BLINK-182 - Nine

Jestliže se počítalo s tím, že se po odchodu frontmana Toma DeLongeho Blink-182 položí, opak se stal pravdou. Album "California" z roku 2016 se totiž docela povedlo a i ten největší škarohlíd muysel uznat, že s ním kapela po bezpohlavní comebackové nahrávce "The Neighborhoods" z roku 2011 chytla druhý dech. Nový předák Matt Skiba, někdejší člen stylově spřízněných Alkaline Trio, byl přijat do rodiny a i když jeho hlas není tak charismatický jako ten DeLongeho, povedl se mu s Blink-182 dost dobrý restart. Tenkrát, v roce 2016.....více

[recenze]

[22.10.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

SIGNUM REGIS - The Seal Of A New World

Slováky Signum Regis jen tak něco nezastaví. Do cesty se může připlést rozchod s vydavatelskou firmou nebo výměna zpěváka, a stejně fandové nečekají na nové album bůhvíkolik let (zdravím Heavenly a Insanii Stockholm). Aktuální dílo "The Seal Of A New World" naopak přichází pouhé dva roky po výročním zápisu "Decennium Primum", a to pod záštitou nového labelu Beyond The Storm Productions a s brazilským pěvcem Joto Fortinhem v čele...více

[recenze]

[22.10.2019]

[Pagan]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

Liam GALLAGHER - Why Me? Why Not.

Pravděpodobnost, že dojde k usmíření bratří Gallagherů se rovná absolutní nule. Volání fanoušků po návratu (byť jen koncertním jejich nejslavnější štace Oasis zůstane asi už navždy nevyslyšeno, přestože alba této legendy ostrovního rocku (nebo britpopu, chcete-li) se stále prodávají a promotéři oběma znesvářeným kohoutům nabízejí tučené sumy za to, že by někde společně vystoupili. Nic naplat, alba "Definitely Maybe" a především "(What`s The Story) Morning Glory?" jednou pro vždy přepsala pravidla v rockové hudbě a ukázala světu,..více

[recenze]

[21.10.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

GOLGOTHA - Erasing The Past

Vrch, na kterém byl podle bible ukřižován Ježíš Kristus, je zřejmě zároveň ideální jménem pro metalovou kapelu. Pod tímto názvem jsem našel asi dvacet skupin plus několik dalších, které mají zmíněný vrch alespoň jako součást delšího pojmenování. Golgotha se jmenuje i doom metalová skupina ze Španělska, kterou tvoří tři chlapíci a svůj počátek datuje do roku 1992. Jejich hudební kariéru provází veliké mezery mezi vydanými deskami. Do roku 1998 Golgotha vydala dvě řadové desky a pak se sedm let čekalo na třetí...více

[recenze]

[21.10.2019]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

KOBRA AND THE LOTUS - Evolution

Tahle kanadská formace měla vždycky vysoký kredit, což ale nebylo až tak kvůli hudbě, kterou produkuje, ale kvůli tomu, že si ve svém středu hýčká zpěvačku Kobru Paige, která patří mezi ty nejatraktivnější vokalistky na scéně. Samotná hudba této čtveřice je totiž docela obyčejný moderní prefabrikát, v němž se těží z klasického hard rocku a heavy metalu, na který se nabalují tuny moderního balastu. Nese tak parametry, které kousne americká metalová mládež, netušící, že Kobra And The Lotus jsou možná nenajvýš příjemní na poslech..více

[recenze]

[20.10.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

David HASSELHOFF- Open Your Eyes

Když se řekne jméno Davida Hasselhoffa, každý si samozřejmě vybaví samozřejmě postavu vrchního plavčíka z Pobřežní hlídky nebo Michaela Knighta ze seriálu Knight Rider. Někteří si vzpomenou i na to, že tento herec je vlastně i zpěvákem a to už od osmdesátých let. Bohužel každý si spíš než na docela slušný debut "Night Rocker" z pětaosmdesátého vzpomene na příšerný videoklip "Hooked On A Feeling", kde Hasselhoff s rybou v hubě surfuje na vlnách odporného eurodiska konce devadesátých let...více

[recenze]

[19.10.2019]

[Pepsi Stone]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

Thrashmetalové novinky roku 2019 - část XIII. - kapely SED LEX, CHEMICIDE a DEAD FUCKING SERIOUS

Kapela ze žánrově celkem exotického Mexika vypustila na trh debut "Burn The With". Titul díla zní ohraně, motiv na obalu je zase něčím mezi moderním uměleckým dílem a dětskou kresbou (pokud by ono dítko bylo rodícím se psychotikem). A podobně je na tom vlastně i samotná hudba. Dobrý thrash, který táhnou kupředu břeskné riffy, jež těžko někomu ustřelí ofinu, určitou kvalitu ale songy na tomto albu mají a na pár poslechů to v pohodě vydá. Trojice Mexičanů dává klasický thrash s přehledem, ..více

[recenze]

[18.10.2019]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Třecí plochy

Tentokrát to Mňáze trvalo tři roky, než dala dohromady novou desku. U kapely, která funguje už třicet let to není zas taková doba, obzvlášť, když si uvědomíme, že všechen svůj výraz tahle sympatická moravská kapela definovala hned po revoluci. To vypálila svůj skvělý hit "Hodinový hotel", v němž zúročila všechny undergroundové zkušenosti osmdesátých let. Právě s ním si Mňága určila styl, kterým se prezentuje dodnes. Nemá žádné žánrové, ale ani kvalitativní výchylky. ..více

[recenze]

