ANGEL DUST - Border Of Reality

Angel Dust byli poprvé u ledu uloženi téměř celou dekádu. V době, kdy se po knockoutu ze Seattlu k životu znovu začaly probouzet odnože tvrdší hudby, které ke svému životu využívaly melodie, se ústřední dvojice Assmuth – Banx rozhodla znovu nasednout na hudební kolotoč, přibrala do party Banxova bráchu Stevena (fakt, že se jeho klávesy staly pevnou součástí kapely, jasně signalizoval, že na starých zdivočelých základech už tahle parta nebude nějak ortodoxně lpět)..více

[recenze]

[13.12.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

MY DYING BRIDE - A Line Of Deathless Kings

Rok 2005 znamenal pro My Dying Bride shrnutí dosavadní kariéry, protože vydali retrospektivní box „Anti-Diluvian Chronicles“ a také skvělé DVD „Sinamorata“. Bubeníka Shauna Taylor-Steelse střídá John Bennet, ovšem jen jako hostující muzikant. Za klávesami je nově Sarah Stanton. V polovině následujícího roku kapela vydala své deváté řadové album „A Line Of Deathless Kings“, které trochu pozměnilo zvuk kapely. To je patrné už z první skladby na albu...více

[recenze]

[13.12.2018]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

UNEARTH - Extinction(s)

Pionýři metalcoru. I tak by se dalo nazvat seskupení z Bostonu Unearth, které se zformovalo na konci 90. let a jako jedno z prvních vedle Killswitch Engage tento subžánr zpopularizovalo. Roky běžely, štafetu převzali jiní, ale Unearth stále v metalcorovém rybníčku poctivě čeřili vodu. Stalo se tak i před čtyřmi lety, když se mezi posluchače dostala technicky dokonalá deska „Watchers of Rule“. Američtí metalcoristé si dali na čas a novinku „Extinction(s)“ představili až po čtyřech letech, což je nejdelší pauza v historii kapely. Stálo čekání za to?..více

[recenze]

[12.12.2018]

[Eagle]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Thrashmetalové novinky roku 2018 - část XXI. - kapely MASTER, THRASHBACK a SNIPER 66

Tak nevím, ale americko-české trio Master by možná mohlo zapřemýšlet alespoň o drobné korekci zavedené deathové škatule. Stačí si pustit cokoli od (velkou namátkou!) Immolation, Nile, Dying Fetus nebo (ať se držíme v tuzemské kotlině) Nahum, Hypnox či pozdějších Krabathor, vše porovnat s minimálně posledními počiny Master a je zřejmé, že tahle parta hraje death asi stejně jako Dimmu Borgir pravý norský black metal...více

[recenze]

[11.12.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

RUBICON RIVER - V poslední vteřině

Jak známo a dávno prověřeno, válečná tématika je pro metal v podstatě požehnáním. Ke kapelám, které z toho nevyčerpatelného zdroje vydatně čerpají, se letos zařadili i vlašimští power-heavíci Rubicon River, kteří pro zdůraznění tohoto zaměření na svém druhém albu „V poslední vteřině“ neváhali k pózování i celé vizuální stylizaci desky využít i tank. Nebudu tvrdit, že zároveň s tím kluci získali i stejný důraz a palebnou sílu, ale protože se jim plně podařilo nejen navázat na velmi solidní základ ..více

[recenze]

[11.12.2018]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

Powermetalové novinky roku 2018 - část XVI. - kapely TORIAN, KALIDIA a SARATOGA

„Ještě nikdy jsme nezněli tak sofistikovaně, hymnicky a chronicky chytlavě.“ Tato slova se vyskytují na facebookovém profilu Němců Torian, přičemž hodně záleží na tom, v jaké fázi si danou autorecenzi přečteme. Pokud to bude před poslechem alba „God of Storms“, určitě se plni očekávání vrhneme na tlačítko „play“. Pokud to bude až poté, vrhneme se toliko po papírovém kapesníku, abychom z tváře setřeli slzy smíchu. Ne, tohle opravdu není nic výjimečného, neřkuli sofistikovaného...více

[recenze]

[10.12.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

TANK - Sturmpanzer

Když se řekne jméno kapely Tank, zasvěcenému se asi nevybaví současné aktivity skoropůvodních členů, kytaristů Micka Tuckera a Cliffa Evanse, ale dávná alba, kde dominoval zpěvák a basista Algy Ward. Zmínění kytaristé sice dnes stále vystupují pod hlavičkou Tank, ale jejich hudba je už jen obyčejným heavy metalem, který sice čerpá z dávných tradic, ale původní duch kapely je v ní naprosto ztracen. Existuje ovšem druhá varianta a za tou stojí právě Algy Ward. Sám, osamocený a samojediný…..více

[recenze]

[10.12.2018]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 2/10]

PALACE - Binary Music

Švédský multiinstrumentalista Michael Palace vydal debutový zápis „Master Of The Universe“ před dvěma lety. Jako hudebník zaměřený na melodický hard rock je zároveň spojený s řadou žánrově spřízněných spolků, které většinou pojí jméno vydavatelské firmy Froniters Records. Rozsah Michaelových schopností je vpravdě obdivuhodný, když kupříkladu na novém albu „Binary Music“ obstaral krom bicích všechny zbývající pozice, a to s jasným umem a talentem. Palace odpovídá vysokým nárokům i jako zpěvák,..více

[recenze]

[09.12.2018]

