Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

NIGHTWISH - 10.11.2012 - Hartwall Areena, Helsinki, Finsko


Nightwish si udělali přestávku ve světovém turné a spočinuli na pár chvil ve vlasti, aby odehráli velkolepé vystoupení u příležitosti premiéry filmu 'Imaginaerum'. A taktéž představili novou zpěvačku, na turné vystupující Holanďanku známou z kapel After Forever nebo ReVamp, Floor Jansen.

Krátce před akcí kolovaly fámy o tom, že koncert bude v podstatě naživo odehrané album 'Imaginaerum'. Tak to bylo plánováno s Anette...více

[reporty]

[19.11.2012]

[Karolína]

[11 komentářů ]


DEALS DEATH - Elite


Deals Death z metalového města Göteborgu mají místy Bodomovský sound. Rychlost, melodické linky, kytarové vyhrávky a občas pěkně zběsilé bicí přesto nezní jako kdyby Finůpm z pera vypadly, i když se jim silně přibližují. Nejvíce tomu tak je ve skladbách „Eradicated“ – jejíž úvod a mezihry znějí velice bodomovsky nebo ve „Fortified“. Není se vůbec čemu divit, neboť na předchozím debutním albu těchto Švédů si zahostoval i finský kytarista a právě ex člen..více

[recenze]

[18.11.2012]

[Veronika]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


AFTER FOREVER - Remagine


Třetí album od After Forever "Invisible Circles" z roku 2004 ve mně vyvolalo velmi rozporuplné pocity. O to větší strach jsem měl, co bude následovat. Kapela neváhala moc dlouho, a aby uspokojila věčně hladové fanoušky, připravila si pro ně velmi zajímavého nástupce, který dostal název "Remagine".

Hned při prvním poslechu je znatelná zásadní změna. Ještě nikdy se totiž v diskografii těchto symfoniků nevyskytovalo..více

[recenze]

[17.11.2012]

[Mikka]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


T&N - Slave To The Empire


T&N čili Tooth And Nail, čili kapela bývalých dvou členů Dokken, kytaristy George Lynche a basisty Jeffa Pilsona a jednoho současného bubeníka „Wild“ Micka Browna, je na světě. Už zhruba rok tahle trojice častuje tisk řečmi, že to svému bývalému chlebodárci Donu Dokkenovi pořádně natře starou silou. S přihlédnutím, jak dopadly ostatní projekty Lynche nebo Pilsona (včetně toho společného), tomu šlo věřit jen stěží. Ale budiž, samotní Dokken nejsou v současné době v bůhvíjaké formě ..více

[recenze]

[16.11.2012]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


KAMELOT – Siége Perilous


Po vydání druhého alba se Kamelot ocitli ve složité situaci. Odešel zpěvák Mark Vanderbilt a bubeník a textař Richard Warner. Za bicí soupravu se následně posadil nezkušený Casey Grillo, který na tomto postu vydržel až dodnes. Hledání vokalisty bylo ale složitější, a nakonec se rozšířilo až za oceán. Pro nahrání třetí řadovky posílil Kamelot tehdy osmadvacetiletý Roy Sætre Khantatat (vystupující pod uměleckým jménem Roy Khan, čemuž se nikdo nemůže divit) z norského městečka Elverum. Ten už tenkrát zkušenosti měl. Už od roku 1991 působil v prog metalové kapele Conception..více

[recenze]

[15.11.2012]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


ACCEPT - Predator


Poslední album téměř klasické (u bicích už Stefana Kaufmanna nahradil Michael Cartellone) sestavy Accept je hodně zvláštní záležitost. Jako by jí Accept natočili jen ze setrvačnosti. Jako by na ní kromě pár chytlavých kompozic zároveň nametli ze šuplíků i nějaké zbytky, díky čemuž jde o nejméně konzistentní album v dějinách kapely. Jako by snad kapela ani nevěděla, kterému ze svých výhonků dát přednost a na kterou z odnoží své hudby vsadit. Jednoduše řečeno, Accept prostě nevěděli, jak dál ..více

[recenze]

[15.11.2012]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


THYREOS - I Don´t Live to Fail


V pořadí teprve druhé album mladé nadějné kapely Thyreos by na první poslech mohlo znít jako kdejaká powermetalová řadovka, to by to ale nebyli Švédi, aby si nezahráli na hudební kuchaře experimentátory, a nepřimíchali do tohoto žánru vlastní kořeníčko. „I Don´t Live To Fail“ se tak klidně může zařadit mezi ty lepší (nejen) švédské powermetalové nahrávky letošního roku.

Kapela se ujala práce na skladbách dle správného vzoru, tedy smíchává..více

[recenze]

[14.11.2012]

[Veronika]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


ILL NIŇO - Epidemia


Už před časem se američtí groove metalisté dočista zbavili svých nu-metalových kořenů. Vždyť taky od dob jejich památného debutu „Revolution Revolucion“ uběhlo už jedenáct let. V dnešní tvorbě skoro ani není památky po rapovaném vokálu. Ill Niňo jsou samozřejmě stále pořádně hustý metal s hardcore a ethno prvky, kde se vokalista Cristian Machado nebojí střídat snad všechny druhy metalového zpěvu, od čistého vokálu, přes murmur až skoro k blackovému štěkotu. Prostě to, co už jsme..více

[recenze]

[13.11.2012]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


WEDNESDAY 13, BITCH&CHIPS - 4.11.2012 - Praha, Nová Chmelnice


Je tomu již čtyři roky, co se charismatický Wednesday 13 objevil se svými kumpány v Praze, aby rozdováděl publikum v rytmech své hororové punk rock show. A nutno podotknout, že se do Nové Chmelnice vrátil se vší parádou.

