THE QUIREBOYS - Amazing Disgrace

Kdy už, ksakru…? S londýnskými The Quireboys mají fanoušci tak trochu problém. Stále v paměti jsou totiž první dvě desky, „A Bit Of What You Fancy“ a „Bitter, Sweet And Twisted“, které z této party okolo pekelně charismatického vokalisty Spikea (vlastním jménem Jonathan Gray) udělaly velkou ostrovní atrakci a pasovaly je do role nástupců The Rolling Stones. Potenciál ale zůstal neuvyužit, během let se sestava kapela rozmělnila a když jí nakonec opustil zásadní kytarista Guy Bailey, začalo to jít s kapelou z kopce. ..více

[recenze]

[26.04.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SOULFLY - Soulfly

V životě to občas chodí tak, že jednou je člověk dole a jednou zase nahoře. Max Cavalera by o tom mohl vyprávět. Vždyť v roce 1996 si s ním osud opravdu nepěkně pohrál. Ještě začátkem roku si jako frontman Sepultury užíval obrovského úspěchu desky „Roots“, pak se ale vše otočilo o sto osmdesát stupňů. Nejdřív mu tragicky zemřel nevlastní syn, pak následoval vyhazov z kapely, kterou sám zakládal a navíc se na pěknou řádku let rozhádal se svým vlastním bratrem. Snad jediné, co tenkrát Maxovi zůstalo, ..více

[recenze]

[25.04.2019]

[Moloch]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

CREMATORY - Act Seven

Rok 1998 byl pro Crematory zvláštní. Byl to první rok, kdy od vydání debutu nepředstavili žádnou albovou novinku, kromě krátkého EP pro klubové dýdžeje jim nevyšla žádná deska. Rovněž přišla zásadní změna v sestavě, Crematory se rozloučili se svým zakládajícím členem, kytaristou a doprovodným zpěvákem Lottem. Nahradil jej Matthias Hechler a jeho příchod vlil do kapely novou krev, takže už na jaře následujícícho roku spatřilo světa album „Act Seven“. Název symbolizuje sedmi let existence kapely..více

[recenze]

[25.04.2019]

[Supermartonátor]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

CELLAR DARLING - The Spell

Proč to neříct hned na úvod – druhé album kapely Cellar Darling „The Spell“ je velmi zvláštní. Švýcarská trojice v čele s niněristkou a zpěvačkou s nezaměnitelným a podmanivým hlasem Annou Murphy svůj styl oproti silnému debutu „This Is The Sounds“ nijak radikálně nepřekopala. Ale fakt, že koncepční temný příběh o dívce, která se při hledání svého smyslu života zamiluje do smrti, se kterou se však v důsledku kouzla nemůže setkat, plně eliminuje z výrazu kapely drtivou většinu optimistických prvků..více

[recenze]

[24.04.2019]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

ONYDIA - Reflections

Italská Onydia vznikla poměrně nedávno, přesto to úplní nováčci nejsou, celá trojice členů kapely působila v Elarmir, které společně opustili. V roce 2015, rok před vznikem Onydie, Elarmir vydali skvělé album „Human Wisdom“, kde se kombinovaly styly jako symfo-metal, death metal a také prog. Elarmir před rokem vydali desku „Come, Feel, Action“, která byla víceméně v podobném stylu jako debut, ale jeho kvalit nedosáhla. Na otázku, zda se to povedlo alespoň odpadlíkům v Onydii,..více

[recenze]

[24.04.2019]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Thrashmetalové novinky roku 2019 - část VII. - kapely TERROR ACTIVATOR, ING a ACID BRIGADE

Podle informací na facebooku této lotyšské kapely patří mezi největší záliby kvinteta hudebníků kalení, paření a hraní muziky, „která vás pravděpodobně donutí k pohybu“. První dvě položky nemohu doložit (ale pevně jim věřím), poslední část nicméně zcela potvrzuji. Šťavnatě působí už cover, potažmo titul debutového EP „Moshing Is Available“, oboje pak slibuje tradiční crossover-thrashmetalový příděl. Přání se vyplní ihned po výbuchu rytmických detonací..více

[recenze]

