VANISHING POINT - Dead Elysium

Ještě před vydáním alba „Dead Elysium“ tvrdil kytarista australských Vanishing Point Chris Porcianko, že novinka bude stát za dlouhé čekání. Jasně, jednak tohle tvrzení použije každý, kdo se s vydáváním desky byť jen o něco málo opozdí, jednak svoji laťku mají tihle power progresivci nasazenu velice vysoko. Na straně druhé, Vanishing Point nejsou z těch, kteří by alba sekali jak Baťa cvičky (za posledních třináct let je „Dead Elysium“ druhou, kterou vypustili), takže v jejich případě se jedná o běžný kolorit života kapely. ..více

[recenze]

[19.01.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]

HOLLYWOOD UNDEAD - New Empire, Vol. 2

Když na začátku loňského roku vydali Hollywood Undead desku „New Empire, Vol. 1“, dalo se čekat, že se záhy přihlásí s pokračováním. Kapela na tomto počinu předvedla experiment, který ji zbavoval hip-hopových kořenů, vsadila více na tvrdší kytary, odhodila směšné masky a prezentovala se jako tvrdá rocková parta současnosti. Jak vyplývá rozhovorů, které během roku tato pětice z Los Angeles poskytla, za touto změnou si stojí a proto nemá důvod cokoliv měnit ani na „New Empire, Vol. 2“. ..více

[recenze]

[18.01.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MITOCHONDRIAL SUN - Sju Pulsarer

Niklas Sundin je jeden ze zakládajících členů legendárních melodeath metalistů Dark Tranquillity. Zahrál si i v jejich předchůdci Septic Broiler, je spojen s kapelou Laethora a mihnul se v devadesátých letech i u „hevíkářů“ Hammerfall. Letos se objevila zpráva, že Niklas Sundin opouští Dark Tranquillity. Neodešel v zlém, ale chtěl se více věnoval své velké vášni – malování a grafice, díky níž se etabloval jako schopný tvůrce metalových přebalů desek, ..více

[recenze]

[17.01.2021]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

Reb BEACH - A View From The Inside

Americký kytarista Reb Beach není zrovna tím umělcem, který by si zakládal na sólových a ještě ke všemu čistě instrumentálních deskách. Na scéně působí od poloviny osmdesátých let a poprvé o sobě dal pořádně vědět, když se stal spolu s Kipem Wingerem hlavní tváří kapely Winger. Ta dokázala na přelomu osmdesátých a devesátých let vyprodukovat několik skutečně skvělých a nezapomenutelných hitů jako „Miles Away“, „Seventeen“ nebo „Can`t Get Enuff“, ovšem nemilosrdná vlna grunge ji smetla mnohem větší silou,..více

[recenze]

[16.01.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

JINJER - Alive in Melbourne

Říznou a skočnou muziku ukrajinských Jinjer z doněcké Gorlovky jsem objevil někdy před čtyřmi lety. Jako správného chlapa mě oslovily nejen ladné křivky frontwomanky Táťány Šmaijlukové, ale i její kreativní projev zasazený do groove metalové řezničiny, nasáklé mnoha dalšími styly. Soubor sice vznikl již před dvanácti lety, ale ledy začaly praskat až po příchodu zpěvačky s dlouhými dredy a děsivým growlingem. ..více

[recenze]

[16.01.2021]

[jirka7200]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

PALLBEARER - Forgotten Days

Před třemi lety na sebe američtí doommetalisté Pallbearer upozornili ve velkém stylu. Album „Heartless“ pro ně znamenalo to, co pro Paradise Lost jejich přelomové dílo „Icon“ a kapela byla najednou na výsluní zájmu nejen u zarytých fanoušků doom metalu, ale i u mnohem otevřenějšího metalového posluchačstva. „Heartless“ představilo kapelu v nejlepším možném světle - nabídlo skvostný materiál plný chmurné nálady, temných zákoutí, ale i křišťálově čistých kytarových sól,..více

[recenze]

[15.01.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

RAMCHAT - Znelo lesom

Možná ne zcela úmyslně, nicméně poměrně přesně se albem „Znelo lesom“ podařilo slovenským Ramchat reflektovat atmosféru současného světa. Náladově neveselo, truchlivo je na téhle desce. Což by s ohledem na stylové směřování kapely, ve kterém hlavní roli hraje pohanský black metal, nemělo být v podstatě až tak překvapivé. Tvorba Ramchat nikdy nebyla žádná prosvětlená selanka a postupně vypouštěné skladby (do vydání novinky stačil Ramchat představit skoro celou polovinu desky) ..více

[recenze]

[15.01.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

WHITESNAKE - Lovehunter

Whitesnake začali získávat sebedůvěru. Přestože debutové album „Trouble“ nezaznamenalo takový úspěch, jaký by se čekal od bývalého člena Deep Purple, dal o sobě David Coverdale (a s ním i další exčlen této hardrockové legendy, klávesista Jon Lord) pořádně vědět a fanoušci v době punkové revoluce mohli sledovat, že bývalý matador jedné z největších kapel světa znovu stojí pevně na pódiu a dokáže dávnou energii slavných dnů Deep Purple přetavit i do současné formace. ..více

[recenze]

[14.01.2021]

[Pepsi Stone]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

DREAM EVIL - Evilized

Znáte to, práce kvapná… Ne, že by v případě druhého alba Dream Evil s hrozivým názvem „Evilized“ byla málo platná. Nebýt očekávání po silném debutu, možná by ta rozpačitost nebyla až tak veliká, ale faktem zůstává, že půlrok, který uběhl mezi vydáním „Dragonslayer“ (byť tahle deska měla strávit v době hledání vydavatele skoro rok v šuplíku) a „Evilized“ prostě k stoprocentnímu dopečení skladeb nestačil. Obzvlášť, když všechny písně údajně vznikly až po natočení debutu, ..více

