Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Pokud jste snad nějakou náhodou v první dekádě tohoto století narazili na španělskou gothickou kapelu Remebrances a jejich debutové album „Crystal Tears“ a napadlo by vás pídit se po jejich současném osudu, skončili byste u jména Rainover. Před třemi lety se totiž pánská část Remembrances rozhodla udělat tlustou čáru (snad jen poslední song aktuálního alba má tuhle minulost připomenout), rozešla se s tehdejší zpěvačkou, změnila jméno, po ročním hledání se dala dohromady se slavíčkem Andreou Casanovou..
Jména jako Hardline, 21 Guns, The Storm nebo Von Groove byla svého času na poli melodického hard rocku nebo AOR, chcete-li, respektovanými pojmy. Neslavily multiplatinové úspěchy, nebouraly hitparády, ale zaručovaly kvalitní práci, výborné muzikantské výkony a sem tam nějaký hit. Všechny tyhle kapely už ale čas postupem odvál (tedy kromě Hardline) a dnes už jsou spíše encyklopedickými pojmy. U všech ale narazíte na zmínku, že do nich patřili velice schopní muzikanti. ..
V roce 2009 kapela vydala další desku, od které jsem popravdě předem už nic nečekala. A to nejenom kvůli formě kapely, ale také kvůli samotnému tématu. Koncept má být o amerických vojácích, kteří zažili boje od 2. světové války dodnes. Především se pak soustředí na válku v Iráku. Tate kvůli tomu strávil několik let rozhovory s vojáky, v čele s jeho vlastím otcem, a sbíráním jejich osobních příběhů. No nezní vám to prostě extrémně americky? ..
Rock n´roll prostě na severu Evropy jede, o tom žádná. A kapela Sister se po debutovém albu „Hated“ z roku 2011 zařadila na špici zmíněného žánru spolu s Crashdïet, Hardcore Superstar, Reckless Love a Crazy Lixx. Ovšem na rozdíl od zmíněných kapel na to jde trochu jinak. Jejich hudba je mnohem ostřejší (zejména v porovnání s Reckless Love) a má mnohem větší příchuť smradlavé, propocené garáže. Za pozornost stojí také jejich postapokalyptická image, ..
„Now the times has come.., the Kings of Elves is back“, tvrdí italští Elvenking v úvodu svého osmého alba „The Pagan Manifesto“. A já si (stejně jako před dvěma lety, kdy si kluci znovu sáhli na hvězdnou oblohu s albem „Era“) souhlasně podupávám (no, ono je to spíš zběsilé křepčení, než podupávání) do rytmu živelných bicích s pocitem, že a) bych tu královskou korunu neomezoval čistě na elfí říši, ale vztáhl bych jí minimálně na celé území, ohraničené lidově-metalovou notou za b) se Elvenking víc než důstojně vyrovnali ..
Že se v televizních pořadech, které hledají talenty, nikdy neurodí nic dobrého? Možná to platí u nás, nikoliv ale ve Švédsku. Od té doby, co vítěz soutěže Idol 2009 Erik Grönwall nastoupil za mikrofon u rockerů H.E.A.T., šla kapela nejen neuvěřitelně nahoru co se týče vlastní tvorby, ale také co se týče celé hair/glam/aor/hardrockové světové scény. A s novinkou „Tearing Down The Walls“ potvrzují H.E.A.T. nadupanou formu, kterou prokázali již na předchůdci „Address The Nation“ a sbírají nejvyšší hodnocení v recenzích jedno za druhým...
Dobrá nálada se vrátila do Winger! Přesně to mě napadlo při poslechu jejich poslední desky „Better Days Comin´“, což už vlastně podporuje její název. Po tom, co si kapela zažila začátkem devadesátých let, ať už se jedná o ústrky od Metallicy nebo od seriálu Beavis And Butthead (tady tričko s nápisem Winger nosil ten největší blb, kterému se všichni smáli), začala kapela, potažmo její frontman Kip Winger tvořit desky spíše zádumčivější, které se snažily zachytit alternativnější tváře rockové hudby a zčásti popíraly to, ..
To je tak. Hledáte zajímavé domácí kapely, které by stálo za to prohnat na dráze Metalparády a protože u toho člověk prokliká kdejaké zákoutí, na detaily pak už nekouká. Úplně stačí, když vás zaujme samotná hudba (v případě českobudějovických Eleament postavená na výrazném spojení elektroniky a metalu). Což se také stalo. Až když si tahle kapela nasadila pomyslné startovní číslo a dostala se na postupovou příčku, zjistíte, že už jen z domovských či bývalých působišť členů kapely
..
Když jsem se přihlásil o recenzování Narbeleth, říkal jsem si, že uslyším něco neobvyklého, co by mi mohlo rozšířit hudební obzory. Ono se totiž málokdy stane, že narazíte na black metal z Kuby. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nahrávku pustil. Musel jsem kontrolovat, zda mi nepřišla omylem nějaká smečka se jménem Marduk, Mayhem nebo Darkthrone. Místo slunného Karibiku jsem byl vržen do ledového Norska. ..
