SPELLBLAST - Of Gold And Guns

Máš kolty proklatě nízko. Chvílema fakt děsně nízko…

Italští Spellblast jsou docela sympatičtí svérázové, zejména díky tématům, do kterých se na svých deskách pouští (pravda i jejich realizace bývá svérázná, což o letošní novince „Of Gold And Guns“ platí měrou vrchovatou). Před dvanácti lety šli po stopách Tolkiena, před osmi lety obdivovali starobylou mytologii a před čtyřmi lety se vydali na pouť ke Kingově „Temné věži“. ..více

[recenze]

[22.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

BLACK MAJESTY - Children of the Abyss

Rychleji a hlasitěji. Tak zní úvodní věta v promo materiálech propagujících novinku australských Black Majesty. S první části onoho sloganu se dá naprosto souhlasit. Rychlé kytary jsou hlavním hnacím pohonem této desky, jejíž obsah je proto možné označit jako power-speedmetalový. Se slůvkem „hlasitěji“ už situace není podobně jednoznačná. Přestože se opět zvučilo u Rolanda Grapowa, nepovedlo se tentokrát docílit povedeného soundu, ..více

[recenze]

[21.09.2018]

[Pagan]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Under Cover

V březnu 2002 zasáhla Ozzyho fanoušky smutná zpráva, když po boji s rakovinou zemřel bubeník Randy Castillo, který byl s Madmanovou kariérou spjatý celých deset let a v posledních letech života nahradil na bubenické sesli Tommyho Lee v Mötley Crüe. Ozzy tehdy poskytl tisku několik rozhovorů, v nichž nikdy nezapomněl vyzdvihnout Castillův přínos jeho tvorbě. Jinak ale Madman brázdil světová pódia v rámci Ozzfestu, kde vystupoval jak sólově, tak s Black Sabbath, ..více

[recenze]

[20.09.2018]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

DORO - Love Me In Black

Budeme-li hledat něco pozitivního na tvorbě metalové královny na přelomu dekády a v druhé polovině devadesátých let, bude nejsnazší se opřít o konstatování, že Doro nezůstala stát na místě, nepřizpůsobila se trendu a snažila se najít svoji vlastní cestu. Že to úplně nefungovalo v prvním kole, bylo už jasné, že to nebude fungovat ani v kole druhém se ukázalo o tři roky později s albem „Love Me In Black“. Doro i po letech žehrá na období,..více

[recenze]

[20.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

MANIMAL - Purgatorio

Švédové Manimal jsou zárukou kvality. Tedy alespoň pokud si potrpíte na tradiční heavík, kterému moderní auru dodává výborná zvuková produkce, a zároveň vám je po chuti občasný skluz k lehčím melodiím, na něž se dá pohodlně plácnout powermetalový štempl. V pořadí třetí studiovka, kterou Švédové vydali na začátku září, v tomto trendu plynule pokračuje, s tím, že všemu jako nejvyšší monarcha opět vládne zpěvák Samuel Nyman ..více

[recenze]

[19.09.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

CRUADALACH - Raised By Wolves

Kdeže folkové časy jsou…(?), tedy, ne že by Cruadalach zapomněli na svou záplavu lidových nástrojů a lidovostí vonících motivů, oni jen ten svůj pozvolný vývoj vzali pořádně hopem. Ostatně fakt, že se Cruadalach označují jako folk corová smečka, i skutečnost, že oproti tři roky starému albu „Rebel Against Me“ je sestava kapely slušně provětraná (změny nastaly u tří z osmi postů) jasně naznačují, že evoluce Cruadalach nabrala vysoké obrátky...více

[recenze]

[19.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

METAL ALLEGIANCE - Volume II - Power Drunk Majesty

Jak jsem zmínil v recenzi na debutovou desku, projekt Metal Allegiance je něco jako thrashmetalová Avantasia. Jenom v základní sestavě je to v podstatě jedna ikona vedle druhé, finální zář pak dokresluje seznam hostujících zpěváků, jejichž počet je v případě druhé řadovky s pěkným titulem „Volume II – Power Drunk Majesty“ sice o něco nižší, ale o nic méně hvězdný. Uslyšíme např. Johna Bushe (ex-Anthrax, Armored Saint), Maxe Cavaleru ..více

[recenze]

[18.09.2018]

[Pagan]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

NASHVILLE PUSSY - Pleased To Eat You

Doba Nashville Pussy už dávno minula (pokud tedy někdy taková byla), i když si to kapela stále ještě nechce přiznat. Proto také s novinkou „Pleased To Eat You“ co to jen jde navazuje na debut „Let Them Eat Pussy“, který jim na konci devadesátých let zajistil docela slušnou publicitu. Tehdy ale byla jiná doba a provokativní sexualita, která z promo fotek kapely a nakonec i ze živých vystoupení odkapávala z každého tónu, ..více

[recenze]

[18.09.2018]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

GIOELI/CASTRONOVO - Set The World On Fire

Marketingové plánování a kombinování stáje Frontiers Records pokračuje, dalšími umělci (musím se držet, abych nenapsal "oběťmi") chycenými do firemního hledáčku se stali pánové Johnny Gioeli a Deen Castronovo. První je nejznámější z účinkování u německého kytaristy Axela Rudi Pella (jehož tvorbu díky mistrovskému zpěvu svým způsobem drží nad vodou), druhý si udělal jméno především jako bicmen..více