[Pagan]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

MR96 - Fake

Pokud mě paměť neklame, tak v dějinách tohoto zinu je projekt mr96 jedním z informačně nejutajenějších. Na vševědoucím drátě se dozvíte pouze to, že se jedná o nekoncertující projekt, který má na kontě album „Fake“, jež vyšlo pouze v digitální podobě. Na bicí na něm hraje Jiří Verbný, o zbytek se (vyjma sborů, které mají na svědomí Jakub Bumba a Martin Alt) postarala hlavní postava mr96 a hudba by neměla zapadat do úplně standardních subžánrů, proto ji mr96 označuje pouze jako "metal". ..více

[recenze]

[08.12.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]

DIRE PERIL - The Extraterrestrial Compendium

Po sérii ípíček, singlů a čachrů v sestavě konečně v listopadu letošního roku vyšlo album „The Extraterrestrial Compendium“, které je debutovým zápisem projektu Dire Peril. Za tím stojí multiinstrumentalista a skladatel Jason Ashcraft (Helion Prime), který je zároveň velkým fanouškem světa sci-fi, a tak se rozhodl – po vzoru krajanů Iced Earth, kteří podobným způsobem zpracovali hororové příběhy – napsat skladby podle svých oblíbených filmů. Dlouho k sobě nemohl najít správného parťáka,..více

[recenze]

[07.12.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

DARK GAMBALLE - Hluboký nádech

Zhudebněná svérázná poezie. Při poslechu novinky vyškovských Dark Gamballe „Hluboký nádech“ si v podstatě u každé položky posluchač znovu a znovu může uvědomit, jak důležitou součástí písně je její lyrická složka. Jistě, i kdyby Dark Gamballe se svým tradičním crossoverem tentokrát vsadili na svahilštinu, ty jejich vyhrocené emoce a chvílemi až drtící kontrast mezi poetickou a vyhrocenou emotivností, mezi líně uspávací houpavostí a hrubou agresí, které na sebe neustále naráží..více

[recenze]

[07.12.2018]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

ANGEL DUST - To Dust You Will Decay

Přískokem vpřed!, zavelela ústřední dvojice Frank Banx a bicmen Dirk Assmuth a dva roky po vydání debutového alba s kompletně novými parťáky vyrazili Angel Dust znovu do studia. Byť u prvotiny bylo skryto autorství skladeb pod jménem kapely, podle seznamu autorů u druhého alba „To Dust You Will Decay“ nemohlo překvapit, že Angel Dust znějí jinak. Nová posila u mikrofonu, chorvatský křikloun Željko Topalovič, známější pod svým pseudonymem S.L.Coe..více

[recenze]

[06.12.2018]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

MY DYING BRIDE - The Dreadful Hours

V roce 2001 měli My Dying Bride opět ucelenou sestavu a od té se očekávala nová deska a tak třináctého listopadu téhož roku spatřilo světlo světa album „The Dreadful Hours“ s trošku podivnou malovanou obálkou, kterou vytvořil frontman kapely Aaron Stainthorpe. Obal desky se znepokojivým výjevem, kde se okřídlená postava snaží nejspíš zabít bránícího se člověka na zemi, sice nepůsobil kdovíjak dechberoucím uměleckým dojmem, jasně však říkal, že muzika uvnitř nebude o kytičkách, ..více

[recenze]

[06.12.2018]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

ARRAYAN PATH - Archegonoi

"We don´t look to the sky anymore..."

Když vaše oblíbená kapela vydává každý rok nové album, je to prostě radost. Kyperští Arrayan Path tuto workoholickoou sérii drží již třetí sezónu, přičemž jsou zároveň mezi deskami schopni udržet dostatečné rozlišovací fragmenty. Takže zatímco v předminulém případě autoři více hloubali v progresivních zákoutích a loni se zase přiklonili k melodickému power metalu..více

[recenze]

[05.12.2018]

[Pagan]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

ELECTRIC BOYS - The Ghost Ward Diaries

Že by Electric Boys, tito švédští matadoři hard rocku načichlého hair metalem a funk rockem, byli nějací dostihoví přeborníci ve vydávání alb, to se tedy rozhodně říct nedá. Za třicet let existence totiž přichází teprve se šestou desku, ale k dobru jim je nutné přiznat, že ani jedno z předchozích pěti alb nikdy nešlo někam směrem k průměru a už debutem „Funk-O-Metal Carpet Ride“ nastavili laťku tak vysoko, že svou svéráznou hudbou mohli udělat díru do světa. To se ale nestalo..více

[recenze]

[05.12.2018]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

WARKINGS - Reborn

Členové nové powermetalové kapely Warkings od počátku úzkostlivě tají své identity a skrývají se za maskami a přezdívkami, což samozřejmě není nic jiného, nežli marketingový tahák. Už americký režisér Hitchcock moc dobře věděl, že to, co není jasně vidět, je o mnoho strašidelnější (v tomto případě teoreticky lákavější). Ok, nic proti, tato tajemná hra ale působí trochu úsměvně s ohledem na zpěváka..více

[recenze]

[03.12.2018]

[Pagan]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

DAGGERPLAY - Subterranean Reality

Hrátky s dýkou můžou být nebezpečné, ale říkejte to někomu, kdo zrovna mastí nejnovější díl Assassin´s Creed. Název finské kapely Daggerplay mi akorát kápl do noty, stejně jako její muzika, se kterou nastalo vnitřní splynutí již po několika taktech videoklipu „Cruel Wind Blowing“. Melodický a hravý punk rock či punk´n´roll, nacházející inspirační předobraz na rozmezí sedmdesátých a osmdesátých let (ovšem s moderním zvukem), něčím takovým zkrátka nemám důvod pohrdnout...více

[recenze]

[02.12.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]