LORDS OF BLACK - Alchemy Of Souls, Part II

Když loni vyšlo album „Alchemy Of Souls, Part I.“, oslavující návrat chilského zpěváka Ronnieho Romera do lůna španělské party, bylo už z názvu jasné, že dojde na pokračování. Proč však pokračovat v něčem docela průměrném, co staví na výborném hlase frontmana a instrumentálních dovednostech zbytku kapely, ale skladby nabízí docela nezajímavé a šedé, jak jen dnešní heavy metal umí být? Jenže Lords Of Black jsou zjevně se svou pozicí dělníků stylu spokojeni a Romero..více

[recenze]

[27.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

ECLIPSE - Wired

V době, kdy na vás na každém rohu vykukuje nějaká vakcína, by nebylo od věci zkapalnit pohodu, uvolněnost a radost, která sála prakticky z každého alba Eclipse a poskytnout ji jako lék na zachmuřenou náladu. Funguje zcela bez výhrad hned na první dobrou. Dostatečně osobitý melodický hard rock, který do sebe přirozeně absorbuje nálady Pretty Maids, Bon Jovi, či Bryana Adamse vás spolehlivě rozpumpuje a rozdivočí. Pro svěžest, melodičnost, energii a perfektní provedení jsou Eclipse již synonymem, ..více

[recenze]

[27.10.2021]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

SUBFIRE - Define The Sinners

Řecko a metal je spojení, které jde dohromady. Zas a znova nás o tom přesvědčuje několik spolků, dalším v pořadí je parta Subfire, jež na hudební scéně existuje skoro dvacet let, na debut nicméně došlo až letos. Dlouholeté zrání této balkánské formace pravděpodobně stojí za reáliemi, jako je povedená produkce (staral se o ni Bob Katsionis), řemeslná preciznost nebo ukočírování nemalého množství metalových subžánrů. ..více

[recenze]

[26.10.2021]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

U.D.O. - Game Over

V příštím roce oslaví ikonický zpěvák Udo Dirkschneider sedmdesátku. Od roku 1979, kdy v řadách Accept poprvé zazněl z alba jeho osobitý hlas, vydává své dvacáté sedmé řadové album s alarmujícím názvem „Game Over“. Nebýt loňského zablbnutí si s německým armádním orchestrem na desce „We Are One“ se Udo vytrvale drží svého kopyta, takže otloukat mu o hlavu, že alba s jeho účastí (jedno, jestli pod hlavičkou Accept nebo U.D.O.) mají mnoho společného a postupem času (logicky) hrozí jejich čím dál větší zaměnitelnost,..více

[recenze]

[26.10.2021]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

FOREIGNER - Foreigner

Jméno Foreigner zní zdánlivě jako pojem ze vzdálené minulosti, ale přestože drtivá většina dnešních posluchačů komerčních rádií tento název skutečně nezná, největší hity kapely jsou dávno nadčasovými kousky, které neodmyslitelně patří nejen k playlistu různých rádií, ale především k největší rockové klasice všech dob. Stačí jen říct název nejproslulejší skladby, až aristokraticky vznešené balady „I Want To Know What Love Is“ a i ten, kdo se absolutně o rockovou hudbu nezajímá, ví, která bije. ..více

[recenze]

[25.10.2021]

[Pepsi Stone]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

WHYZDOM - Of Wonders and Wars

A pak že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky… Francouzští Whyzdom, kteří se v počátcích svojí kariéry vydatně potýkali s obsazením postu zpěvačky, na svém třetím albovém zářezu představili Marii Mac Leod (tehdy ještě pod dívčím jménem Marie Rouyer), ve které zjevně našli to, co v předchozích letech marně hledali. Na dosud posledním albu „As Time Turn To Dust“ se nešlo ubránit výtkám proti občasné zpěvaččině afektovanosti, pokukování po Edenbridge, či určité nápadové sterilitě. ..více

[recenze]

[25.10.2021]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

BLUEDAHLIA - BlueDahlia

Řada spojení rockových hvězd vypadá na papíře lákavě, výsledek však bývá někdy až tristní. Jen si vzpomeňte na nekonečnou řadu superskupin, které v posledních letech rostly jako houby po dešti, většinou s úkolem vytřískat posledních pár peněz na hasnoucí slávě, přinášející materiál, který se většinou nemohl srovnávat s tím nejlepším, co dotyční muzikanti vyprodukovali v dobách svého největšího rozmachu. Proto je zapotřebí ke každému takovému projektu přistupovat s obezřetností. ..více

[recenze]

[24.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

GRAB - The Inevitable Filth Of Mankind

Je libo těžce oldschoolový black metal? Kapela Grab z Řecka ho nabízí vrchovatě. Otevírá svět, kde sedí na trůnu nejvyšší Satan, vedou se války za jeho neomezenou vládu a křesťané jsou napichováni na kůly jako divá zvěř. Kapela z Atén pokračuje v duchu toho, co započali kdysi Venom. Jenže Venom to hráli v době, kdy strašení něčím podobným nahánělo hrůzu, neboť se jednalo o nový prvek, do těch časů v hudbě neslýchaný. Byli za to pronásledováni puritánskými institucemi, hnáni před soud,..více

[recenze]

[23.10.2021]

[Dictyophor]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 4/10]

ELISADAY - Auftakt

Za osm let své existence by se už ruští Elisaday na první album určitě zmohli, na dosud vydaných kraťasech by se vhodného materiálu našel dostatek. Důvod toho, že i v letošním roce došlo pouze na čtyřskladbové EP by mohl být v tom, že před dvěma lety se Elisaday rozhodli do svého symfonického metalu přidat více epičnosti a cinematičnosti, a tím nahlížet na své vnímání žánru trochu jinou optikou. ..více

