Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
KRLEŠ dlouho nečekali a hned po dvou letech vypustili do tuzemského podhoubí následovníka debutu „Dejte plamenům co hoří“. Deska byla pokřtěna na „To“ a podle toho vypadá i samotný obal. Nevím, nevím, jestli to byla ale tenkrát dobrá volba. Přece jenom použít cover filmu a k tomu akorát „přilepit“ logo kapely, mi nepřijde příliš originální. Ale budiž...
Slovinsko... Země, ze které pochází jeden poklad - Laibach.
Mor Zaboth ale bohužel ještě nemají ve své truhlici tolik zlaťáků jako výše zmínění Slovinci, ale kdo ví, třeba se jim ji podaří zaplnit. 
Možná je to zvrácenost, možná jen důsledek dnešní úspěchané a přeinformované doby. A dost možná, že už začínám senilnět. Ale (vztáhnuto na hudební oblast) občas se mi zasteskne po starých časech. Po době, kdy člověk byl schopen nejen naposlouchat a vstřebat, ale taky do detailu si zapamatovat a kdykoliv mezi podobně (a někdy zcela uniformisticky) znějícími kapelami neomylně rozpoznat konkrétního interpreta. Přiznávám, že v dnešní masivní záplavě novinek s tím mám čím dál větší problém. A tak se rád ..
„Hle, zde vidím svého otce. Hle, zde vidím svou matku, své sestry a své bratry. Hle, zde vidím zástup mého lidu k samému počátku. Hle, oni mě volají, vyzývají mě, abych přijal místo v sálech Valhally, kde udatní mohou žít navždy…!!!“
Aktuální deska české kapely ZLÖ se pohybuje někde mezi velmi ranou tvorbou BATHORY, EMPEROR a MAYHEM. Najdete na ní ale i paralely s TROLLECH, starými ELEDHEL nebo s ENOCHIAN v původní sestavě. 
Na tuhle akci jsem se poměrně dost těšil. Po zkušenostech z Budějcké rockpárty v KD Vltava České Budějovice jsem byl připraven na pořádnou pařbu. Ta sice nepřišla v tak silné vlně, jak jsem předpokládal, ale jinak to byl festík povedený.
Počasí přálo, což bylo jedině dobře. Někdo sice sem tam nadával na horko, ale to beru jen jako tradiční brblání. Celý maratón začal v jednu hodinu odpoledne v DT Rock Pubu, odkud objednaný autobus odvezl do Záboří veškeré zvířectvo (v tu dobu samozřejmě hodné a ukázněné)..
Jestli nyní máme v republice kapelu, která by se dala označit za hard rockovou špičku, tak je to jedině RED BARON BAND. Jejich post nedávno potvrdila výborná deska „Music Must Change“. Do duše jsem nahlédl kytaristovi Paulovi...
Po velice povedeném koncertu kapely RIMORTIS v Plzeňské hospodě Pod Kopcem jsem nemohl nevyužít možnost popovídat si také s kapelou a zejména s Vaškem Mrzenou – baskytaristou a také textařem RIMORTIS. Ačkoli jsme se dotkli mnoha témat týkajících se (nejen) dnešní metalové scény, asi nejvášnivější diskuse se rozpoutala kolem otázky českých, ale i světových textů. Nakonec jsem se právě této otázce rozhodl věnovat prakticky celý rozhovor...
Tak přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela…
Onoho osudného dne, nebe potemnělo… 
Už při prvním letmém pohledu do bookletu alba „Prodavač stínů“ mě napadlo, že od bezstarostných časů „Ztracené tváře“ se moravská Hysteria posunula někam blíž k říši tajemna, mystičnosti a fantazie. Minulé album Hysterie se mnou zamávalo na první poslech, a to zejména svou nekompromisní přímočarostí. To, co naznačil vjem vizuální, mi potvrdily i smysly sluchové. Hysteria sice nijak zásadně, ale přece jen slyšitelně pozměnila svojí zaklínací formuli. Na jedné straně je její hudba pestřejší a nabízí..
