby těch kulatých výročí nebylo málo, aktuálně vydané album „Firesoul“ je jejich desátým řadovým albem) svého působení na scéně, to asi platí dvojnásob. ..
Na světě vzniklo už hodně superskupin od dob, kdy se poprvé tento termín užil v souvislosti s projekty The Steampacket (Long John Baldry, Rod Steward, Julia Driscoll, Brian Auger, Vic Briggs), Cream (Eric Clapton, Jack Bruce, Ginger Baker), Dirty Mac (Eric Clapton, John Lennon, Keith Richards a Mitch Mitchell) nebo Crosby, Stills, Nash & Young. Většina z nich nikdy neměla dlouhého trvání, ovšem stále jako kdyby móda těchto kapel, složených z respektovaných jmen rockové scény, stále mohutněla a sílila. ..
Poslední dobou mám tak trochu pocit, že většina těch, kteří v minulém století vydali desku a dosud neumřeli, mají najednou aktuálně potřebu svojí diskografii ještě o nějaký ten kousek doplnit. Američtí progresivci Leviathan (nezaměňovat s dalšími nejméně dvaceti kapelami stejného jména – z nichž téměř polovina pochází právě ze Spojených států) to mají malinko jinak. Ti si svojí návratovou desku odkroutili po čtrnáctileté albové hibernaci již před třemi lety a aktuálně přicházejí s pátým kouskem svého hudebního herbáře,..|
Dnes je 20.10.2025, svátek má Vendelín
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
|
[10.06.2014] [hodnocení: 8/10] |
METALFEST 2014 - Plzeň, Lochotínský amfiteátr - den druhý
|
[09.06.2014] |
|
[09.06.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
METALFEST 2014 - Plzeň, Lochotínský amfiteátr - den první
|
[08.06.2014] |
SLEEPER EFFECT - The Hero Clone
|
[07.06.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
BLACK LABEL SOCIETY - Catacombs Of The Black Vatican
|
[06.06.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.06.2014] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.06.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.06.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.06.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.06.2014] |
PERSEUS - The Mystic Hands Of Fate
|
[31.05.2014] [hodnocení: 6/10] |
ANDRAGONA - End Of The Prophesied Dawn
|
[30.05.2014] [hodnocení: 7/10] |
SUPERCHARGER - Broken Hearts And Fallaparts
|
[29.05.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.05.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.05.2014] [hodnocení: 3,5/10] |
LEVIATHAN - Beholden to Nothing, Braver Since Then
|
[26.05.2014] [hodnocení: 5,5/10] |