PSYCHOTIC WALTZ - The God-Shaped Void

O amerických Psychotic Waltz se z počátku kariéry mluvilo jako o novodobých metalových nástupcích Jethro Tull. Bylo to ale dané tím, že zpěvák Buddy Lackey, říkající si také Devon Graves, hrál (stejně jako Jon Anderson) na flétnu, ovšem jejich hudba jela v intencích americké progresivity na tenké hranici mezi hard rockem a heavy metalem. Psychotic Waltz byli spíše utajeným tipem pro zasvěcené a zůstávali v oblibě za stylovými kolegy Queensrÿche. Byli víc ponořeni do svého hudebního umění, ..více

[recenze]

[01.04.2020]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

Thrashmetalové novinky roku 2020 - část II. - kapely REACTORY, THE DEVIL´S REJECTS a MINDTAKER

Hned při songu "Space Hex", kterým němečtí Reactory načínají svůj třetí zápis s titulem "Collapse To Come", se začnou zřetelně odkrývat všechny taktické karty. Rychlá a intenzivní hra, jejíž základ bere trumfy z osmdesátkového thrash metalu, díky celkové dynamice a hravosti bychom ale celou záležitost klidně mohli formálně vsunout do škatule crossover-thrash. Kromě této "postupky" se však odhalí kombinace, které album nikam dál neposouvají...více

[recenze]

[01.04.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

ROSS THE BOSS - Born Of Fire

Pokud si Rosse The Bosse spojujete jen s jeho působením v Manowar v osmdesátých letech, je to sice nejjednodušší, ale značně neúplné. Tenhle americký kytarista byl členem Manowar v dobách jejich největší slávy, jeho hra je ke slyšení nejen z prvních desek, ale i z trháků „Fighting The World“ a „Kings Of Metal“, ale Ross vstoupil do světa hudby mnohem dříve. Před Manowar byl totiž členem vlivných newyorských punkerů The Dictators a po konci svého působení u legendy „true metalu“ se k punku vrátil ..více

[recenze]

[31.03.2020]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

BENEATH MY SINS - I Decide

Když před pěti lety představili francouzští Evolvent své druhé album „Whatever Happens“, pochvaloval jsem si mimo jiné křehké poletování ve výškách slavíčka Emmy Elvaston. Když se ještě v témže roce kapela rozštěpila a Emma si společně s kytaristou Clémentem Botzem založila novou partu Beneath My Sin, zdálo se, že jen pod jinou značkou bude tahle dvojice pokračovat v započatém díle. Byť k určitým posunům došlo, tak tuto tezi v podstatě nevyvrátilo ani tři roky staré debutové album „Valkyries of Modern Times“,..více

[recenze]

[31.03.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

BLACK SWAN - Shake The World

Další superskupina…, navíc ze stáje Frontiers Music. Neexistuje asi žádné jiné spojení, které by nechalo hardrockového fanouška chladnějším. Podobných projektů se vyrojilo v posledních letech tolik a s tak kolísavou kvalitou, že od ohlášení založení Black Swan se nedalo čekat vůbec nic. Je chválihodné, že ve Frontiers nevsadili tentokrát na jedno kdysi velice slavné jméno, které by obklopili armádou svých námezdních muzikantů a producentů, ..více

[recenze]

[30.03.2020]

[Pepsi Stone]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

THE UNITY - Pride

Německá formace The Unity svým způsobem znamená ideální alternativu. Nejen pro bicmena Michaela Ehrého nebo kytaristu Henjo Richtera, jejichž domovská parta Gamma Ray se pod tíhou dýňových aktivit lídra Kaie Hansena nachází víceméně v hibernačním stadiu, ale zejména pro takové fanoušky, kteří se nechtějí nechat svazovat žánrovými škatulemi. Už od stejnojmenného debutu z roku 2017 je zřejmé, že si v hudbě Němců můžou najít zalíbení jak příznivci poweru..více

[recenze]

[30.03.2020]

[Pagan]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

Clint LOWERY - God Bless The Renegades

Jméno kytaristy Clinta Loweryho nemá v tuzemsku určitě takový zvuk jako v domovských Spojených státech, ovšem když se řekne název jeho kapely – Sevendust – většina už ví, kolikátá udeřila. Tahle kapela stála na samém zrodu nu-metalu a přestože se nikdy nestala vůdčí partou trendu, tehdy z něho dokázala docela slušně těžit. Už jen proto, že její bezejmenný debut z roku 1997 se velice brzy pozlatil a kapela na něm předváděla slušnou energickou hudbu, která využívala deprese Korn a rozvernost Limp Bizkit. ..více

[recenze]

[29.03.2020]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

GHOST ON MARS - Lost Signals

Italská pětice Ghost On Mars má ráda sci-fi a to se promítlo do názvu jejich kapely. Skupina existuje pouhé dva roky a tak EP „Lost Signals“ je jejich první vydanou nahrávkou. Ačkoliv chtěli původně spíše hrát post rock či blackgaze, postupem času se vrhali do djentových vod a výsledek je takový, že „Lost Signals“ se dá brát jako progresivně metalové dílo...více

[recenze]

[28.03.2020]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SECRET RULE - Against

U předchozí nahrávky „The 7 Endless“ italských Secret Rule jsem se docela intenzivně pral s pocitem, že tahle parta je univerzální neškodně vzorná kapela, která nijak nevybočuje z rámce standardního melodického metalu s ženským zpěvem. Co zásadního se mohlo změnit na jejím výrazu, když předchozí nahrávku a aktuální dílo „Against“ dělí pouhých třináct měsíců, Secret Rule jej nahrávají ve stejném složení, u stejné firmy…? Nedošlo sice na radikální revoluci, ale přece jen tato poměrně krátká doba byla dostačující k tomu,..více