Představovat Dona Aireyho by bylo něco jako nošení rumu do hospody. Minimálně od poloviny sedmdesátých let, kdy získal místo za klávesami v kapele bubeníka Cozyho Powella, je toto jméno všeobecně známo. Byl to Cozy Powell, který Aireyho představil koncem sedmdesátých let Ritchiemu Blackmorovi a mladý klávesista tak získal místo u Rainbow. Pak už se z angažmá z kategorie těch nejhvězdnějších roztrhl pytel...
Rok po vydání druhého dílu „Operation: Mindcrime“ měla kapela napilno. Rozhodla se vydat kompilační album největších hitů „Sign of Times“, a ještě na podzim téhož roku desáté řadové album, které se ovšem ukázalo být pouze albem coverů, nikoli vlastní tvorby. Nápad na vyšel ze hry „hádej riff“, kterou během zvukovek hráli kytaristé Wilton a Stone. Kapela se dohodla že každý člen vybere na nahrávku dvě skladby, na které nahrají cover ..
Kdyby dosud neexistovalo okřídlené rčení o důležitosti třetího alba, mohli bychom si ho vymyslet s novinkovou deskou španělských Diabulus In Musica. A když už je to rčení jednou vymyšlené, tak pokud funguje, mohli by se v jeho duchu pamplonští ďáblíci definitivně zařadit mezi symfo-power-gothickou elitu. Na aktuálním albu „Argia“ totiž Diabulus In Musica rozehrávají barevně bombastické divadlo, ve kterém jednak zdůraznili ty elementy, za které si již vysloužili pochvalu v letech minulých, ..
Jak černý byl pro Gotthard rok 2010 není asi třeba ani připomínat. Když pak dva roky po smrti frontmana Stevea Lee pozůstalci natočili s náhradníkem, Leeovým australským hlasovým klonem Nicem Maederem, comebackovou desku „Firebirth“, vypadalo to, že je kapela definitivně u konce s dechem. „Firebirth“ bylo suverénně nejslabším albem celé diskografie kapely a přesto, že Maeder se ukázal býti velice dobrým zpěvákem, který je od Lee k nerozeznání jen velice sporadicky..
Vždycky jsem obdivoval muzikanty, kteří dokážou své hudební nápady použít pro více kapel a projektů, aniž by slevili ze svojí kvality. Z těch největších jmen vyberme třeba Arjena Lucassena, jenž ve své branži představuje tak velkou záruku kvality, že je vlastně jedno pod jakým jménem své skladby vydává. Podobně to vidím i u Marka Jansena, hlavního skladatele nizozemské kapely Epica, který své schopnosti zúročil již na prvních albech holandské legendy After Forever. Po poslechu aktuální desky „Antagonise“..
Nad problémem, zda někdy Keltové a Vikingové dorazili až do Kanady, jsem nikdy nedumal. Mám-li vycházet z autenticity, jakou na mě dýchá loňské album celtic-pagan-folk-black-sympho-melo-death (nehodící se dle potřeby škrtněte a hodící se dle libosti křižte a mixujte) party Vesperia z Toronta, tak určitě ano. Z alba „An Olden Tale“ je totiž cítit pohanština, syrovost, rozvernost i nespoutanost, ocásky lidových motivů i nějaké ty nezbytné „nemetalové“ inštrumenty. Pokud jste o téhle kapele ještě neslyšeli, ..
Z pohledu hudebních ingrediencí si lepší jméno pro kapelu tahle slovenská parta jen těžko mohla vybrat. Bratislavští Symbiosis mají na svém kontě (kromě postupu v naší Metalparádě) debutové EP “Purple” a aktuálně pracují na jeho full následovníkovi. Nejen o něm jsme vedli debatu s kytaristou Alexem, kterému lehce vypomohl i jeho parťák Viktor...|
Dnes je 20.10.2025, svátek má Vendelín
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
EDGUY - Space Police - Defenders Of The Crown
„ …haló haló, tady Houston, identifikujte se, přepínám.“ „Pokračujte kapitáne, přepínám.“ „Tak to jsou skvělé zprávy, kapitáne. Můžete být malinko konkrétnější? Přepínám.“ ..více |
[25.05.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
RAINOVER - Transcending The Blue And Drifting Into Rebirth
|
[24.05.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.05.2014] [hodnocení: 7/10] |
QUEENSRŸCHE – American Soldier
|
[22.05.2014] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[21.05.2014] [hodnocení: 6/10] |
ELVENKING - The Pagan Manifesto
|
[20.05.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
H.E.A.T. - Tearing Down The Walls
|
[19.05.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[19.05.2014] [hodnocení: 8/10] |
Mr. Dee (ELEAMENT) - Vize jsou a neustále budou!
|
[18.05.2014] |
NARBELETH - A Hatred Manifesto
|
[17.05.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.05.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.05.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.05.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[13.05.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.05.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.05.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.05.2014] |