 To by nebyl Snowy Shaw, aby vydržel chvíli v klidu. Tato zvláštní švédská ikona působila v nespočtu kapel a projektů ať už jako zpěvák, bubeník, či téměř jakýkoliv jiný instrumentalista. V poslední době jsme ho zaznamenali předně za bicí soustavou švédské „elitní jednotky“ Sabaton, v nově vzniklé kapele Mad Architect se ale opět ujímá mikrofonu a bubny přenechává osobě nesoucí jméno Sven Lindsten. Pojďme se tedy podívat, jak mu to u mikrofonu svědčí a co metalové scéně temněji laděná kapela Mad Architect může nabídnout.
Vznik kapely mají na svědomí právě kytarista Magnus Daun a bubeník Sven Lindsten, kteří sáhli po netradičním vokalistovi, tedy výše zmiňovaném Snowym, aby již v roce 2011 vydali první EP, obsahující skladby z alba, které letos spatřilo „temnotu světa“. Volba vokalisty je jedna z věcí, která obvykle určuje, jak budou posluchači celou desku vnímat a Snowyho barva hlasu, po které většinou sahají skladatelé progu, dokonale odpovídá náladě nahrávky a tématu.
Kapele se totiž povedlo namíchat koktejl z powermetalu s notnou dávkou tajemna starých krypt, ochuceným nečekanými hudebními dramatickými zvraty a pasážemi, ze kterých přebíhá mráz po zádech. Představte si, že posbíráte různé metalové žánry, jako právě již zmiňovaný power metal, čajovou lžičku progrese, špetku blackmetalu, a tajemnou gotickou přísadu, a to všechno nacpete do mixéru, zamícháte a vznikne z toho „Journey To Madness“.
Ačkoliv deska obsahuje pouze osm skladeb, neobešla se bez instrumentálního intra otevírajícího bránu do snového mysteriózního světa. Pořádným otvírákem je pak štiplavá „Dreamworld“, kde se představují téměř veškeré elementy, které nás budou na desce provázet. Většinu času nadále proplouváme vodami již výše zmiňovaného koktejlu, nacházíme například gotické aranže v osmi a půl minutové spletité skladbě „Universal Law“. V protikladu půlminutová „Transition“ nás zase v půlce alba přenese do trochu jiné roviny. Neboť následující „Sailing Away“ je opět svižnější, chytlavější, nejvíce powermetalová a navíc u ní hrozí zaseknutí hlavního motivu v hlavě jako u porouchaného gramofonu. I následná „Floating“, přestože pomalejší, obsahuje mnohem více melodičtějších prvků, než první polovina desky.
Drsné kytarové riffy se často snoubí s téměř něžnými akustickými tóny a atmosferickými nabubřelými klávesami. O jak jinak než zdařilou mixáž a mastering se postaral Andy La Rocque, který má na svědomí například King Diamonda, vyjma bonusové skladby „Altered States“, kterou si vzal na triko Goran Finnberg.
„Journey To Madness“ určitě není na první poslech, je třeba se do desky trochu propracovat. Nakonec ale šílený architekt není až tak šílený a ona cesta do šílenství je víceméně jen nadnesená. Nic takového totiž po poslechu nahrávky opravdu nenastává a když se nepodíváme na texty, ve kterých se naopak o tomto stavu mysli pánové zmiňují, album po hudení stránce žádné šílenosti nepřináší. Na druhou stranu se jedná o velmi zdařilou debutovou nahrávku a pro ty, co hledají v hudbě něco nového, či odlišného, může být zajímavým přínosem.
|
