Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Co se stane, když se smíchá posthardcore, metalcore a elektronická hudba? Vznikne electronicore. Žánr, který je momentálně hodně v kursu ze dvou důvodů: 1) kapely hrající tento styl vznikly před maximálně dekádou čili jsou momentálně v největším hudebním rozpuku a 2) dubstep a elektronika v hudbě obecně je nyní nesmírně populární a kapely světových formátů s nimi už nejen experimentují, ale berou ji už jako svou nedílnou součást (Korn, Linkin Park atd.). V electronicoru lze najít nespočet slavnějších zástupců..
Damnations Day jsou kapelou tak trochu postavenou na hlavu – jsou totiž z Austrálie. Projevuje se to nějak v jejich tvorbě? Neřekl bych. Spíš slyším řízný US power metal kombinovaným se svěží severskou melodičností. Kapela vznikla už v roce 2005, ale až do aktuálního debutu vydali jen jedno EP, které se však v Evropě vydání nedočkalo. Naštěstí si této talentované skupiny všimli v Nightmare records. Vydavatelství se zaměřuje na melodický power metal s progmetalovým kořením a přesně sem patří i Damnations Day...
James Christian nebyl v rámci své domovské kapely House Of Lords, kde už je delší dobu jediným původním členem, zrovna plodným skladatelem. V první (a mnohem úspěšnější) fázi kapely tuto roli na svá bedra vzal klávesista Gregg Giuffria a ve fázi druhé, která trvá až do dnešních dnů, basista Jeff Kent a kytarista Jimi Bell. Proto je Christianova sólová deska opodstatněná. Zpěvák samozřejmě není špatný skladatel a jeho rukopis spíše směřuje k původním House Of Lords, než k dnešní podobě kapely, která je přece jen od té starší poněkud tvrdší. ..
"Speaking With The Devil" je dalším z počinů kanadského speed uskupení Demona. Úplný počátek kapely je potřeba hledat v jihoamerickém Chile, kde vznikl projekt o jedné osobě, konkrétně zpěvačce a kytaristce Tanze. Ta se časem přestěhovala do kanadského Quebecu, kde se zformovala dnešní čtyřčlenná Demona. V této sestavě se začíná dávat dohromady kompletní line-up, zvuk i image kapely, tak jak ho můžete vidět a slyšet nyní...
Jsa dosud tvorbou ostravských Absolut Deafers nepoznamenán, díky promo fotkám jsem podvědomě očekával kdovíjakou modernou nakaženou muziku. Leč další základní informace o téhle kapele, totiž že dělala společníka Arakainům na jejich loňském výročním turné, či že na aranžmá desky se podíleli Citroňák Jarda Bartoň a Progresák Aleš Bajger se ukázaly být daleko podstatnější. Debutové studiové album (dovolím si pominout live nahrávku z roku 2011) Absolut Deafers je náladou..
Řeknu to hned na rovinu. Titanic jsem vždycky bral spíše jako druhou českou hardrockovou, či heavymetalovou ligu, která přece jen byla krok za vůdčí pražskou enklávou Arakain-Vitacit-Kreyson i za ostravským Citronem. Tihle chlapi z Brna sice měli na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvě velice ceněné desky „Metal Celebration“ a „Ábel“, ovšem nikdy nebyli tak rozpoznatelní, jako zmíněné veličiny. ..
V případě téhle italské chásky nezaškodí trochu osvěty. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století žil jistý John Rackham, který se stal známým pirátským kapitánem, jemuž je připisováno autorství klasicky pirátsko-lebkounského motivu. Důvodem toho, že ho dopadli lovci lebek, byla skutečnost, že i s posádkou byli v nevhodnou chvíli namol. Za odměnu ho oběsili, natřeli dehtem, aby dlouho vydržel a vystavili si ho u hlavního vjezdu do Port Royal. Zda ještě té době byl oblečen do svého oblíbeného kalika, ..
21. prosince se začala kolem areálu Music Hall Zděřina v Polici nad Metují objevovat spousta lidí. Společný znak byl jasný. Nějaký kus oblečení s logem kapely Tortharry. Právě tato kapela zde křtila své nové CD „Follow“, které vyšlo koncem listopadu u labelu Metalgate. Album má být podle kapely reakcí na současnou situaci v naší společnosti. Vypadá to, že přesně tohle téma asi nikdy nepřestane bavit. Kapely rozhodně ne, fanoušci by možná něco jiného ocenili...
Debutové album pražských Thorax „Proč věštírny mlčí“ je praktickou ukázkou toho, jak ošidné (a ryze berličkoidní) může být škatulkování a jak vlastně blízko k sobě mají klasický heavy metal, thrash metal, power metal zámořské provenience i tradiční český zábavový bigbít. Všechny tyhle ingredience – budete-li chtít – na téhle desce najdete a přitom nejde o žádné balancování na hranách či samoúčelné vyzobávání pozitiv výše uvedených stylů. Thorax, kteří na konci loňského roku ..
