Bráno čistě statisticky, je “Ekvilibrium” jediným albem kapely Cruel. A navíc vyšlo již téměř před pěti lety. Bráno ve všech historických souvislostech, na spočítání alb, na kterých se významně podíleli členové Cruel vám prsty jedné ruky stačit nebudou. Bráno čistě subjektivně, jedna ruka mi v pohodě bude stačit při přepočítávání osobně nejdůležitějších domácích desek za poslední pětiletku tak, aby zazněl název “Ekvilibrium”. Před třemi měsíci o sobě Cruel konečně dali zase vědět a vydali akustické EP “Krutá tráva”. ..
Kanaďané BTM se po dvou letech od vydání jejich EP "Marée Noire", objevují opět na scéně s jejich novou deskou "INCONGRUOUS". V pořadí se jedná už o třetí řadové album této zběsilé, technické čtveřice z Quebecu, která nám připravila 11 nových skladeb k poslechu.
Grave Digger nás na své nové placce vrhli do říše mrtvých a na nás je, abychom se z ní zase vysápali ven. Pánové opouštějí skotský koncept a rozhodují se zúročit téma řecké mytologie. Pokud se nám podaří přeplavat řeku Acheron, chcete-li Styx, vzhledem k tomu, že úvodní song a převozník „Charon“ svou práci neodvádí zrovna dvakrát pečlivě, dostaneme se tedy svým vlastním úsilím do podsvětí. Jenomže novinkové album „Clash of Gods“ s námi nějak neputuje a my ho tak ze břehu vidíme proplouvat líným tempem ..
Deska „I´m A Rebel“ přinesla pro Accept několik důležitých okamžiků. Především se na ní kapela poprvé představila ve svém legendárním (respektive jednom z legendárních) složení. Krátce po vydání debutové desky Accept vyrazili na turné, na kterém bicmena Franka Friedricha nahradil Stefan Kaufman a o složení kapely, ve kterém následně vznikaly metalové milníky, bylo (alespoň na chvíli) rozhodnuto. Druhým pozoruhodným (a pro kariéru Accept ojedinělým okamžikem) se stala skutečnost, ..
Když jsem na jaře loňského roku spouštěl seriál o Lillian Axe, ani v nejmenším mě nenapadlo, že by se tahle smečka mohla objevit na některém z tuzemských pódií. Kdo ví, proč jsem měl partu Steva Blaze zařazenou do kategorie pro našince nedostupných, vždyť v rámci svého evropského turné se Lillian Axe představili v České republice hned dvakrát. Na pražském „pseudo večírku jen pro zvané“ dělali Liliánům společnost rychlíci z Dánska Seven Thorns (ti na celé šňůře) a rakouští heavíci Mortician (ti počínaje pražským koncertem)...
Po více jak roce jsem mohl hlasitě zvolat KONEČNĚ! Na nové album kalifornských techniků a ničitelů hranic, The Faceless, jsem se těšil jak malý kluk na Vánoce a ještě víc jsem byl potěšen, že jsem se netěšil zbytečně!
Ó, jak stylové to mohlo být, kdyby nad sólovou (což je krapet zavádějící, neboť kapela vystupuje pod jménem Mike Paradine Group a samotný Mike nenapsal na desce jedinou notu) prvotinou bubeníka ArcticFlame a příležitostného zpěváka (a třeba i spisovatele) Mika Paradina šlo ve finále vřísknout „Paráda!“ Ale nebudeme si nic nalhávat, takhle oslavný výkřik ve finále nezazní. A to ani od příznivců KISS, Deep Purple, Motorhead, Alice Coopera či Guns n´ Roses, jejichž jmény se Mike zaštiťuje v promomateriálech...
Je tomu asi tři roky, kdy mě doslova očarovali francouzští Alcest. Nejspíš za to může ta snová atmosféra, přitažlivá melancholie, či pestrá nabídka podmanivých melodií. Největší přednost v Alcest však vidím v tom, že jejich hudba je naprosto jedinečná a identická. Za absolutní špičku považuji předchozí album „Ecailles de Lune“, které ve mně dokázalo vyvolat nespočet emocí, dokonce až euforii. Neige, hlavní tvář kapely, zde dokázal skvěle pracovat s blackmetalovou agresivitou a spojit ji s krásnými melodiemi, čistým vokálem a již zmíněnou snovou atmosférou...
Pustit do éteru klip na skladbu „Lost Worlds Of Forgiveness“, ve kterém účinkuje Fabio Lione, bylo od veronské Teodasie rozhodně skvělým marketingovým tahem. Z hlediska naznačení toho, co se na debutovém albu této kapely skrývá, však jde o silné klamání tělem. Mohli byste totiž nabýt dojmu, že Fabio má s kapelou společného víc, než jen hostovskou účast – ne snad, že by pěnice Priscilla Fiazza potřebovala nějakou pomoc, ona si v pohodě vystačí i sama, ale emotivní duet s rhapsoďáckým kolegou ..
Co se stane, když se spolu dají dohromady ti méně důležití členové kapel W.A.S.P., Bang Tango nebo Adler´s Appetite? Založí spolu kapelu, kterou pojmenují Hotel Diablo. Nahrají spolu desku, která nese snad všechny průvodní znaky zmíněných kapel. A kupodivu s tím budou mít i úspěch. Ten se sice nedá srovnávat s tím, co v osmdesátých letech znamenali W.A.S.P. nebo ve svých začátcích i Bang Tango, ovšem i tak je to podle mě úspěch, že se deska dostala ven za hranice West Hollywoodu...
