Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Maria Doychinova zjevně ráda zpívá. Proto jí asi stálo za to sehnat dohromady nové parťáky, když se po vydání debutového alba v roce 2009 její kapela Rampart rozpadla. Rampart se podařilo znovu rozhýbat, důkazem čehož budiž aktuálně vydané album „War Behest“. Nemám tušení, co Rampart předvedli na prvotině „Voice Of the Wilderness“. Vzhledem k tomu, že novinka sklízí podstatně zajímavější hodnocení než debut, tak se to asi ani nikdy nedozvím. Ono totiž „War Behest“ je záležitost pro celkem otrlé jedince...
Serj Tankian, frontman System Of A Down a momentálně sólový hráč, představil svou aktuální desku takřka vyprodané pražské Lucerně. Společně s kapelami The Hollywood Arson Project a Viza tak zajistili příjemně překvapivý večer.
Pokud bychom se chtěli držet stopy, kterou v hudebních dějinách zanechala hudba Accept, musel by osmý díl povídání nést název „Animal House“. Nezdolný Udo Dirkschneider dodržel frekvenci dosavadního albobraní a hned následující rok po vydání „Ruské rulety“ přišel s dalším albem, vycházejícím z těch nejlepších acceptovských tradic. Tohle album (i přes to, že k autorství se hlásí osvědčené spojení Accept + Deaffy) však představilo novou obchodní značku U.D.O. a tak je na čase se s mistrem Dirskchneiderem na chvíli rozloučit. Peter Baltes a Wolf Hoffmann si zatím snili o Americe…..
Malrun rozhodně nejsou kapelou na první poslech, navíc se těžko škatulkují, jelikož v jejich spletité hudbě nalézáme rozmanité množství kombinací a stylů, ačkoliv sami sebe řadí jednoduše mezi melodický hardrock. V zastoupení je zde například onen hardrock okořeněný progressivními prvky, či moderní až metalcorový sound s klasickými riffy a posluchač, jestli hledá nějaká připodobnění, může slyšet stopy kapel jako In Flames nebo Opeth. Některé skladby, či linky zase zavání inspirací přejatou zpoza oceánu, kdy je cítit onen typický americký nádech..
Secret Sphere je kapela, kterou jsem sice objevila už v době, kdy jsem s metalem teprve začínala, ale vždycky jsem ji sledovala spíš povrchně. Nikdy mi totiž úplně neseděl vokál Roberta Messiny. Ten nedávno kapelu opustil, a když byla oznámena náhrada, můj zájem se prudce zvedl. Michela Luppiho považuji za jednoho z nejlepších metalových zpěváků současnosti (ne-li vůbec za toho nejlepšího) a zdá se mi, že moje posedlost jeho hlasem roste s každou další nahrávkou, na které se objeví. Na „Portrait of a Dying Heart“ jsem tedy čekala jak na smilování..
Už jsem to psal v recenzi k minulé desce „Sonic Boom“, nikdy jsem nebyl fanatickým obdivovatelem Kiss ze sedmdesátých let. Podle mě, kromě alba „Destroyer“ a možná tak živáků „Alive!“ a „Alive II.“, kapela nahrávala pouze průměrné desky s chudičkou instrumentací. Všechno se změnilo s albem „Dynasty“ a přestože popularita v následujících letech šla dolů, desky byly prostě lepší. Proto jsem také z tři roky staré „Sonic Boom“ zrovna odvázaný nebyl. Jela totiž přesně v tom duchu..
Mrknete-li na stránky pittsburčana Xandera Demose, zjistíte, že tenhle maník kromě jiného nabízí mimo jiné i lekce hry na kytaru. A přihodím-li k tomu i konstatování, že aktuálně vydaná Demosova deska nese název „Guitarcadia“, asi vám bude jasné, že stejně jako řada proslulejších mistrů šesti strun má Xander potřebu předvést své umění v podobě autorského instrumentálního alba, kde hlavní slovo má kytara.
..
Po šesti letech existence konečně dozrál čas a brněnští Flowerwhile vydávají své debutové album (kterému předcházelo pětiskladbové cd „…Just for a While“). Během té doby se odehrály bouře v sestavě, z původního obsazení zůstal jen frontman Martin „Metalika“ Klekner a zpěvák a kytarista René „Perry“ David. Album sice obsahuje jedenáct skladeb (když počítáte i ukryté outro), většina z nich má ale krátkou stopáž a tak celková délka nepřekračuje čtyřicet minut (v tomhle případě to ale rozhodně není na škodu). ..
Tuzemská speed metalová kapela Sagittari v roce 2008 svým debutem „Zaříkávač hadů“ překvapila českou melodickou scénu. Přestože se na albu nacházelo pár menších mušek, tak muselo potěšit každého příznivce melodického metalu s hlasem vyšponovaným do nebeských výšek. Na nové album jsem se tedy těšil velmi a doufal jsem, že tentokrát vše bude vypilováno k dokonalosti. Jak to nakonec dopadlo? Album se příjemně poslouchá, ale zároveň mám pocit, že mu něco málo chybí. ..
Byť to Accept zřejmě neměli v úmyslu, obálkou sedmého alba „Russian Roulette“ dokonale předpověděli události, které po jeho vydání nastaly. Carské uniformy a nabitá pistole – někdo půjde z kola ven. Do tvorby kapely začala promlouvat snaha zaměřit se na americký trh. Na „Russian Roulette“ tento cíl teprve začíná lehce prosakovat, Accept svojí touhu ještě dokáží ukrotit natolik, aby nahrávka v sobě ještě stále držela svůj typický náboj, ale i tak je deska zřetelně líbivější..