[recenze]

[17.09.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

KORPIKLAANI - Kulkija

S bývalými mistry světa v nevázaných chlastacích halekačkách nějak přestává být sranda. Zvážněli, jsou přemýšlivější. K tomuto trendu se finští Korpiklaani sice přiklonili už na tři roky starém albu „Noita“, na aktuální novince „Kulkija“ však zacházejí ještě o pěkných pár kroků dál. Vzhledem k tomu, že myšlenkové téma alba je zaměřeno na návrat k přírodě, přirozenost a čistotu, tak se tenhle postup v podstatě nabízí. A mrkněte na obálku desky,..více

[recenze]

[17.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

CHEMICAL WAY - Chilling Spree

Pokud se crossover-thrashe týká, současnými lídry scény jsou již více než dekádu Amíci Municipal Waste. Jejich tvorba se ale malinko točí v kruhu (jakkoli stále nepostrádá silné kouzlo), což ještě více platí pro Iron Reagan, neboli druhou partu zpěváka Tonyho Foresty. Určitá kvalitativní stagnace byla rovněž patrná na loňské novince Švédů Dr. Living Dead!, tedy další přední kapely žánru. Naštěstí se občas objeví smečka, která se jakostní nabušeností v pohodě vyrovná ..více

[recenze]

[16.09.2018]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

THE SKULL - The Endless Road Turns Dark

Jak to vypadá, tak se kultovní frontman Trouble Eric Wagner zbavil svých démonů a v posledních letech je činný skoro jako v dobách své největší slávy na začátku devadesátých let. Přestože dnes už v čele Trouble stojí Kyle Thomas, Wagner má hned dva nové projekty, které zdárně oživují ducha jeho předešlé legendární kapely. Nejprve na začátku tohoto desetiletí založil Blackfinger a hned posléze i The Skull, aby si obě kapely odbyly své debuty v roce 2014. A že mohou paralelně jet vedle sebe se ukazuje i v současnosti, ..více

[recenze]

[16.09.2018]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SOUL DISSOLUTION - Nowhere

Ke chladnému podzimnímu počasí jsou post-blacky jak dělané a Belgičané si toho jsou dobře vědomi. Po úspěšném letošním albu „Stardust“ přicházejí s ípíčkem o dvou dvanáctiminutových stopách, aby ukázali, že jejich umělecká pochodeň neuhasíná. Že jste se se Soul Dissolution dosud nesetkali? Potom by měli zbystřit hlavně fanoušci kapel jako Harakiri for the Sky, Anomalie a stejně tak by se mohli líbit příznivcům Agalloch nebo Alcest...více

[recenze]

[15.09.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

THE ETERNAL - Waiting For The Endless Dawn

Nestává se často, aby člověk dostal do rukou australský doom metal. Tento zachmuřený a melancholický žánr sedí severským bandám, nicméně protinožci The Eternal si v tomto stylu libují už dlouhých patnáct let. Zkušeností však mají ještě více, protože kapela povstala z popela Cryptal Darkness, jenž hrála již od počátku devadesátých let. Máme tu tedy co dočinění s žánrovými veterány, kteří pod jménem The Eternal vydali až do letoška pět řadových alb. ..více

[recenze]

[15.09.2018]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

EUNOMIA - The Chronicles of Eunomia Part I

Pamatuje si někdo na tři roky starý debut Nora Mariuse Danielsena, který fanouškům nabídl první díl powermetalové opery s titulem „Legend Of Valley Doom“? Tak právě tento umělec má bratra Petera, jenž v závěru srpna vyrukoval s velmi podobným projektem Eunomia. Provázání se kromě žánrových a příbuzenských vazeb týká formy spolupracovní, jelikož Marius je součástí Peterova spolku, zároveň se alba prolínají textově, ..více

[recenze]

[14.09.2018]

[Pagan]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Down To Earth

Kdo by si po comebacku Black Sabbath v původní sestavě, který se udál v roce 1998, ještě vsadil na to, že Ozzy vydá další sólovku? Black Sabbath ve složení Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward vyprodávali největší stadiony světa a v té době zahájený Ozzfest je hostil jako největší hvězdy. Není divu, otcové zakladatelé byli zpět a s nimi i onen magický duch doby, ..více

[recenze]

[13.09.2018]

[Pepsi Stone]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

DORO - Machine II Machine

Už na dobu, kdy vyšlo album „Angels Never Die“, vzpomínala Doro jako na období, kdy vládnul grunge. A protože v období temna pro hard rock, kdy se drtivá většina interpretů této módě chtě nechtě přizpůsobovala, ani v nejmenším nepřekvapilo, že došlo i na Doro. K její cti nutno uznat, že nešla s davem a její páté sólové album sice šlo hodit do jednoho pytle s nálepkou „změna“, nicméně její cesta vedla přece jen jinudy. Byť se na na albu „Machine II Machine“ podílelo pár těch,..více

[recenze]

[13.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4,5/10]