„Prý nejsi rasista, jenomže ale…
Tuhletu spojku používáš stále.
Co třeba dát taky všem lidem šanci,
rovnost, pokoru, respekt, toleranci?
Možná, že ti to však vůbec nic neříká.
Prototyp hloupýho českýho fobíka,
který chce na lidi použít síto.
Já se ti směju a je mi tě líto.“
Slánská punk - rocková legenda Totální nasazení v loňském roce potěšila fanoušky skvělou zprávou, že se do jejích řad vrací kytarista a zpěvák Pavel Pešata (známý pod přezdívkou P.P.Cvok) a kapela tak po deseti letech opět funguje ve čtyřčlenné sestavě a navíc se třemi zpěváky. V takto posilněném složení vydává svoji již jedenáctou řadovou desku s názvem „Kazoo or die!“. Musím se přiznat, že už roky k této formaci chovám velký respekt, protože Totáči jako jedni z mála zástupců domácí scény dokážou naplňovat mou představu, jak má správná punková grupa vypadat. Tedy že punk není o tom mít na hlavě číro a po těle dvacet tetování, ale především o životním postoji a názorech, které člověk zastává. Členové Totálního nasazení i jejich tvorba jsou v tomto ohledu naprosto vzornou ukázkou, která se sice po hudební stránce neliší od dalších podobně hrajících kapel, ale její přidaná hodnota spočívá v textové složce jednotlivých písniček. Tihle pánové se prostě nikdy nebáli říct, co si myslí, nikdy se nepřiklonili ke komerci a dokonce mají odvahu se občas opřít i do samotné punkové komunity. Nutno ovšem dodat, že jim nechybí ani nadhled a smysl pro humor, který je pro tento typ hudby prakticky nezbytný. Zkrátka parta správných chlapíků, která v dnešní době plné absurdit a paradoxů bude vždy bojovat za svobodu a zdravý rozum. A nejinak je tomu i na jejich novince.
Pro neznalé by se asi slušelo vysvětlit, co označuje pojem „kazoo“ z názvu desky. Jedná se o hudební nástroj (laicky by se dal popsat jako malá píšťalka), na který už roky při koncertech hraje kapelník Sváťa Šváb. Jeho netradičního zvuku si do sytosti užijeme hned v úvodní skladbě, která dala celému albu jméno. Stylových zvratů se na nahrávce moc nedočkáme. Totáči si vesměs jedou svůj typický punk - rock, který už sice není tak urputný jako v době jejich začátků, ale pořád má obrovskou sílu a hlavně velké množství silně chytlavých momentů. Pár nečekaných odboček se na desce také najde. Třeba rokenrolová odrhovačka „Svatá Martina“ (i když zrovna bez té bych se na albu klidně obešel) nebo závěrečná „Promarněný životy“, která hraje na středověkou notu a silně připomíná Sváťův vedlejšák Deratizéři. Ve výborné skladatelské formě se předvedl navrátilec P.P.Cvok. Jeho skladby „Pasu stádo ovcí“, „Čtvrtý odboj“, „Poslední exemplář“ nebo „Tma pod svícnem“ patří k nejsilnějším kouskům na nahrávce. Pozadu nezůstal ani kytarista Karloss. Jeho song „Neuhneme, nebudeme“ s hymnickým refrénem bude jistě zářivou ozdobou všech živých vystoupení. Velký povyk způsobila skladba „Je mi to líto“, ke které kapela natočila i lyric video. Její kontroverzní text, kde si slánská čtveřice bere na paškál jednoho nejmenovaného českého politika a jeho voliče, vyvolal nejen na facebooku divokou diskuzi. Samozřejmě nemůže chybět písnička v rytmu ska (to už je na deskách totáčů roky zažitá tradice). Tuto roli tentokrát plní pecka s názvem „RomSka“, která se zároveň stává další v řadě antifašistických písniček, kterých už má tahle formace v inventáři slušnou zásobu. Za zmínku ještě stojí střednětempá melancholicky laděná záležitost „Duhový most“, jež má na poměry tohoto uskupení neobvykle dlouhou stopáž.
Sváťova partička tedy na své jedenácté fošně, i přes pár slabších chvilek, nezklamala. Posluchač dostane přesně to, co od téhle kapely čeká i s příjemným bonusem v podobě mimořádně povedených textů. Jestli máte pocit, že se celý svět kolem vás zbláznil, pusťte si „Kazoo or die!“ od Totálního nasazení a zjistíte, že minimálně tihle čtyři chlápci stále stojí nohama pevně na zemi a ze své pozice nehodlají ani o píď ustoupit.
|