[18.10.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

ARAKAIN - Farao

Letos právě dvacet let starý arakainovský zápis „Farao“ leckdo považuje za povahově mladšího bratříčka desky „Apage Satanas“. Pokud bych se měl přidržet tohoto přirovnání, pak „Faraa“ beru jako méně donošený, pořád ale dostatečně životaschopný studiový přírůstek. Co tento sourozenec ztrácí na důvtipnosti, to nahrazuje ostrými lokty a celkově vyšší urputností. Dílo lze dokonce vnímat za symbolický přerod Arakainu k moderněji pojatému metalu,..více

[recenze]

[17.10.2019]

[Pagan]

[30 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

PORCUPINE TREE - Deadwing

Na začátku roku 2004 se Porcupine Tree pustili do nahrávání další desky. Než vyšla, stihl Steven Wilson dodělat alba jak pro No-Man, tak pro Blackfield. Se svým kamarádem filmařem Mikem Bennionem navíc napsal scénář k filmu. Snaha snímek natočit rozhodně byla, ale oba tvůrci vždy narazili na finanční problémy, až po mnoha letech přibyla na Wilsonově facebooku zpráva, že se o film pokusí znovu...více

[recenze]

[17.10.2019]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

THE 69 EYES - West End

Ruku na srdce, čekali byste od The 69 Eyes nějaký posun? Doby, kdy tato finská parta čiperně přeskakovala z hair metalu (a chtěla si hrát na Mötley Crüe, jen na to zoufale na to neměla) ke gotickému rocku, který jim nakonec padl mnohem více, jsou už dávno pryč. Kapela, která šokovala takovým přerodem a pak alby "Paris Kills" nebo "Devils", které se staly klasikou žánru, se už drží zuby nehty toho svého a nechce se nikam hnout ani o píď. Když album "Back In Blood" nastolilo otázku, ..více

[recenze]

[16.10.2019]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

EVERFROST - Winterider

Finové Everfrost určitě vítají aktuální popularitu osmdesátkových synťáků, které začíná do své tvorby roubovat lecjaký powermetalový spolek. Zrovna tuhle partu ale nelze přímo obvinit z parazitování na současném trendu, jelikož finští autoři koketovali s pop-syntetickou hrou již na čtyři roky starém debutu "Blue Eyed Emotion". Na novém kotouči "Winterider" danou fúzi jenom plynule rozvíjejí a míří tak na fanoušky nejrůzněji variovaných bestií v černém...více

[recenze]

[16.10.2019]

[Pagan]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

BLACKRAIN - Dying Breed

Že hair metal není už výlučně americkou záležitostí, jak tomu bylo v osmdesátých let (čest výjimkám), ví snad každý. Že se hraje ve Velké Británii a ve Skandinávii je dnes už úplně normální, ale ve Francii? V zemi, kde se tvrdá muzika nikdy nijak zvlášť neprovozovala, přece jen funguje malá hairmetalová scéna. Je to sice okrajová záležitost, ale i v zemi vína a skvělých sýrů tahle scéna žije a snaží se konkurovat té současné americké i skandinávské...více

[recenze]

[15.10.2019]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

SAINT DEAMON - Ghost

Jako důkaz, že se v letošním roce power metalu kromobyčejně daří, můžou posloužit i dvě poměrně významné švédské kapely, které se s novým albem vrátily po dlouhém období studiový nečinnosti. Nejprve to byla Freternia, nyní se o slovo hlásí jejich krajané Saint Deamon. I ti vypustili v nultých letech pouhé dva kotouče, přesto se stihli důrazným způsobem zapsat do srdcí žánrových posluchačů. V pořadí třetí fošna dostala titul „Ghost“ a na celosvětový trh byla uvedena na začátku září...více

[recenze]

[14.10.2019]

[Pagan]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

LUNA - Luna

Po roce a půl od poslední řadovky se vrací ukrajinský projekt Luna s novou eponymní deskou: V mezičase se DeMort, který za tímto projektem stojí, stihl ještě zapojit do společného splitka s Sorrowfull Land, Postmortal a Fvneral Fvkk „Solitude Vaults: 13 Years Of Domm“. K nové nahrávce bych v základu mohl okopírovat recenzi na minulé album „Swallow Me Leaden Sky“ a nic by se nestalo. On totiž funeral doom metal není žánr, který by se příliš měnil. V případě Luny se dá použít ještě přízvisko „symfonický“. ..více

[recenze]

[14.10.2019]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

CORELEONI - II

Přišel kytarista švýcarských hard rockerů Gotthard Leo Leoni na geniální nápad, kterak oživit a připomenout starší tvorbu svého domovského spolku, nebo jde jen o vychytralý obchodní trik? Když v loňském roce přišel s debutovým albem projektu Coreleoni, který měl připomenout rané období Gotthard, odůvodňoval Leo tento krok vcelku sympatickým tvrzením, že spousta starých písní je pro něj důležitá, ale jelikož vznikají skladby nové, kterým je třeba najít v setlistu místo, na ty starší se nedostává. ..více

[recenze]

[13.10.2019]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: -/10]

ALICE COOPER - Breadcrumbs

Alice Cooper je poslední léta na roztrhání. Od svého comebacku v roce 1986, kdy se vrátil na scénu s plnou parádou a výborným albem "Constrictor" (navíc definitivně střízlivý) nezná žádné velké přestávky mezi alby. A i když si o jeho deskách z nového milénia můžete myslet, že jsou slabší než jeho dávné kousky, určitou kvalitu jim upřít nelze. Jistě, "The Eyes Of Alice Cooper", "Dirty Diamods" a především "Welcome 2 My Nightmare" můžeme tak trochu odzívat, ovšem s vědomím, kdo je to Alice Cooper, ..více

[recenze]

[12.10.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]