Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
DeGarmo byl pryč a na jeho místo přišel kytarista, producent a dlouholetý přítel kapely Kelly Gray, který s Tatem působil už v jeho první kapele Myth. Dva roky po neúspěšném „Hear in the Now Frontier“ přišel následovník s pěkným obalem, pitomým názvem a ještě horší muzikou. Po krachu vydavatelské společnosti EMI přešla kapela pod záštitu Atlantic records a doufala u nich v úspěšný start. Bohužel, sázka na rádiový rock nevyšla ani náhodou. ..
Už příští měsíc sfouknou bratislavští Radix čtrnáct svíček na svém narozeninovém dortu. I přes tohle úctyhodné číslo v kolonce věk se přiznám, že jsem o téhle partě slyšel poprvé až letos v souvislosti s jejich v pořadí druhým (od toho prvního jej dělí dlouhých osm let) studiovým albem „Nezlomní a nezlomení“. Ale na dobré věci není nikdy pozdě, co říkáte?..
Více než čtyřicet let existence a osmnáct studiových alb na kontě dělá z Magnum živoucí legendu. Komerčně nejúspěšnější období z let 1985-1990 mají už dávno za sebou, ale každé jejich album je nositelem skvělé a dobře poslouchatelné hard rockové či AOR muziky. A ani nejnovější deska s (pro Magnum typickým) pohádkovým názvem „Escape From The Shadow Garden“ není výjimkou.
..
Kapely v jejichž čele stojí frontwoman, jsou dnes docela v kurzu. Abych se přiznal, řadu z nich, už jen z toho důvodu, že většina se orientuje na druh hudby mně nesympatický, a rozdíly jsou prakticky minimální, moc rád nemám. Jsou samozřejmě výjimky. Když už si vezmeme legendární The Runaways, špindíry Girlschool nebo panenky Vixen. Tam šlo vždy o osobitost (i když neříkám, že u Arch Enemy u ní nejde) a tyto kapely v podstatě ženu v čele rockové kapely..
Dnešní doba přeje retru, to je nad slunce jasnější. Proto se v poslední době objevuje stále více kapel, odkazujících na zlatá sedmdesátá léta. Kapel, které přesně ví, kde leží kořeny rockové hudby a k nimž se stále častěji vrací. Důvod je prostý. Zdánlivě v rocku bylo vše vyčerpáno a jediné, čím si kapela může zaručit úspěch, je vlastně recyklace. Přesto australští Wolfmother mají v této retro vlně výsadní postavení. Hrají to totiž velice dobře a tak přesvědčivě, že těžko uvěříte, ..
Ti, kteří mají rádi sladké, půjdou vpravo, ti, kteří upřednostňují kořeněné, půjdou vlevo. No a ti, kteří zůstali stát uprostřed (na důvodu nezáleží, i když ideální by bylo, kdyby jim voněla kombinace těchto chuťových elementů) si můžou pustit páté album německých Dawn Of Destiny „F.E.A.R. ( Forgotten, Enslaved, Admired, Released)“. Dawn Of Destiny na něm svým způsobem pokračují tam, kde před dvěma lety skončili s předchozí deskou „Praying To The World“. Nabízejí mix melodií, které (v těch nejkrajnějších polohách) umí být..
Jak to asi vypadá v hnízdě Šíleného kloboučníka? Jaké jedovaté nápady nosí tahle postavička pod svým rudým kloboukem? Na tyhle otázky najdete odpověď na hodně povedeném debutovém albu “Welcome To The Den” finské kapely Mad Hatter´s Den. A na pár dalších otázek, týkající se téhle kapely, jsem se zeptal kytaristy Jaakka Hänninena, kterému drobně vypomohl i zpěvák Tapio „Taage“ Laiho. ..
Tak tady jsou karty rozdané naprosto jednoznačně. Havířovští hard-heavíci Ravers mají pod kůží muziku, která kořenila a bobtnala v době, kdy kluci snad ještě ani nebyli na světě. A protože se osmdesátkového mustru kapela drží víc než systematicky (ono třeba i to víc než povědomé logo ukazuje na inspiraci tímto obdobím), vzniká v podstatě dvojí efekt. Na jedné straně vám kterákoliv ze čtyř skladeb, zaznamenaných na jejich loňském EP „Flat Out“ bude připadat hodně známá (v jednom případě jsem i chvílemi váhal nad tím..
Battleaxe, to jsou další pamětníci samotných začátků Nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM), kteří vznikli přesně v ten rok, kdy Iron Maiden vydali svůj eponymní debut, Judas Priest uchvátili svět s „British Steel“ a Diamond Head s debutovou deskou „Lightining To The Nations“ zaujali dva mladíky z Los Angeles natolik, aby založili kapelu s názvem Metallica. O pár měsíců později, už v roce 1981, měli Battleaxe venku singl „Burn This Town“, který se v kruzích kolem časopisu Sounds stal okamžitě hitem...
„Tohle album zní, jako by se Geoff Tate přidal k U2 a skladby mu pomáhal psát někdo z Pearl Jam,“ prohlásil můj přítel při nuceném spoluposlechu „Hear in the Now Frontier“ pro tuto recenzi. A to aniž by věděl, že album bylo skutešně nahráno v domovském studiu druhé zmíněné kapely v Seattlu. Mixu šesté řadovky se ujal Toby Wright, který nedlouho předtím spolupracoval s Alice in Chains. ..