[recenze]

[27.03.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

GOTTHARD - #13

Letos to bude deset let, co se kapele Gotthard otočil svět vzhůru nohama, když se z výletu do Ameriky nevrátil živý zpěvák Steve Lee. Od té doby se v této kapele změnilo mnohé. Post frontmana obsadil australský rodák Nic Maeder, se kterým kapela vydavá aktuálně už čtvrté album. Minulé desky ale odhalily jeden zásadní fakt. Na rozdíl od takových formací jako Van Halen, AC/DC, Deep Purple či Black Sabbath, které se s výměnou vokalisty popasovaly v minulosti na výbornou a pokračovaly v kvalitativní linii předchozích alb,..více

[recenze]

[27.03.2020]

[Pepsi Stone]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

VAN HALEN - Diver Down

V roce 1982 se na americké rockové scéně lámaly ledy. O rok dříve ji totiž zasáhl fenomén v podobě alba "4" od Foreigner, které letělo v hitparádách neomylně k vrcholu a Van Halen rázem už nebyli senzací sezóny. Deska Foreigner byla silná, obsahovala deset zaručených hitů, kterým přece jen nizozemští bratři konkurovat nemohli. Nápady jim totiž docházely, jejich párty styl začínal být okoukaný a příliš úzký tomu, aby se mohl někam vyvíjet. V té době v Americe ještě doznívala móda post-punkových kapel, ..více

[recenze]

[26.03.2020]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

ALTARIA - Unholy

Ani po vydání třetího alba nebyla situace uvnitř finské Altarie stabilní. Deska "The Fallen Empire" se sice povedla, jenže poté vzal čáru jak zpěvák Taage Laiho, tak basák a jeden ze zakládajících členů kapely, Marko Pukkila. Z původní sestavy zbyl tedy pouze bicmen Tony Smedjebacka, který se navíc rozhodl rázně pootočit autorským kormidlem, zanechajíce tak většinu bývalých fanoušků za zády a s pusou dokořán otevřenou. ..více

[recenze]

[26.03.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

ANVIL - Legal At Last

Na Anvil je spoleh. Když dostanete do ruky kteroukoliv z desek, vydávaných úzkostlivě v pravidelném rozestupu dvou až tří let, vždy jasně víte, co se na ní bude odehrávat. Pokud se o nějaké kapele dá říct, že se zarputile drží svého kopyta, pak jsou to právě Anvil, neúnavní kanadští dělníci klasického heavy metalu. Smolaři, kterým se nikdy nepodařilo prorazit, přestože měli kdysi sílu Motörhead a z pódia zfoukli nejednu hvězdu žánru. Ovšem chyběl jim hit, vyložená bomba..více

[recenze]

[25.03.2020]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

ALLEN / OLZON - Worlds Apart

Vlastně se jedná o osvědčený a dobrou polovinou zúčastněných i dostatečně vyzkoušený model, proto by se dalo předpokládat, že se na něm (při muzikantské kvalitě všech protagonistů) nedá nic zkazit. Výsledky vzájemné spolupráce představili kytarista a klávesáka Magnus Karlsson se zpěvákem Russellem Allenem v v první dekádě tohoto století již třikrát, společnost jim u toho dělal další nepřehlédnutelý křikloun rockové scény Jorn Lande. Ve čtvrtém kole již Magnuse nahradil Timo Tolkki, ale jak je vidět, ..více

[recenze]

[25.03.2020]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

ASSASSIN - Bestia Immundis

Když chce člověk vypadat zajímavě a učeně, může si zadat třeba s latinou. Samozřejmě nijak hluboce, protože kdo by se v době internetu patlal s tak složitým jazykem. Název "Bestia Immundis" (zvíře nečisté) tedy neznamená, že německá kapela nahrála první (?) latinsky nazpívané thrashmetalové album v historii, pouze tímto titulem ocejchovala svoji novou studiovku, která je v pořadí čtvrtým počinem po oživení tělesa v roce 2002. ..více

[recenze]

[24.03.2020]

[Pagan]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

RICHIE KOTZEN - 50 For 50

Richiemu Kotzenovi je už padesát. Přitom se zdá, že to není tak dávno, kdy jako „zázračný“ mladíček nastupoval k hairmetalovým hvězdám Poison. Přestože u nich zažil jen krátkou epizodu, stejně jako u hardrockových Mr. Big, už nikdy se nálepky bývalého kytaristy těchto kapel nezbaví. A to většinu života prožil na sólové dráze… Kotzen se hravě dá zařadit do škatulky „guitar hero“, přestože je z úplně jiného těsta než třeba Yngwie Malmsteen nebo Steve Vai, ale věhlasu dosáhl takřka stejného. ..více

[recenze]

[24.03.2020]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

AUTUMN`S CHILD - Autumn`s Child

I když je název Autumn`s Child na scéně pojmem zbrusu novým, jeho členové už toho mají odslouženo více než dost. Stěžejním je švédský zpěvák Mikael Erlandsson, který na scéně působí už od konce sedmdesátých let a přestože se mu nikdy nepovedlo vstoupit do první ligy, jeho hlavní projekt Last Autumn`s Dream je už dvacet let zárukou vyrovnané kvality. A není to rozhodně dané jen tím, že v něm působili i členové Europe Mic Michaeli, John Levén a Ian Haugland, či výtečný německý kytarista, ..více

[recenze]

[23.03.2020]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]