Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Konec devadesátých let byl pro L.A. Guns asi nejzmatenějším obdobím v jejich historii. Všechno se to táhlo už od poloviny devadesátých let, kdy se rozpadla klasická sestava a Tracii Guns vydal pod hlavičkou kapely velice netypickou desku „American Hardcore“. Ta samozřejmě propadla, protože zbytek fanoušků klasických L.A. Guns nebyl na hardcorové experimenty zvědav a nový „věrný“ nepřibyl ani jeden. Jako hlavní viník byl označen zpěvák Chris Van Dahl, ..
Rok a půl jsme museli čekat na to, jakým materiálem nás obšťastní RHAPSODY OF FIRE, vedeni již pouze klávesovým mágem Alexem Staropolim. Luca již pomalu, ale jistě chystá nástupce své velmi kvalitní „prvotiny“, Alex se, spolu s kumpány, soustředil na živé hraní a s řádným albem přišli až teď.
Dojem první – nadýchaně křehko-romantická náladovka s citem pro dramatičnost a výpravnost (pokud vás napadl Nightwish, tak prosím o dost skromněji)…, dojem druhý – Mike Scalzi se svými Slough Feg (to jsou hudební bráchové téhle kapely) mají venku nějakou novinku…, dojem třetí – ten kytarista asi občas poslouchal Running Wild a Iced Earth..., dojem finální – Burning Shadows? Ať už to je, kdo to je, nebylo by od věci mrknout po jejich starších věcech!!!..
Pozdě, ale přece. Trvalo mi to tři čtvrtě roku než jsem se k druhé desce samozvaných švédských superstar vůbec dostal. V tomto případě jsem skutečně nepatřil mezi objevitele a muselo být mnoho vnějších impulzů, než jsem se odhodlal si tuhle práci dvou severských hudebníků pustit. A když jsem ji vyposlechl, musím konstatovat, že je to trochu škoda, že mi to takhle dlouho trvalo. Ale co, vždyť víte, co říkal Jiří Krampol…..
Hudba, která působí nenápadně a která mě ničím nemůže ohromit. To byla první věta, kterou jsem si v souvislosti s formací Heretic’s Dream v duchu vyslovil. Jenže na první dojmy jsem už v minulosti několikrát doplatil. Naposled to bylo třeba při poslechu francouzských Asylum Pyre, kteří podobně jako tito Italové sází na ženský zpěv. I když tyto dvě kapely od sebe rozeznáte okamžitě, mají toho hodně společného. Kromě onoho pocitu nevýraznosti při prvních posleších je nemůžete pevně zařadit do jednoho subžánru, aniž byste opomenuly ostatní vlivy. ..
Do Prahy konečně dorazila Trans-Siberian Orchestra. Můžete na tohle jedinečné těleso pohlížet klidně jako na povedený a značně rozkošatělý revival Savatage, jako na svébytnou srážku klasické a rockové muziky, či jako na velkolepé hudební divadlo, Trans-Siberian bez problému naplní všechny tyhle představy. Projekt, zrodivší se v druhé polovině devadesátých let minulého století díky úspěchu jedné z instrumentálních skladeb Savatage, se za ta léta vypracoval do vskutku monstrózního spektáklu...
Portugalským Vikingům (zvláštní spojení) Gwydion trvalo třináct let, než svoje válečnické umění vybrousili natolik, aby vyrazili na první albovou zteč. A jelikož jejich dvě předchozí bitvy nedopadly vůbec špatně, útočí do třetice s novinkou „Veteran“. Což pro příznivce severské folk-pohanštiny určitě není špatná zpráva. Obzvlášť při vědomí, že Gwydion nemají potřebu nějak radikálně měnit svůj styl (oproti předchozímu albu „Horn Triskelion“ jsou jen o chlup syrovější, méně zpěvnější a na o něco méně čitelnějším..
V záhlaví naší Metalparády stojí, že má za cíl seznámit čtenáře s kapelami z naší domácí scény. Říjnové hlasování nás s tímhle putováním zavedlo do Lhoty nedaleko Brandýsa nad Labem, kde působí kapela Mastaba. Kapela, která v loňském roce vydala svoje třetí album “V zatracení” a která věří, že s některými z vás se potká na chystaném druhém ročníku letního “Mastaba festu”. Slova se ujal basák Martin Hájek...
Frantíci Duck Explosion jsou kousci. V době, kdy někteří už zcela rezignovali na fyzické vydávání CD nosiče, Duck Explosion se k tomuto postupu uchýlili a svůj debut na stříbrný kotouč zaznamenali. To by nebylo nic tak divného, kdyby EP „Zebra Pilot“ bylo aspoň o chlup delší, než ta necelá dvanáctiminutovka. Nabízí se otázka, jestli vůbec stálo za to takovýmhle krátkometrážním štěkem zaplácávat cédéčko. Odpověď je jednoduchá a jednoznačná – stálo...
