Portland je americké město, nacházající se ve státu Oregon, kdesi na severozápadě USA. Krom thrasherů Toxic Holocaust a současného kytaristy Kiss Tommy Thayera si málokdo vybaví další reprezentanty, kteří mají kořeny v této oblasti. Jedním z nich je kapela Splintered Throne, která na západním pobřeží v minulých více jak deseti letech nevynechala žádný klub . Kapela si tu pomalu, ale jistě vydobyla pozici na místní scéně a ve vlastní režii vydala studiová alba „Octagon“ a „Redline“, a živý záznam „Live at Live Blues“. Ve většině nahrávek se mísily prvky klasického heavy metalu, ale i ostřejších power metalových rytmů a občas i thrashových riffů, vycházejících z dílny jejich slavnějších kolegů Metallica. Jednalo se o průměrnější materiál, který nikterak neurazil a občas i potěšil metalového fandu, zmlsaného tunami další muziky. I když se kapele dostalo pocty vystupovat jako support před prvoligovými hvězdami Armored Saint, Metal Church nebo Sanctuary, smlouvu od hudebního vydavatelství se jim zatím získat nepodařilo. V roce 2019 to vzdal zpěvák Brian Garrison i kytarista Fred Osborn. Ten byl po nějaké době nahrazen Mattem Doradem, který doplnil stálé členy Jasona “JMo” Mosera (kytara), basáka Briana Baileyho a mistra paliček Krise Holbokeho. Kapela měla chuť vykročit novým směrem, ale chyběl kvalitní zpěvák, proto byl vyhlášen konkurz. Shodou náhod byla poblíž Lisa Mann, již etablovaná profesionálka a několikrát oceněná pěnice v kategorii bluesový zpěv, která pojala choutky zadovádět si na pódiu s nějakou ostřejší partou a své opečovávané hlasivky potrápit heavy metalem. Dovednost popasovat se s tvrdou muzikou projevila na svém sólovém albu, vydaném pod pseudonymem White Crone, u kterého pomlaskávali příznivci Rainbow nebo Dio. Kapela ji bez velkých cavyků přijala do svých řad během covid mánie a dvorní skladatel kapely J.Moser jí na tělo napsal osm nových songů. Výsledek si Lisa si tu a tam trošku upravila a opatřila svými texty...
Při poslechu úvodního songu „The Reaper Is Calling“ se okamžitě vybaví debut Running Wild a song „Victim of States Power“ – řezavé kytarové riffy mají podobný zvuk, nemluvě o jednoduché kanonádě bicích, která nahrávku bez jakýchkoliv kliček valí zběsile vpřed. Jen zpěv Lisy není tak ostrý a řezavý, dodává do nahrávky spíše melodičnost, tak jako Rob Halford na prvních Jidášských deskách.
Následující „The Crossing“ vzlétá na křídlech power metalu, občas se objeví až prog metalové intermezza, Splintered Throne zní hodně zajímavě. Vichřici mírní “ Morning Star Rising“ , ve které se střídají lyrické, až baladické pasáže s těžkými riffy, nad kterými se vznáší Lizin hlas, v podobném duchu jako to uměl magický pěvec Dio. Titulní „The Greater Good of Man“ ve středním tempu láká retro hard and heavy pohodovou jízdou a pěkným, skoro až bluesovým intermezzem, doplněným propracovaným kytarovým sólem. Škoda že se Lisa drží striktně metalové role, mohla jej ozvláštnit stylově odlišným projevem. Podobnou náladu má i „Let in Rain“, v níž v mezihrách secvičený dvojzápřah kytar připomíná Iron Maiden.
V pomalé „Underdogs“ narušují atmosféru rušivé agresivní sbory, které vstupují do občas až bluesově zadumaných ploch. Je čas na další pořádnou power speed sypačku a té se dostane měrou vrchovatou v „Night of the Heathens“. „Time Stands Still“ kombinuje nálady osmdesátkových Judas Priest s vlastními postupy. Na závěr kapela oprašuje pět let starou ikonickou baladu, která byla zveřejněna na albu „Redline“. Náladou a stavbou ne nepodobná „Nothing Else Matters“ od slavnějších kolegů je prezentována jako vzpomínka na Lemmyho Kilmistera.
Splintered Throne lze označit za milé překvapení. Na novém albu odložili dřivěji používané thrashové prvky a s novou zpěvačkou Lisou, která je posunula o třídu výše, zakotvili spíše v hájemství tradičního hard and heavy metalu s občasnými výlety k power speed uragánům. Na desce se nálady umně střídají, nové album působí pestrým dojmem, i zvuk je na současné poměry velmi povedený.
Na vstup do první ligy to vzhledem k retro zaměření kapely asi nebude, ale mnohé zasloužilé rockery kapela jistě potěší. Snem Splintered Throne je vystoupení na Wackenu, tak se tam někdy s nimi potkáme!
|
