Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Jsou dvě skupiny lidí. Jedni Amon Amarth doslova zbožňují a roznášejí střípky jejich „pokladu“ kudy chodí, naopak ti druzí zasévají nenávist hluboko do země. Na tom teď nezáleží. Tak či onak budou muset obě skupiny vzít na vědomí, že novinka „With Oden on Our Side“ je připravena, „natažena“ a vstřelena do davu.
Amon Amarth nikdy nebyli tělesem, které by mě extrémně přitahovalo. Samozřejmě to je zapříčiněno průměrnou muzikou, kterou za celou svou dekádu vyvrhávají. Ne, že by to byla alba špatná, ale nikdy si nedokázala..
Uff, řeknu vám jedno. Napsat recenzi na takovou nahrávku je něco neskutečně těžkého. Někdo si může říkat, že popisovat hudbu jako takovou musí být věc zcela primitivní. Vždyť recenzentovi stačí slova typu – vrchol, bomba, nářez, jízda, nuda... Ano, je pravda že někdy přijde nahrávka, o které se člověk rozepíše, že neví kdy skončit. Nakonec stejně pozná, že psal víceméně blbosti. Jenomže pak jsou nahrávky jako je „Kro ni ka“ od dnes již naprosto kultovní smečky FORGOTTEN SILENCE. Nahrávka, kterou posloucháte, napadají vás ..
Nenechte se zmást nadpisem této další kapitoly v naší sáhodlouhé pouti.
Začněme dnešní povídání klasickou lekcí z cimrmanohistorie. Nelze totiž jinak, než s lehkou nadsázkou použít přirovnání s Frantou Pepou Jedničkou, ehm, Francem Josefem I. a malým školáčkem, který se v roce 1848 vydal do školy. Tam na zdi visel obraz tatíčka mocnáře. Když po dvaceti letech vyrazil do školy syn školáčka, obraz stále visel. Žádná změna. Za dalších dvacet let zasedl do lavice vnouček původního školáčka a zíral stále na ten samý obraz. Žádná změna. Uběhla další dvacetiletka, pravnouček si prohlédl..
Alice Cooper se stal zásadní postavou teatrálního rocku zcela právem. Již několik desetiletí patří neomylně do první ligy světového rocku, kde získal stálé a početné publikum, které ho provází celou jeho kariérou, proto jistě není od věci připomenout si jeden ze skvostů jeho diskografie a sice desku Welcome To My Nightmare.
Konečně! Dlouho slibované mini album „Osamělí“ je již pár pátků na světě a fanoušci se opět mohou rozplývat... Řeknu vám, že jsem se na tento sympatický kotouček těšil ze všech tuzemských nahrávek plánovaných pro tento rok úplně nejvíc. „Relic Dances“ mě dostalo do kolen tak, že ještě dodnes se mi rozklepou při vzpomínce na nějakou tu megakompozici.. A nyní se mi to vrací právě s tímto CD, které nám dává vzpomenout na jeden neobyčejný okamžik. „Osamělí“ bylo avizované ..
Metalinda prožívala své nejsilnější obdob, intenzivně koncertovala, což se projevilo na vyhranosti na albu „Svetlo na druhom brehu“ a zároveň přestoupila k Popronu. Netuším, jestli tenhle krok nebyl tím zásadním v nabrání poněkud jiného kursu, na který se Metalinda zaměřila. Vzhledem k dalšímu vývoji kapely je fakt, že Metalindě přičichnutí k lehčímu a komerčnějšímu žánru evidentně šlo pod nos.
Ještě že je ta dnešní medicína na takové úrovni. Jak jinak si vysvětlit fakt, že album „Fairytales And Reality“ švédských Dionysus vůbec spatřilo světlo světa? Nedávno si totiž v jednom z rozhovorů posteskl Luca Turilli (který samozřejmě s tímto albem nemá vůbec nic společného), že na své poslední sólovce nemohl využít schopností dvorního pěvce Olafa Hayera, který při nahrávání částečně přišel o hlas. A že prý doufá, že se Olaf dá dohromady. Tak Luco, už je to v pohodě. Stačilo vydržet dva měsíce..