Když se řekne jméno kapely Massacre, každý správný deathmetalista si hned vybaví kultovní debut „From Beyond“ z jedenadevadesátého, který se okamžitě stal metalovým hitem číslo jedna v tehdejší sezóně. Jasně death metal tehdy frčel a když jej do rukou vezmou tři odpadlíci se Schuldinerových Death a to kytarista Rick Rozz, basista Terry Butler a bubeník Bill Andrews, které doplnil osobitý growler Kam Lee, tak je jasné, že je hned o senzaci postaráno. ..
Pamatujete na Marcuse Jürgense? Maníka, který před dvaceti lety zpíval v Brainstorm? Tak ten s nahrávkou „Tattooed Woman“, kterou začátkem března vypustili do světa německo-dánští rockeři Miracle Master nemá vůbec nic společného. Je totiž jediným členem kapely Pump, který se nahrávání desky neúčastnil. A na těch zůstavších pumpařích je mi velice sympatické (tedy, netuším, jestli v tom třeba nahrála roli autorská práva), že se se změnou zpěváka dokázali rozloučit se svojí minulostí a s novicem Oliverem Weersem ..
Zpěvák Jizzy Pearl je na losangeleské scéně známý jako falešná pětka. Svých patnáct minut slávy si prožil začátkem devadesátých let, když se svými domovskými Love/Hate vydal debutovou desku „Blackout In The Red Room“, na kterou navázali v roce 1992 dvojkou „Wasted In America“. Obě desky byly podařené a sklidili zasloužený úspěch. Jenže s celosvětovou změnou hudebního vkusu Love/Hate brzy skončili. I když jejich hudba nebyla nikdy čistě hairmetalová (s nepodstatnou součástí jakéhosi crossoverového šílenství)..
Abych pravdu řekl, nikdy jsem Steel Panther nepřišel na chuť. Nikdy jsem úplně nepochopil jejich komediantství, které sice kdejakému Američanovi může připadat úsměvné, ale po hlubším zkoumání je jasné, že se jedná jen o prvoplánové ždímání peněz. Navíc, i když ve Steel Panther jsou velice slušní muzikanti, jejich skladatelský um mi přijde v současné době na bodu mrazu a když k tomu připočtu i vyloženě idiotské texty na úrovni Morčat na útěku, začínají se mi ježit chlupy na zádech...
Floor Jansen je nepřehlédnutelnou (a tím vůbec nenarážím na její dlouhé nohy) postavou světového metalu. Stačilo by jí k tomu její angažmá u symfogotiků After Forever, ale poté, co jí vcelku logicky definitivně ulovili do svých sítí Nightwish, to platí dvojnásob. Zdánlivě v pozadí těchto dvou spolků stojí Floořino miminko Revamp, se kterým loňského léta vytáhla divokou kartu, tedy svoje druhé album „Wild Card“. Jehož jednoduchá charakteristika by se dala shrnout do krátké definice –poměrně komplikovanější a hrubší muzika..
Letos to bude už šest let, kdy Symphonity, jedna z domácích kapel s největším potenciálem uspět mimo hranice naší republiky, vydali album “Voice From The Silence”. Důvodů, proč se příznvci kapely dosud nedočkali, je vicero, ale tenhle stav by se měl ještě v letošním roce změnit. Co nového se aktuálně děje u Symphonity prozradí kytarista Libor Křivák. ..
Až jednou vrchní pirát Rolf Kasparek pískne nástup všem metalovým korzárům, bude mít v zádech už docela slušnou flotilu. A někde kolem Port Royal se nejspíš bude motat i kocábka finských Ironclad, kteří koncem loňského roku vyvěsili vlajku s lebkou a zkříženými hnáty prostřednictvím EP „Strike & Ravage“. Vstupenkou do přístavu jim bude fakt, že jsou poměrně zábavní, co by však jejich vylodění mohlo komplikovat, je skutečnost, že na palubě mají i vlky větrem neošlehané a ke Calicově symbolu neinklinující...|
Dnes je 20.10.2025, svátek má Vendelín
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
|
[24.04.2014] [hodnocení: 4/10] |
|
[23.04.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
MAGNUM - Escape From The Shadow Garden
|
[22.04.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
VANITY BLVD - Wicked Temptation
|
[22.04.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.04.2014] [hodnocení: 8/10] |
DAWN OF DESTINY - F.E.A.R. ( Forgotten, Enslaved, Admired, Released)
|
[21.04.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.04.2014] |
|
[19.04.2014] [hodnocení: 6/10] |
BATTLEAXE - Heavy Metal Sanctuary
|
[18.04.2014] [hodnocení: 7/10] |
QUEENSRŸCHE – Hear in the Now Frontier
|
[17.04.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.04.2014] [hodnocení: 7/10] |
MIRACLE MASTER - Tattooed Woman
|
[16.04.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.04.2014] [hodnocení: 6/10] |
STEEL PANTHER - All You Can Eat
|
[14.04.2014] [hodnocení: 3/10] |
|
[14.04.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.04.2014] |
|
[12.04.2014] [hodnocení: 6,5/10] |