[recenze]

[23.10.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

YES - The Quest

Legendární Yes vydávají novou desku a nastolují tím otázku, zda dokáží být po více než padesáti letech a v prakticky odlišné sestavě dnes relevantní. Jestliže si v sedmdesátých letech, kdy vydali své pionýrské desky, zakládali na tom, že jsou novátorští a poslech jejich alb byl vždy vzrušujícím dobrodružstvím, mohou být stejně přitažliví i po půl století? Mohou být také tak hitoví jako v na začátku osmdesátých let, kdy vydali komerčněji laděné a nejúspěšnější album „90125“? ..více

[recenze]

[22.10.2021]

[Pepsi Stone]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

INTHEWHALE - Vanishing Point

Pohodové duo muzikantů Inthewhale z Colorada, konkrétně zpěvák a kytarista Nat Valdez a bubeník Eric Riley, působí na hudební scéně již jedenáctý rok. Svou tehdejší směskou energického alternativního rocku a punku (asi přibližně někde mezi Jane`s Addiction a Dead Kennedys) si pomalu krok po krůčku budovali kariéru, rovněž tak i energickým vystupováním v tak úsporné sestavě. V síti amerických vysokoškolských rádií si během pár let získali vcelku širokou posluchačskou základnu ..více

[recenze]

[22.10.2021]

[jirka7200]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

DEATH - Human

„Chci se posouvat dál, aby pokaždé, když vydám nahrávku, si mohli lidi říct: wow, tohle je svým způsobem úplně jiný než tvoje předešlé album, a přitom pořád stejný. Chápete, co tím myslím? Přinést čerstvý vítr, ale zároveň, když si to někdo poslechne, aby mohl říct: tohle jsou Death, ale mnohem lepší.“ Takto Chuck Schuldiner hovořil na začátku devadesátých let o tom, kam chce kapelu posunout dál. A posunul ji mílovými kroky od své původní tvorby. ..více

[recenze]

[21.10.2021]

[Eagle]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

SWALLOW THE SUN - Emerald Forest And The Blackbird

Tři roky po fenomenálním „New Moon“ vydali Swallow The Sun novou desku. Nová výzva si žádá nové přístupy a Finové byli umělecky ambiciózní. „Emerald Forest And The Blackbird“ bylo jejich dosud nejdelší dílo a už od prvních vteřin dávalo jasně najevo, že se kapela chtěla posunout. Osobně tomuto albu říkám „filmové“, při jeho poslechu mám pocit, že se jedná o soundtrack k ponurému mysterióznímu filmu nebo seriálu. Atmosféra jako by vypadla z děl Davida Lynche. Městečko Twin Peaks si Swallow The Sun vzali na paškál již na svém debutu..více

[recenze]

[21.10.2021]

[Supermartonátor]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

THE NEAL MORSE BAND - Innocence & Danger

Pokud jste nikdy nesledovali hudební dráhu jedné z největších person současného prog rockového světa, zpěváka a multiinstrumentalisty Neala Morseho z Nashvillu (zvládá bravurně hru na klávesy a kytaru, zahraje i na basu i bicí), a chtěli byste to napravit, s tím že si vyposlechnete všechna jeho díla, máte na pár let života o zábavu postaráno. Od prvního alba „The Light“, které Neal vydal v roce 1995 s prog kapelou Spock`s Beard, uběhlo dvacet šest let ..více

[recenze]

[20.10.2021]

[jirka7200]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

TRIVIUM - In the Court of the Dragon

Absentování koncertů kvůli pandemii koronaviru využilo spousty kapel na skládání nového materiálu a Trivium nebyli výjimkou. Parta kolem Matta Heafyho v největším lockdownu zaktivovala své fanoušky skrze sociální sítě a kromě mnoha streamů si všichni členové i několikrát prodloužili večer na Twitchi, když si zapařili Call of Duty: Warzone. Harmonická nálada v kapele se odrazila i na nejnovějším kousku „In the Court of the Dragon“...více

[recenze]

[20.10.2021]

[Eagle]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

MINSTRELIX - 11 Trajectories

Prapor japonského power metalu drží v současnosti ve výšinách pouze dvě kapely, každá z nich ale v daném subžánru představuje světovou špičku. Na power-progové fígle Galneryus stačí málokdo, parta Minstrelix je zase schopna povznést neoklasický power-speed na úroveň vrcholně požitkářského díla. V hudební historii druhé jmenované kapely najdeme řadu skvostných písní, ke kterým je radost se vracet. A nové album s titulem "11 Trajectories" do zlaté žánrové studnice opět přihazuje několik blyštivých klenotů. ..více

[recenze]

[19.10.2021]

[Pagan]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

Chris HOLMES - Unbearable Influences

Dávno tomu, co Chris Holmes stál vedle Blackieho Lawlesse a symbolizoval jednu z největších amerických senzací své doby. Tehdy byl brán za takřka stylotvorného kytaristu, který dokázal vnést do hudby W.A.S.P. znepokojující prvek a udělal ji více heavymetalovější než bylo v tehdy těžce glammetalovém Los Angeles zvykem. Jenže dnes Holmes členem W.A.S.P. není a na jeho výkony ve „Wild Child“, „I Wanna Be Somebody“ nebo „Blind In Texas“ se vzpomíná s notnou dávkou nostalgie. ..více

[recenze]

[19.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]