Sobota pro mě trochu nedobrovolně začala už hodně brzy a tak jsem zahlédla i kapely, které hrály dříve, než v nějaké čtyři odpoledne, kdy jsme obvykle předchozí dny přijížděli. Poslední den festivalu zahrozil trochu nepříjemným počasím, ale nakonec naštěstí pršelo jenom chvíli a jedinou nepříjemností byla ukrutná zima, která přišla se soumrakem. Tady bych si rovnou ráda postěžovala na jedno z negativ festivalu. Na areál vyhrazený k pití jsem si stačila za ty roky zvyknout, ale když mi během Hypocrisy začala být opravdu nesnesitelná zima..
Když jsem před třemi lety lapal po dechu po excelentním výkonu družiny Udo Dirkschneidera na hradecké Metalomanii, rozhodl jsem se vzdát poctu tomuto malému velkému muži světového metalu seriálovou procházkou po jeho diskografii. Než jsem však rozlouskl oříšek, jak neošidit jeho dávné kumpány z Accept o jedinou albovou položku, na které se Udo nepodílel, stalo se to, co čekal asi málokdo. Accept povstali z popela vzpomínek a s novou posilou u mikrofonu nejen že dobývají pódia..
I další den slunečné počasí pořád drží, což velmi oceňuji, neboť bych nerada namísto příjemného posezení na travnatém kopečku, které Ray zmiňovala na úvodu předešlého čláku, absolvovala „Hry bez hranic“ nebo „Takeshiho hrad“ v podobě šplhání se na nezdolnou bahnitou stěnu, sjezd po neméně bahnité skluzavce anebo nedej bože zápasy v blátě… Každopádně pátek pro nás hudebně začínal znovu švédsky a to sympatickou mladou melodicko-deathmetalovou formací Deals Death z metalového města Göteborgu..
Rockstad Falun, ačkoli se koná prakticky přes půl kontinentu od naší domoviny, se už pro mě pomalu stává tradicí. Před čtyřmi lety jsem se na něj vypravila poprvé na desáté výročí kapely Sabaton. Tenkrát se ještě konal v centru města na parkovišti a byl jednodenní. Dnes je všechno úplně jinak. Zaprvé – festival našel své pevné místo konání. Už potřetí je umístěn velmi poeticky na doskočišti skokanských můstků, kousek nad městem, obklopen švédskou přírodou. Další změnou pro mě bylo rozmístění pódií. Dva roky zpátky, kdy jsem na festivale byla naposled..
Asi není sporu o tom, že George Lynch (ex-Dokken) je jedním z nejzručnějších hardrockových kytaristů všech dob. Jeho nesmrtelné kytarové laufy a feeling z alb „Under Lock And Key“ nebo „Back For The Attack“ se už dávno staly legendami a rozhodně, vedle charismatického hlasu frontmana kapely, dotáhly Dokken v osmdesátých letech zaslouženě do pozice hvězd. Co se ale pak stalo? Před sedmnácti lety to v rozhovoru Don Dokken řekl jasně: „Najednou jsme prodali miliony alb. Nosy nahoru...
Urob si sám? Australští Empires Of Eden, respektive jejich hlavní hlava Stu Marshall, vykultivoval další variantu sbírky hvězd á la Avantasia. Jenže zatímco Sammetové a jim podobní si alespoň napíšou kompletní skladby, nájemní zpěváci, kterých se na desce „Channelling The Infinite“ sešel stejný počet jako skladeb – tedy jedenáct (respektive skladeb je třináct, ale dvě se v různých variacích opakují) si z drtivé většiny sami napsali text a vokální linku. Ulejváky se stali pouze největší hvězda projektu..
Vlna znovuzrozeného thrashe se v posledních letech dotkla také České republiky. Jako po dešti zde vyrostlo několik nových kapel, které se rozhodly pro kulometná tempa, štěkavý zpěv, pískající sóla. FALL A PREY jsou jedněmi z nich. Nesázejí ale ani tak na rychlost, jako spíše na střední tempa a výraznější melodie. Přesně tak, jak to mám rád. Nutno podotknout, že tentokrát mi ale nějaká výraznější palba schází. Kluci se pohybují ve svých mantinelech, odkud jen tak nikam odskočit nehodlají...|
Dnes je 28.11.2025, svátek má René
|
| Úvodník: |
|
Bílý had se svlékl z kůže a Coverdale si přiťukl na rozloučenou |
Marek NECKÁŘ (CRUEL) - Hrajeme muziku, která je ve svém subžánru ještě subžánrovatější :-)
|
[16.09.2012] |
BENEATH THE MASSACRE - INCONGRUOUS
|
[15.09.2012] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Clash Of The Gods
|
[14.09.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.09.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
LILLIAN AXE, SEVEN THORNS, MORTICIAN - 9.9.2012, Praha, Exit-us
|
[12.09.2012] [hodnocení: /10] |
|
[12.09.2012] [hodnocení: 10/10] |
MIKE PARADINE GROUP - Death In The Family
|
[11.09.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.09.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.09.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
HOTEL DIABLO - The Return To Psycho, California
|
[08.09.2012] [hodnocení: 7/10] |
ROCKSTAD FALUN – 18. 8. 2012, Falun (Švédsko) – den třetí
|
[07.09.2012] |
|
[06.09.2012] [hodnocení: 6/10] |
ROCKSTAD FALUN - 17.8. 2012, Falun (Švédsko) - den druhý
|
[05.09.2012] |
ROCKSTAD FALUN – 16. 8. 2012, Falun (Švédsko) – den první
|
[04.09.2012] |
LYNCH MOB - Sound Mountain Session
|
[03.09.2012] [hodnocení: 5/10] |
EMPIRES OF EDEN - Channelling The Infinite
|
[01.09.2012] [hodnocení: 7/10] |
MINIRECENZE: Liveevil, Fall A Prey, Snail, Souldrainer
|
[31.08.2012] [hodnocení: /10] |