Mladá italská „powermetalová“ naděje má napilno. První polovinu roku zahájili Temperance supportováním kolegů z Luca Turilli‘s Rhapsody na jejich turné napříč Evropou a Spojeným královstvím, na jaře a v létě se ukazovali především domácímu publiku po boku Nightwish, Epicy a Apocalypticy a zároveň pracovali na vydání v pořadí třetího alba, pokračovatele tradice co rok, to nové album. Díky němuž Temperance, snad konečně získávající své vydřené místo na metalovém slunci, jsou opět vybráni jako podpora pro samostatný koncert Nightwish v Itálii a deska „The Embraces Us All“ sbírá jednu pochvalnou kritiku za druhou…
Jeden by řekl, že frekvence vydávání desek každý rok, se podepíše na jejich kvalitě, že kapela neměla dostatečný čas na to vše pořádně propracovat, promyslet a vyladit, ale opak je pravdou. Hlavní myslitel kapely Marco Pastorino je chrlič. Nehledě na to, že zvládl na jaře se spoluhráčem Lucou založit další kapelu Light & Shade, se Secret Sphere chystá vydání DVD „One Night In Tokyo“ a ujal se mikrofonu v progových Virtual Symmetry, spolu s bubeníkem Giuliem Caponem produkuje nejpromakanější album, jaké mají dosud Temperance na kontě.
Oba předchůdci novinky (jak prvotina „Temperance“, tak pecka „Limitless“) nasadili kapele laťku vysoko a především vloni vydané album plné chytlavých powermetalových vypalovaček ani chvíli nenudilo, nová deska ale nabrala malinko jiný směr. Temperance přišli o jednu kytaru, protože jim dal sbohem Sandro Capone, čtveřice muzikantů si tuto absenci však vynahrazuje jinak. Housle, flétna, kontrabas, saxofon… to jsou nástroje, které u běžných metalových kapel nenajdeme. Pokud se nezaměříme na ty folkové, progové, či experimentální. A tady pomalu začínáme tušit jejich vlivy.
Singl „Revolution“ nevzbuzoval ještě přílišná podezření, že kapela hodlá uhnout z té přímočaré cesty powermetalu, po které se dosud ubírala, přesto už i na něm slyšíme drobné inovace. Jako kdyby se v něm odrážela inspirace epičností „LT’S Rhapsody“, kombinovaná se závanem folku. Zároveň patří tento song k nejpřímočařejším na desce. Šlape a odsýpá, kombinuje motivy i zpěváky – jak Chiaru, tak Marca… a v podobném duchu se nese i hlavní část desky. „A Thousand Places“, „At The Edge of Space“, atd. nejsou možná už tolik kompromisní jako prvně vydaný singl, zároveň ještě tolik nemixují styly a žánry. Přesto už v nich najdeme některé výše zmíněné nástroje: nádherné piáno obsluhované překvapivě bubeníkem kapely, houslové vsuvky (kupříkladu otevírající a provázející skladbu „Unspoken Words“) v podání Giovanni Lanfranchiho, více sborů a složitější postupy, než sloka refrén, stejně znějící sloka, refrén. Spousta melodických intermezz, přechodů a sól v kombinaci s rytmickou sekcí, špičkově ovládající svoje nástroje, tvoří skvělé harmonie. Perfektní obsluha bicích, které doslova vybízejí k chuti podupávat a mlátit rukama do vzduchu, přestože jste na tento nástroj nikdy nehráli a basa, kterou by mohli daleko známější umělci závidět. Je vidět, že Luca Negro je jazzový basák a na svůj nástroj se opravdu neučil jen proto, že kapela metalová nějakou tu basu potřebovala.
Paradoxně nejslabším článkem celé kapely, nerada to říkám, je Chiara. Přestože má zpěvačka nádherný hlas, což se projevuje především v druhé půlce alba, kde dostává prostor ukázat jeho kvality ve zpěvných tónech, recitování její silnou stránku zrovna není (a upřímně přízvuk úplně taky ne) – kupříkladu v lehce slabší skladbě „Haze“. Leč bohužel poslední dobou, a ne jen u této kapely, se setkáváme s trendem, kdy písničky znějí jako kanonáda, snaha za co nejkratší čas přeříkat co nejdelší část textu. Jakmile se ale od této snahy kapela odprošťuje a Chiara Tricarico dostává prostor ukázat, co v hrdle má, dokáže svým hlasem vzbudit příjemné mrazení – třeba v pomalejší „Fragments Of Life“ Chiařin křišťálový hlas téměř dojímá. Stejně tak Marco, jehož hlas ale vibruje i při frázování a screamu.
Že se Temperance rozhodli zbořit předem nalajnované hranice, napovídá i vsazení skladby „Maschere“ v mateřském jazyce. V této chvíli se stále ale ještě nacházíme v průhlednější části nahrávky. Tu svým způsobem uzavírá nejjednodušší song „Revolution“, po němž přicházejí na řadu progovější experimenty. Přes osm minut dlouhá skladba z říše divů, „Advice From A Caterpillar“ je jedním z nich. Prostor opět dostávají housle, vnášející do úvodu skladby vůni přírody, Chiařin čisťounký hlas zase přináší potěchu a ke slovu se dostávají konečně i flétna a dudy v podání Daniela Bicegga, nebo saxofon Rubena Paganelliho. „Change The Rhymes“, druhá pomalejší romanťárna koketuje s akustickou kytarou a zpěvaččin hlas opět nádherně hladí uši i duši. Album zavírá dvanáct a půl minut dlouhá „The Restless Ride“, znovu plná překvapení, třeba pasáží na housle. ne nepodobné prvním tónům, jež celou desku otevírají, chorály, či změnou témat v průběhu dějství.
Temperance vydávají nekonvenční desku, jejíž první dvě třetiny rozhodně potěší fanoušky epičtějšího powermetalu s ženským vokálem a nad jejíž závěrem budou blahem slintat komplikovanější posluchači. Co víc dodat? V diskografii kapely se pravděpodobně jedná o zlomový moment a o vynikající dílo!
|