Když se budete (čistě hypoteticky) bavit s někým vzdělaným o kokosu, dozvíte se možná několik nezábavných informací, jako třeba že latinsky se tento druh ovoce nazývá cocos nucifera. Pokud nedejbože narazíte na někoho z dnes tolik početných zástupců sekty „health-militia", budete zahlceni poznatky o zdroji vápníku, bílkovin, vlákniny a bůhvíčeho ještě. Mám pro vás však dobrou zprávu. Vy, jako příznivci metalové muziky, můžete podobné (nebo prostě všechny nudné) debaty rychle utnout. Stačí totiž razantně zvednout ruku a zeptat se dotyčných machírků: „Dobrý no, ale víte vůbec o tom, že existuje taky EJAKULUJÍCÍ KOKOS?“
Nechápavý (nebo při troše štěstí rovnou pohoršený) výraz dotázaných dál masírujte - internetově prověřenou - poznámkou, že nevíte, čemu se diví, jelikož kokos je přece největší semeno na světě, takže toto spojení dává dokonalý metafyzický smysl. Zároveň můžete jen tak mimochodem zmínit (samozřejmě pořád s hluboce seriózní tváří), že si toto rozkošné jméno vetkla do názvu jedna česká kapela, jež v loňském roce vystříkla do světa prvního studiového potomka se jménem "The Story of Hawaiian Shits". Tomu v těle mimo jiné koluje divoká grindová krev, očekávat lze tedy násilné sklony doprovázené animálními hlasovými zvuky, jekotem a brumláním, kterému nelze rozumět (což je ale vzhledem k věku onoho dítka logické).
Občas zaslechneme i snadno pochopitelné mluvené slovo, u toho si ale zase budeme přát, aby vůbec neproběhlo, jelikož se v něm vtip nedá příliš identifikovat, za uši navíc tahá moravský přízvuk (bo kapela je původem z Brna). Jinak se ovšem trojici aktérů podařilo zplodit dostatečně odlehčené dílo, které z lahodně maniakálních grindových rubanic (těch mohlo být klidně ještě víc) přechází do klidných punk-rockových vod a zase naopak (sami autoři muziku škatulují výrazem "Hawaii coco core"). Další výhodou je čistý sound a krátká stopáž jak alba, tak většiny songů (výjimkou nejsou ani několikavteřinová ublinknutí). Tento druh kokosu možná není vydatným zdrojem vlákniny, čistící účinky se nicméně dostaví, jakkoli se to netýká dutiny břišní, ale lebeční. A to je někdy cenné úplně stejně.
P.S.: Pokud ani tyto argumenty vašeho oponenta nepřesvědčí o smysluplnosti názvu brněnské kapely, ukončete debatu suše racionálním konstatováním, že když ve slově kokos vyměníme závěrečné písmeno za "T", smysl se dostaví okamžitě. Poté uraženě vstaňte a odejděte.
|