To nejlepší od Metalindy přišlo s albem „Za všetky prachy“. Hned rok po vydání prvního alba se nad Tatrami nejen zablýsklo, nad Tatrami taky (slabší povahy prominou, ale výraz lépe vystihující sílu hromu mě ne a ne přijít na klávesnici) kurevsky silně zahřmělo. Autorský tým ve stejném složení, jako na debutu, kytaristé Peter Sámel (ten především) a Michal Kovalčík a textař Pavol Jursa vzali do party „typicky metalové“ producenty Jožo Ráže (Elán) a Júlia Kinčeka (P. Nagy, P. Hammel) a světe div se, na svět ..
„Získal si nás, získa si aj vás, ten kovový kráľ heavy metal!!!“
Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že jedna z nejočekávanějších rockových novinek roku 2006 byla právě recenzovaná deska svébytných Holanďanů THE GATHERING. Nyní je venku nějaký ten pátek a mnoho fanoušků si mohlo udělat již dostatečný obrázek. 
Školáci, jásejte. Při dnešním hodnocení se budeme pohybovat v krajinách geometrie a společně se zamyslíme nad krásami trojúhelníku. Na rozdíl od podobně tvarovaného kolegy z Bermud ten náš trojúhelník je hodně kreativní a sem tam z něj vypadnou hodně povedené a čím dál podobnější (alespoň na dvou vrcholech) záležitosti. “Takže, máte úhel beta..
Tahle placka už se po světě toulá pěkných pár pátků. Ke mně se však dostala teprve minulý rok a více než o rok později, což je nyní, píšu recenzi. Prohlížel jsem svou diskografii opravdu dlouho, než jsem se rozhodnul právě pro tento počin brněnských metalismů, kteří si říkají Bast. O skupině jsem se dozvěděl díky základnímu kolu České rockové ligy 2005, kde však neuspěla a skončila na posledním místě. Je to zvláštní, protože na ně jako na jedinou soutěžící kapelu někdo pařil a byly také divácky nejoblíbenější skupinou...
„Sabat v Carnegie Hall“ musel být v roce 2003 pro všechny původní fanoušky kapely ten nejlepší možný dárek. ASMODEUS totiž po víceméně experimentálních nahrávkách usoudili, že je na čase vrátit se ke svým kořenům a jednoduše k tomu, co z kapely udělalo kult. Čistokrevný thrash zahlásil návrat a aby fanoušci neměli obavy, tak se na závěr šlehla letitá pecka „Dědictví“ z druhého demosnímku „Heroes“, jehož doby si z aktuální sestavy pamatuje jen a pouze hlavní tahoun Miloš Bešta...
Mladá lanškrounská kapela Bulldock vyplivnula v průběhu velkých prádzdnin svoje debutové album, nesoucí název A Svět Se Točí!! a tak jsem ani na chvíli neváhal a rozhodl se udělat rozhovor s jejich bubeníkem Romanem „Ozzym“ Faltejskem. Naše odlehčené „pokecáníčko“ si teď můžete přečíst i vy!..|
Dnes je 31.10.2025, svátek má Štěpánka
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Reedice klasických alb Arakain pokračují a zatím jako poslední přišla na řadu třetí deska „Black Jack“.
Tři CD s tímto albem, které věnovala firma Supraphon, můžete získat i vy. K tomu, abyste byli zařazeni do slosování,
stačí správně zodpovědět otázku:
Kdo a proč natočil kytarové sólo do skladby „Ukolébavka“? Odpovědi zasílejte do pondělí 3. listopadu, do 12 hodin, na adresu jan.skala1979@gmail.com. |
|
[02.10.2006] [hodnocení: 8/10] |
AMON AMARTH - With Oden on Our Side
|
[30.09.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.09.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
BATHORY - Chapter Four - Dílo zkázy dokonáno
|
[28.09.2006] |
|
[26.09.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
ALICE COOPER - Welcome To My Nightmare
|
[22.09.2006] [hodnocení: 9/10] |
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Osamělí
|
[21.09.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
METALINDA – Svetlo na druhom brehu
|
[20.09.2006] [hodnocení: 6/10] |
DIONYSUS – Fairytales And Reality
|
[19.09.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
KRLEŠ -Tvrdší už asi nebude...
|
[17.09.2006] |
|
[16.09.2006] [hodnocení: 10/10] |
|
[15.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.09.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.09.2006] [hodnocení: 7/10] |
ASMODEUS - Sabat v Carnegie Hall
|
[13.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
BULLDOCK - Nesmíme zůstat stát na místě!
|
[11.09.2006] |