Čas od času se mi do rukou dostane nahrávka, u které si kolikrát i mnoho hodin říkám, co mohlo její tvůrce vést k tomu, aby vůbec s něčím takovým na trh přišli. Peníze? Snaha udržení pozornosti o kapelu samotnou (bohužel, dnes často již řešena pouze formou sociálních sítí – propagací tunou stejně levných a stejně nekreativních klipů)? Snaha zavděčit se fanouškům (kterážto urputnost může být, a v tomto případě i je, zcela kontraproduktivní)? Nebo ještě i něco jiného? Nevím… ..
V undergroundu si Nicke Andersson vždycky liboval. Kdyby tomu tak nebylo, nehrál by na bicí na přelomu osmdesátých a devadesátých let s tehdy ještě podzemní deathmetalovou partou Entombed, a poté, co se dostala na vrchol s deskou „Wolverine Blues“ z třiadevadesátého, jal se Andersson založit tehdy ještě obskurní death n´rollovou formaci The Hellacopters, kde si vzal na svá ramena kytaru a postavil se za mikrofon...
Uběhl rok od vydání „Vicious Circle“ a v L.A. Guns nezůstal kámen na kameni. Už době vydání zmíněné desky byla kapela do krve rozhádaná a přes slovutná prohlášení v tisku bylo jasné, že něco není v pořádku. Turné, až na pár chabě navštěvovaných koncertů se vůbec nekonalo, a řady L.A. Guns postupně opustil basista Kelly Nickels, zpěvák Phil Lewis a kytarista Mick Cripps. ..
Když se řekne metalová Evropa, většina hudebního světa si ihned vybaví skandinávské země, někdo možná navrhne Německo, ale tím to tak nějak hasne. Věřte však, že ve Švýcarsku pomalu ale jistě proráží velmi slibná deathcorová kapela – říkají si Breakdown of Sanity a mají snad ještě školní povinnosti a nudli u nosu. Něco málo přes pět let fungující soubor debutoval v roce 2009 albem "The Last Sunset", kde jasně ukázal směr své tvorby. Až o dva roky později ho však plackou "Mirrors" definoval. ..
Otloukat o hlavu Oganalpu Canatanovi, že se s prvotinou svého projektu Maegi svezl na vlně exkluzivních hostů na desce, by nemělo smysl. Oganalp se touto cestou vydal již před slušnou řádkou let v kapele Neverland. A na rozdíl od některých podobně smýšlejících autorů jsou jeho hosté, kteří se představí na albu „Skies Fall“, skutečně jen třešničkou na dortu. I bez jejich účasti by „Skies Fall“ byla zatraceně silná deska a Oganalp by ji svým sytým a barevným vokálem nejspíš v pohodě utáhl sám. Ale proč nedodat ..
Osmatřicet let kariéry a jen šest studiových alb. To není zrovna bilance vzorného hudebního pracovníka. Jenže o to Tom Scholz nikdy nestál. Když v polovině sedmdesátých let, tehdy jako ne ještě třicetiletý, dával dohromady kapelu Boston, měl jasnou vizi největší kapely všech dob. A s debutem „Boston“, který poháněly hity „More Than A Feeling“ či „Rock n´Roll Band“ se mu to skoro povedlo. Desky se prodalo skoro třicet milionů kusů a obrovská senzace byla na světě. ..
Ach to bilancování. Každý rok jsem z toho na nervy, abych náhodou někomu neukřivdila, na někoho nezapomněla nebo někoho nedala moc vysoko. A navíc těch skvělých desek letos zase vyšlo tolik! Tentokrát jsem sice skoro ani vteřinu neváhala u vítěze, ale obzvlášť druhé až čtvrté místo mi dalo neskutečně zabrat. Pořád nejsem úplně přesvědčená, že jsem desky seřadila správně, tak je spíš berte jako tři druhá místa, protože všechny jsou perfektní. Samozřejmě jako obvykle je to velmi subjektivní výběr...|
Dnes je 25.10.2025, svátek má Beáta
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[30.01.2014] [hodnocení: 4/10] |
RHAPSODY OF FIRE - Dark Wings Of Steel
|
[29.01.2014] [hodnocení: 4/10] |
BURNING SHADOWS - Gather, Darkness!
|
[29.01.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.01.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
HERETIC'S DREAM - Walk The Time
|
[28.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA - 24.1.2013, Kongresové centrum Praha
|
[27.01.2014] |
|
[27.01.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
Martin HÁJEK (MASTABA) - Hlavně, že rocková muzika žije a kapely vznikají dál
|
[26.01.2014] |
|
[25.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
A HERO FOR THE WORLD - On Fire (EP) / Winter Is Coming (A Holiday Rock Opera)
|
[24.01.2014] [hodnocení: 1,5/10] |
IMPERIAL STATE ELECTRIC - Reptile Brain Music
|
[24.01.2014] [hodnocení: 7/10] |
THE L.A. GUNS - American Hardcore
|
[23.01.2014] [hodnocení: 6/10] |
BREAKDOWN OF SANITY – Perception
|
[22.01.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.01.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.01.2014] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance 2013 (Ray)
|
[20.01.2014] |