Tato kapela je zajimavá a atypická dvěma věcmi. Prvně to, že se v podstatě jedná o revival stejnojmenné japonské kapely. Zajímavější je ovšem geneze jednotlivých skladeb, obsažených na albu. Některé jejich fragmenty jsou znělky a písničky z japonských omalovánek, z čehož vyplývá, že kapela měla od začátku materiál a šlo jen o to jej vhodně zaranžovat. V praxi vše potom vypadá tak, že sloka je znělka ze seriálu o zelených potvůrkách s emo účesem, bridge znělka ze seriálu o žlutých potvůrkách ..
Kapelu Dalriada istotne nemusím nikomu z vás predstavovať. Títo Tatári, pôsobiaci na metalovej scéne nejaký ten piatok, si za ten čas vybudovali dobré meno medzi fanúšikmi folk metalu a vytvorili si nezameniteľný “folklórny štýl,“ ktorým sa odlišujú od ostatnej konkurencie. Na ich novom albume sa znovu stretneme s niekoľkými známymi melódiami a opäť sa vrátime do doby, kedy zažívala folklórna hudba rozkvet a bola takpovediac jediným zdrojom zábavy. Nemusíte sa báť, kapela ani tentoraz nezaspala v čase. Opäť si raz berie z tejto kultúry to najlepšie a so zručnosťou ..
Turné s prozaickým názvem „European progressive assault“ v čele se špičkovými showmany Leprous opravdu dostálo svého jména, protože kapely vzaly Prahu útokem. Perfektně vybavení dokonce svým vlastním pultem, který sice zabíral podstatnou část maličkého Exit-usu, ale zato dopomohl k výrazně lepšímu zvuku, než jaký bývá v tomto klubu zvykem, si na defacto první společné zastávce dokázali muzikanti excelentně poradit nejen s omezeným prostorem a po precizních přípravách, ..
Píše se rok 2000. Na metalové scéně získává popularitu nový proud, zvaný female fronted metal. Nikoho asi nepřekvapí, že jednou z hlavních příčin byla finská kapela Nightwish, která se v té době radovala z úspěchů svých alb „Oceanborn“ a „Wishmaster“. Nicméně bych chtěl upozornit i na druhou „linii“ tohoto žánru. Zmínit musím kapelu Theatre of Tragedy, která vznikla už v roce 1992. Tato norská formace v čele s půvabnou Liv Kristine byla jedna z prvních (možná úplně první), která vytvořila kombinaci dvou vokálů,..
Říká vám něco název desky „Wheels On The Fire“? Před měsícem bych vám taky odpověděl, že ne. Nějak mi tahle deska, kterou v loňském roce vydali hraničtí Iron Army, úplně unikla (hm, takových bylo…). No, a pokud budete jako určité vyjádření kvality jejich letošního promo CD „Silent Army“ brát skutečnost, že mě právě ten letošní kousek nakopl k tomu, abych zapátral i po kapelní prvotině, třeba se shodneme na tom, že o těch Iron Army by v budoucnu ještě mohlo být slyšet...
Naprostí zabijáci! Jestliže ještě před pár lety zněli NEFESH rozháraně a bez názoru, na desce „Shades And Lights“ je všechno jinak. Pánové ze sebe vymačkali maximum a ve studiu evidentně potili krev. Jejich novinka je totiž naprosto luxusní, vynikajícími momenty napěchovaná nahrávka. NEFESH vás do svého světa vtáhnou hned při prvním poslechu. Okamžitě si zamilujete všechny ty změny nálad, nekonečné melodie, krásné aranže. „Shades And Lights“ je jeden veliký hudební výlet, kdy si říkáte, že už to lepší být nemůže, jenomže další song vás nakonec přesvědčí,..
V seriálové procházce po diskografii Accept se právě teď musím posunout jednak k úvodním řádkům prvního dílu, jednak do roku 2009. Sílu tohoto alba, potažmo jeho titulní hymny, tehdy demonstroval (sice pod hlavičkou U.D.O., ale i tak zaplaťpříroda za to) na královéhradeckém letišti Udo Dirkschneider a přesto, že šlo o první skladbu večera, několikasethlavý dav burácel spolu s legendárním frontmanem ústřední motiv skladby a podsaditý skřítek Udo, aby ještě podtrhl symbolicky přenesené poselství skladby..|
Dnes je 26.7.2025, svátek má Anna
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[27.10.2012] [hodnocení: 5/10] |
SERJ TANKIAN, Praha - Lucerna, 24. 10. 2012
|
[26.10.2012] |
|
[25.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
SECRET SPHERE – Portrait of a Dying Heart
|
[23.10.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
FLOWERWHILE – No Jesus No Sprite
|
[20.10.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
LEPROUS, LOCH VOSTOK, PERSEFONE, ØRKENKJØTT - 6.10.2012 - Praha, Exit-Us
|
[15.10.2012] |
AFTER FOREVER - Prison of Desire
|
[14.10.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
ITALSKÝ UNDERGROUND: Nefesh, Rockrace, Grim, Secretpath
|
[12.10.2012] [hodnocení: -/10] |
|
[11.10.2012] [hodnocení: 10/10] |