Z historického pohledu se to zdá jako chvilička, ale hodně vody proteklo Green River od doby, kdy vyšla deska „Cocked And Loaded“. I když „Hollywood Vampires“ vyšlo jen necelé dva roky po zmíněném díle, scéna za tu dobu doznala změn a navíc „Hollywood Vampires“ vyšlo přímo do víru historických událostí. Není pochyb o tom, že právě rok 1991 byl na hudební scéně jeden z těch nejzásadnějších, které ještě na dlouho potom celý žánr poznamenaly...
Už roky neplatí, že konkrétní metalové subžánry jsou typické pro konkrétní země. Přesto si pořád např. pod black metalem představíme Norsko, pod melodeathem Švédsko, pod thrashem USA nebo Německo. Proč tomu tak (díky bohu) je, by bylo téma pro samostatnou úvahu, pro což tady a teď není místo. Chtěl jsem touto myšlenkou hlavně uvést španělskou sestavu Dawn of Tears, kterážto posledního října vydala svou druhou řadovou placku ..
S Týr je to jako s kofolou. Když ji milujete, není co řešit. Když se napijete nějakého plagiátu, poznáte to při prvním loku. Když máte možnost ochutnat novou příchuť, třeba si i pošmáknete, ale stejně se zase s chutí vrátíte k tomu osvědčenému chuťovému pramenu. A takhle nějak to mám i se sedmým albem zpěváčků z Faerských ostrovů. Byť nabízí i odlišné chutě, stejně je nejpříjemnější chytit se jejich důrazně dynamické a živé rytmiky, svěže a jednoduše riffujících kytar, podmanivě důstojného a pocitově bohatého sólového zpěvu ..
Člověk už si zvykl, že rocková hudba je v podstatě bez hranic. V sedmdesátých letech byla v podstatě jen výsadou anglo-americké kultury, v letech osmdesátých se rozšířila i do jiných zemí a dnes už se hraje prakticky po celém světě. A proto Švýcarsko už také není jen země bankovního sektoru, sýrů, Alp, Krokus a Gotthard. První jmenovaní už delší dobu fungují (pokud ještě vůbec) z podstaty svého názvu a těm druhým už pomalu roste konkurence v podobě krajanů Black Diamonds.
..
Když před dvěma lety vydali gotici Leaves‘ Eyes album „Meredead“, neskutečně mě tím potěšili. Kouzelná hudba plná krásných melodií ve mně totiž ještě teď vzbuzuje mnoho emocí. Nyní máme před sebou jejich pátou desku, s níž se kapela snaží potvrdit svou pozici a možná se i někam posunout. Ty, kteří však počítali, že se nový materiál ponese v duchu svého předchůdce, musím vyvést z omylu. Nové skladby se bohužel drží notoricky známých postupů, které jsme mohli slyšet v minulosti nespočetněkrát u více žánrových kolegů. A je to škoda …..
Sentenced jsem měl ve své době hodně rád. Jejich desky „North From Here“ a především nedostižnou „Amok“ považuji za vrcholná díla tvrděmetalové scény poloviny devadesátých let. Proto odchod jejich frontmana Taneliho Jarvy, kterého nahradil Ville Laihiala, jsem tehdy nesl velice nelibě. V mém osobním žebříčku už Sentenced, i přes vynikající album „Down“, které poprvé Laihialu představilo, nikdy nedosáhli takové mety jako na „Amok“. I když nikdy nešli až k průměru, kouzlo bylo pryč. ..
Když jsem před lety slyšel skladbu „Deadsong“ od Before the Dawn, prakticky okamžitě jsem ji začal považovat za jednu z nejepičtějších věcí, co jsem slyšel. Začal jsem tedy sledovat vše, co kapela stvořila, hlavně však přímo Tuomase Saukkonena, který byl vůdčí postavou nejen zmíněné kapely, ale i těles Black Sun Aeon, Dawn of Solace (čili b-side skladeb Before the Dawn) a RoutaSielu. Proč mluvím v minulém čase a jmenuji jen jednoho muzikanta?..|
Dnes je 19.10.2025, svátek má Michaela
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
ESKIMO CALLBOY - We Are the Mess
|
[15.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
DAMNATIONS DAY - Invisible, The Dead
|
[14.01.2014] [hodnocení: 8/10] |
JAMES CHRISTIAN - Lay It All On Me
|
[14.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
DEMONA - Speaking With The Devil
|
[13.01.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.01.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
CALICO JACK - Panic In The Harbour
|
[11.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.01.2014] |
|
[10.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
L.A. GUNS - Hollywood Vampires
|
[09.01.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.01.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.01.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.01.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
LEAVES' EYES - Symphonies of the Night
|
[06.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.01.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[05.01.2014] [hodnocení: 9,5/10] |