Stejně jako posledně se v roli předskokana objevila domácí kapela. Tedy alespoň z té větší části. Bitch&Chips patří totiž částečně také na německou scénu a..více

[reporty]

[12.11.2012]

[Veronika]

[0 komentářů ]


DAWN OF DESTINY - Praying To The World


Němečtí Dawn Of Destiny jsou dokonalým důkazem toho, že na to, aby se kapela vymanila z davu podobných (a podobně dobrých) spolků se silně melodickou muzikou, musí mít buď geniálně převratný nápad, sakra velkou kliku, nebo vydatnou podporu spřízněného média. Jinak zůstane jen utajeným tipem či veřejným tajemstvím pro omezený okruh příznivců. A přiznám se, že když před dvěma lety proskočila zpráva, že z Dawn Of Destiny odešla zpěvandule Tanja Maul, kterou jsem do té doby považoval za jasného žolíka v řadách kapely, ..více

[recenze]

[12.11.2012]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


CRADLE OF FILTH - The Manticore And Other Horrors


Už léta jsou tito britští upíři velice snadno průhlednou kapelou. V polovině devadesátých let s deskou „Dusk... And Her Embrace“ působili jako zjevení, když spolu s Dimmu Borgir dali black metalu tvář, která byla přijatelnější pro mainstreamovější publikum. S dalšími alby „Cruelty And The Beast“ a hlavně „Midian“ se dostali až na samý vrchol populartiy. Jenže pak jejich tvorba začala upadat. Alba jako „Nymphetamine“ nebo „Thornography“ už postrádala jakýkoliv moment překvapení, což vlastně trvá až do dnešních dnů...více

[recenze]

[11.11.2012]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


AFTER FOREVER - Invisible Circles


Pouhé dvě desky stačili After Forever na to, aby si udělali ve female fronted metalovém světě jméno. „Prison of Desire“ a „Decipher“ dodnes považuji za nejlepší díla v oblasti symphonického (či gothického) metalu. Pojďme se ale teď přesunout do roku 2004, kdy těmto Nizozemcům vychází album „Invisible Circles“, které s sebou přináší velký zlom. Jak už totiž bylo řečeno v předešlé recenzi, od kapely odešel jeden z hlavních tahounů Mark Jansen. Hlavním mozkem se rázem stal Sander Gommans a věřte, že tato změna je hodně znát. ..více

[recenze]

[10.11.2012]

[Mikka]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SISTER SIN - Now and Forever


Sister Sin jsou ozdobou současné rock´n´rollové scény, zaměřené na klasiku ála osmdesátky, začátek devadesátek a dovoluji si říct, že tohle je ten správný směr pro současný rock´n´roll - zavání nejen dobami minulými, avšak je oblečen do moderních, na míru šitých šatů.

Desku „Now And Forever“ otevírá intro „MMXII“ (pro blbečky 2012) a nejedná se sice o žádný instrumentální zázrak..více

[recenze]

[09.11.2012]

[Veronika]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


KAMELOT – Dominion


„Dominion“ je druhé a zároveň poslední album z éry Kamelot, o které se prakticky nemluví. Samozřejmě to má svoje opodstatnění vzhledem k dalšímu vývoji, ale pojďme se na výtvor z roku 1997, který kapela nahrála pořád ještě v původní sestavě, aspoň trochu podrobněji podívat. Opět tu máme tmavě fialový obal (tahle barva na obalech vydržela kapele až do „The Black Halo“), opět je nám předložen klasický power metal doplněný o vokál Marka Vanderbilta, jehož fanouškem se asi nikdy nestanu. Kytary ale začínají mít klasičtější ráz (z pohledu budoucí tvorby, samozřejmě)..více

[recenze]

[08.11.2012]

[Ray]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


ACCEPT - Death Row


Když jsem u „Eat The Heat“ nasazoval růžové brýle a zcela pominul historii Accept, asi by bylo správné udělat to samé u desáté položky v pořadí, alba „Death Row“. No, pokusit se o to můžu, ale rovnou říkám – je to jediný důvod, jak zabránit konstatování, že jsme u nejslabší položky diskografie Accept. Kapela opět víc pokukovala po ostatních, než aby nechala hovořit svojí přirozenost a ono to podle toho dopadlo. Accept podruhé zopakovali tu samou chybu a tentokrát se chytili kolem letícího trendu..více

[recenze]

[08.11.2012]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


THE 69 EYES - X


Tahle kapela ušla za svou hudební existenci vcelku pozoruhodnou cestu. Jejich debut „Bump n´Grind“ (1992) se nesl v duchu tehdy doznívající vlny amerického hair metalu a kapela nezapřela velkou inspiraci Mötley Crüe, přestože svým vzorům nesahala po kotníky. Sama brzy přišla na to, že tomuto stylu hudby už pomalu na nějakou dobu zvoní hrana a nejpozději od alba „Wrap Your Troubles In Dreams“ (1997), kde si zahostoval i v tu dobu ještě zcela neznámý Ville Valo, začala do své hudby infiltrovat vlivy gotiky...více

[recenze]

[07.11.2012]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


Listování : << < 450 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.21931 sekund.