Po, dle mého názoru, dosud nejlepším albu "Úplná Demontáž Lidstva" jsem na následujícím počinu očekával silný materiál, který by byl hoden nastoupit na místo kotouče z roku 2009. Zároveň ale Morbivod pracoval na nové desce lesních TROLLECH a mluvilo se i o novince WAR FOR WAR. Logicky jsem tedy očekával novinku UMBRTKY až později a ta mě stihla naprosto nepřipraveného. Normálnímu člověku nejspíš nikdy nebude jasné, jak Morbivod veškeré své hudební aktivity stíhá, aniž by ztrácely na kvalitě, ale naopak kvalitativně kotouč od kotouče rostly.
První předzvěstí už byl recesivní a parodický song "Šedesátiny" spolu s videoklipem, který reagoval na téměř fenomenální slátaninu z dílny tuzemských týnek a jejich dívčí skupiny LUŠTĚLA. Ano, obě verze skutečně dosáhly takové "slávy", že se donesla až k EMI, která vlastní autorská práva ruské skupiny CODE RED, od nichž původní materiál na předělávky pocházel. Obě dvě tuzemské skupiny musely svůj klip stáhnout. Myslím ale, že i za tu krátkou dobu si UMBRTKA nabrala spoustu nových příznivců i z řad lidí, kteří si drží od metalové hudby určitý odstup. Alespoň se to dalo soudit podle komentářů pod dnes již neexistujícím videem na serveru Youtube. Následoval klip ke skladbě "Popelář" a ten, ač doposud nevyšel a bude součástí až příští desky, částečně vypovídá o hudebním charakteru současné UMBRTKY. Když byla novinka "Kovový háj" vpuštěna do prodeje a dostala se k prvním nadrženým uším, rozeběhly se okamžitě mezi příznivci zvěsti o odklonu od dosavadní tvorby. Už to samotné mě navnadilo. A když jsem si potom přečetl od jakéhosi fanouška přirovnání, které hovořilo cosi o podobnosti s kapelou KRYŠTOF, začal jsem být teprve zvědavý, co nám Morbivod s osazenstvem plzeňského prachmatického uskupení přichystal tentokrát.
Ano, nová fošna je do jisté míry určitě velkým překvapením. Celou ji otevírá klidný, akustický "Chrám těla", který, nebojím se říct, je až písničkářského charakteru s určitým temným podtónem a ponurou doomovou atmosférou evokující hudbu švédských OPETH, kterými se Morbivod i dle vlastních slov nechal inspirovat. Dokonce i logo prachmatické čtveřice se změnilo po vzoru severních náladotvůrců. Aby bylo jasno, mně se to líbí. Ale jistě tu bude i dostatek těch, kterým novější tvář Plzeňáků nesedne. Obzvlášť potom, když se ve stejném duchu rozjede i druhá, titulní stopa. Kompozice je značně znepokojivá. To samo o sobě čtenáři bez poslechu nic neřekne a proto se to pokusím ještě o něco přiblížit. Jedná se o přemýšlivou, na první poslech pohodovou hudbu, která v sobě ovšem nese řadu znepokojujících aspektů, jejichž existenci si člověk nejspíš napoprvé ani neuvědomí. Přímo vybízí ke spouštění v klidnějších chvílích, jen proto, abyste zjistili, že se z nich neplánovaně stávají chvíle neklidné. Hudba si vás za chvíli podmaní díky své pochmurné atmosféře, použitými nápady a jejich schopností, zažrat se člověku rychle a bez povšimnutí pod kůži.
Třetím songem se Umbrtkova legie začíná ubírat trochu jinou cestou, a připomíná mi již zmíněný song "Popelář" právě kombinací akustických a "tvrdších" pasáží s klasickou elektrickou kytarou a grownlingem. Možná více než zmíněné OPETH mi dále připomíná nahrávka místy spíš SWALLOW THE SUN ('Ghosts Of Loss'). Nechme však už těch věčných přirovnání. Rozhodně nechci, aby "Kovový háj" působil jako laciná kopírka, kterou není ani v nejmenším. Směrem, jaký udal třetí song, se nese značná část následující hudební masáže, která vyžaduje ještě více pozornosti než předchozí dvě "klidnější" skladby. Troufám si říct, že i po více než deseti soustředěných posleších se vám nepodaří naplno do hudby proniknout. Sotva poodkryjete skořepinu na povrchu, ale podstata zůstává na dlouho skryta. Je tomu tak, že 'Kovový háj" je nejspíš nejen jedním z nejzajímavějších alb, ale nejspíš i jedním z velmi nesnadno stravitelných kousků diskografie UMBRTKY. Jsem si ale jist, že i k tomuto počinu si spoustu lidí najde cestu a oblíbí si ho. Některým může také činit potíž vokální linka, která se vždy nejeví jako úplně čistá. Nejedná se ani tak o barvy hlasu ani jednoho z vokalistů, jako spíš o zapadnutí vokálu do hudby a jeho odchylky od očekávané výšky.
Součástí hudební složky jsou pochopitelně stále neodmyslitelné Morbivodovy texty, které jsou, jak je již téměř zvykem, dovedené k dokonalosti. Samotná jejich četba v bookletu alba vás zaměstná opravdu na dlouhé chvíle. Spolu s hudbou mi, pánové jistě odpustí poslední přirovnání, silně připomínají některé z básní J. H. Krchovského a ani hudba není v některých ohledech v kombinaci s textem nepodobná jeho KRCH-OFF bandu.
Zkrátka, Morbivod opět vrhl na světlo i temnotu světa další zajímavé album, které rozhodně stojí nejen za povšimnutí, ale také za mnoho soustředěných poslechů. Jedna z mála věcí, kterou bych mohl vyčíst je absence živých bicích a sám doufám, že na onen post bude dřív nebo později někdo dosazen. Počítačové programy holt stále na bicmana s citem a duší nestačí a dlouho ještě stačit nebudou, alespoň doufám..
|