[recenze]

[14.01.2021]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

BLACK STONE CHERRY - The Human Condition

Už to vypadalo, že se Black Stone Cherry stanou uznávanou kapelou i ve své domovině za oceánem. Ale co čert nechtěl, album „Family Tree“, do kterého vkládali velké ambice, ve Spojených státech hrubě propadlo a tak kapela kolem zpěváka a kytaristy Chrise Robertsona, musela znovu vzít zavděk úspěchem především ve Velké Británii. Tam jim jejich posluchači rozumí. Ač se Black Stone Cherry označují za kapelu jižanského rocku, mají mnohem blíže ke klasickému ostrovnímu hard rocku..více

[recenze]

[13.01.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

DRAGONY - Viribus Unitis

Mesiášové symfonické poweru se vrací, aby posluchačům nabídli další porci metalové epiky a fundamentálního pozitivismu. V současné době je něco takového obzvlášť cenné, a upřímně řečeno, dokud bude podobná hudba vycházet, lidstvo má pořád naději. Protože určité tóny si můžete pouštět jenom v určitém rozpoložení. Kdo chce jít naproti depresi, pustí si traumatizující black metal (nebo libovolnou zpravodajskou relaci), kdo pokukuje po světlu, pustí si...třeba právě nové Dragony!..více

[recenze]

[13.01.2021]

[Pagan]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

UNRULY CHILD - Our Glass House

Na to, jak byla divoká a nepřehledná situace u Unruly Child v jejich počáteční fázi, je kapela v současné době hodně čitelná. Je to už deset let, co tahle parta funguje v nezměněném složení, což je věc tařka nevídaná, protože její klasické období kolem debutové desky trvalo pouze jeden rok. Tenkrát byla jiná doba a zpěvák Mark Free prožíval těžké životní rozhodnutí, když v listopadu 1993 podstoupil změnu pohlaví a stala se z něj Marcie Free. Unruly Child celá situace rozložila a kapela se zařadila k jednoalbovým projektům, ..více

[recenze]

[12.01.2021]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

RED CAIN - Kindred: Act II

Mezi vzory kanadských Red Cain jsou uvedeny poměrně nesourodé kapely - Kamelot, Amaranthe, Symphony X, Powerwolf nebo Mastodon. Po poslechu novinky „Kindred: Act II“ si tím úplně jistý nejsem. Rozhodně se dá říci, že by se Red Cain mohli líbit především posluchačům progresivně laděného power metalu. Red Cain jsou sice z Calgary, ale i díky zpěvákovi Evgeniyovi Zayarnymu se hlásí i k ruským kořenům, byť v hudbě samotné to nijak znát není. První díl „Kindred“ byl jejich debutovým albem, ani ne rok po něm..více

[recenze]

[12.01.2021]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

CADAVER - Edder & Bile

Spletitá je historie norských black/deathmetalistů Cadaver. Vznikala v době, kdy byl žánr ještě v plenkách a svět znal jen raná alba Bathory či Celtic Frost a ze zámoří se o slovo hlásili Death a Possessed. Právě v té době Cadaver postavila trojice muzikantů, kytarista Neddo, basista René Jansen a zpívající bubeník Ole Bjerkebakke. Když se pak spojili s muzikanty z britských Carcass, kteří hostovali na jejich demu „Abnormal Deformity“, vypadalo to, že tato trojice vyvolá poprask...více

[recenze]

[11.01.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

IRON SAVIOR - Skycrest

Když budete dlouhá léta a usilovně zásobovat hudební scénu alby, která ponesou natolik typický rukopis, aby bylo jasné, o koho se jedná, nahraná v patřičné technické kvalitě a s příslušnou energií a zápalem, může se stát, že o vás dřív nebo později začnou média mluvit jako o klasicích a pilířích žánru. A paradoxně ani ta alba nemusí být úplně světoborná, někdy prostě stačí, když si držíte nespornou kvalitu a je na vás spoleh. Jednak v tom, že nabídnete přesně to, co se od vás čeká,..více

[recenze]

[11.01.2021]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

THE UNGUIDED - Father Shadow

Člověk občas potřebuje bleskově doplnit energii. Místo banánů, ovesných vloček, či čočky by šlo klidně použít nové album švédských melodeathařů The Unguided. První pokus se zpěvákem (a kytaristou) Jonathanem Thorpenbergerem řada fanoušků příliš nevstřebala, ten aktuální pod titulem „Father Shadow“ má našlápnuto podobně. Důvodem je metoda navrch huj a vespod… nic moc. Na to, aby okřídlené rčení zaznělo v plné palbě, je přece jen nová deska zpracována technicky velmi zdařile a motivů, ..více

[recenze]

[10.01.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret

Málokdy se poštěstí, abyste se od vaší oblíbené kapely dočkali dvou nahrávek během jednoho roku. Někdy se stane, že skupina vydá singl či krátké EP před vydáním řadovky, aby posluchače navnadila, ale v případě My Dying Bride šla první na svět dlouhohrající nahrávka a nyní na sklonku roku vydává doom metalová legenda EP „Macabre Cabaret“. My Dying Bride mají sice na kontě poměrně dost podobně „krátkých“ desek,..více

[recenze]

[09.01.2021]

[Supermartonátor]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]