Italští KIJU předvedli poměrně dobře odvedenou práci. Jejich aktuální deska Demo(n)cracy se dá bez větších problémů zařadit do kombinace HC a new school metalu. Jednotlivé tracky jsou velmi melodické, členité a zároveň nepostrádají tvrdost. Zvuk je kvalitně udělaný, velmi čistý a má drive.
Důvodů k tomu, že jsem se rozhodl na cestu do Country Clubu Lucie v Hradci Králové přibalit plný batoh tolerance a odplivnout svou jedovou slinu ještě před vstupem do tohoto zařízení, bylo hned několik. Tak za prvé, konečně na domácí půdě a s domácím mančaftem. Za druhé, slavnostní atmosféra spojená s křtem debutního alba místních hrdinů. Za třetí, dost bylo prášení kožichu partám (alespoň pro dnešek), které chtějí bavit lidi, daří se jim to a že to dělají způsobem nepasujícím do mých kovových představ, ..
Ještě že ti Skid Row mají hroší kůži, nijak se s ní netají a ještě navrch mají chuť se s ní pochlubit. Pokud jsem předchozí „Subhuman Race“ označil za nejslabší kousek v diskografii Skid Row, tak „Thickskin“ bych mohl označit za nejméně kompaktní album, na kterém kapela, statečně překonávající všechny nesnáze, intenzivně hledá cestu kudy kam. A má na to bezesporu nárok. Tentokrát časové mantinely nejsou tak podstatné. Nicméně dlouhých sedm let od posledního řadového alba dávalo tušit, že ..
COLOUR HAZE se vydali na cestu už v roce 1994. Tehdy podle svých slov hráli styl nazvaný doom-psycore, což by mne z poslechu jejich aktuálního alba opravdu nenapadlo. Deska totiž tepe v duchu progresivního rocku sedmdesátých let, sem tam i s dotyky let šedesátých. Je naprosto uvolněná, až improvizovaně zasněná - zasněně improvizovaná, bez křečí a plyne jakoby sama. Nechce se ani věřit, že tohle bylo nahráno ve studiu po stopách... je to spíš jako spontánní nahrávka ze zkušebny nebo živá performance... ..
Hostem dnešního večera je…Mastercutor!
Když naši hokejisté na letošním mistrovství světa utrpěli postup do čtvrtfinále, kterýsi z komandy na dotaz, zda si přeje ve čtvrtfinále Rusko či Švédsko, vtipně odpověděl, že Finsko. Zeptáte-li se mě, kterou líheň powermetalových kapel považuji momentálně za nejnadějnější, německou, italskou či švédskou, odpovím vám stejně. Finskou. Mým osobním žebříkem mohutně zatřásli mladíci z Jyväskylä, kteří si říkají Excalion a právě přivedli na svět svého druhého potomka, album „Waterlines“. Bez ..|
Dnes je 29.10.2025, svátek má Silvie
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[13.06.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
MOR ZABOTH - Towards The Darkest Dawn
|
[11.06.2007] [hodnocení: 3/10] |
|
[10.06.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[08.06.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.06.2007] [hodnocení: 3/10] |
INTO COLD DARKNESS VIII. – Záboří u Českých Budějovic 19.5.2007
|
[06.06.2007] |
RED BARON BAND - Chceme teď udělat desku, která bude na úrovni Abbey Road
|
[05.06.2007] |
Vašek MRZENA (RIMORTIS) - Každá hudba potřebuje k dotvoření atmosféry ta správně mířená slova
|
[04.06.2007] |
SKID ROW - Revolutions Per Minute
|
[03.06.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.06.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[31.05.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.05.2007] [hodnocení: 5/10] |
RIMORTIS, EPITAF, RAMAYANA - Hradec Králové, CC Lucie, 25.5.2007
|
[28.05.2007] |
|
[27.05.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.05.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[25.05.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.05.2007] [hodnocení: 10/10] |