[23.04.2019]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

ELUVEITIE - Ategnatos

Byť se dva roky starý akustický úkrok švýcarských folkáčů Eluveitie nesetkal s úplně pozitivním přijetím, tehdejší „bezelektrická“ nahrávka byla od principála Chrigela Glanzmana chytrý krok. Po odchodu pro kapelu poměrně zásadního tria muzikantů totiž představil novou sestavu na poli, které nabídlo (už podruhé v historii Eluveitie) krapet odlišnější a klidnější tvář, než by se od tohoto spolku za normálních okolností dalo čekat. Eluveitie tak mohli nespokojence uklidnit tím,..více

[recenze]

[23.04.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

A NEW REVENGE - Enemies & Lovers

Se superskupinami je to vždycky ošidné. Většinou se totiž jedná o poslepované projekty, které mají za úkol spíše zaujmout jmény zúčastněných než kvalitou hudby samotné. Co si budeme povídat, tahouni těch největších kapel, jejich zásadní skladatelé, se jich povětšinou neúčastní a ke slovu se spíše dostávají dělníci, kteří se tak trochu vezou na vlně zájmu o danou kapelu či legendu. Čest výjimkám jako jsou například Chickenfoot, The Winery Dogs nebo Black Country Communion, ovšem těch je na scéně málo. ..více

[recenze]

[22.04.2019]

[Pepsi Stone]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

BRYMIR - Wings Of Fire

Finové Brymir si díky prvním dvěma deskám udělali určité jméno, když posluchače nalákali na zdařile zpracovaný melodeath s epickými orchestrálními vlivy. V daném směru pokračuje také nové album, jehož titul „Wings Of Fire“ možná představuje nejobyčejnější powermetalové klišé, což na druhou stranu není úplná náhoda. Ve tvorbě Finů se tento žánr nejednou vyskytne (však také kytarista Joona Björkroth paralelně účinkuje ve spolku Battle Beast), celkově pak parta Brymir do určité míry udržela atraktivní formu, ..více

[recenze]

[22.04.2019]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

NIRVANA - Live At The Paramount

Když se ohlédneme do roku 1991, asi na scéně nebyla žhavější a víc vzrušující nová kapela než Nirvana. Nebudeme se na tomto místě bavit o tom, co její vliv udělal s celou scénou a jak tragicky vlastně celá kapela skončila, my se tentokrát zaměříme na poslední řijnový den roku 1991, kdy se v domovském městě Nirvany, uplakaném a depresivním Seattlu, odehrál v tamní hale Paramount koncert, který aktuálně znovu ožívá. V hlavní roli byla na první pohled nesourodá trojice muzikantů, vedená psychotickým raplem,..více

[recenze]

[21.04.2019]

[Pepsi Stone]

[17 komentářů ]

[hodnocení: /10]

HEIR APPARENT - The View From Below

Dá se teorie o tom, že jízda na kole se nezapomíná, aplikovat i na skládání muziky? Tedy, že když jednou napíšete výbornou desku, když se po letech vrátíte na scénu, že vás tahle vlastnost neopustí? Realita nás už x-krát poučila o tom, že v téhle kategorii tato rozhodně poučka neplatí. Ovšem budete-li pátrat po někom, kdo by mohl být výjimkou potvrzující toto pravidlo, poměrně nenápadně, ale o to účinněji se hlásí o slovo američtí power-progresivci Heir Apparent. Ti své nejsilnější chvíle prožili v druhé polovině osmdesátých let ..více

[recenze]

[20.04.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

AGE OF ARTEMIS - Monomyth

Brazilci Age Of Artemis doposud platili za kapelu dvou tváří. Zatímco debutová deska „Overcoming Limits“ operovala na víceméně hladkém power-speedmetalovém prostoru, navazující fošna „The Waking Hour“ zastihla autory v daleko progresivnějším rozpoložení. Od té doby ovšem uplynulo šest let, během kterých kapela prodělala nemalé personální změny, včetně vokální pozice, jíž nyní zastává Pedro Campos (Hangar). Výrazově ani kvalitativně ale nejde o zásadní posun..více

[recenze]

[19.04.2019]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MÄGO DE OZ - Ira Dei

V současné době desetičlenný svérázný ansámbl Mägo de Oz vydal své čtrnácté album a statistici si mohou zamnout ruce, protože s novinkou „Ira Dei“ si tito Španělé připsali dosud nejdelší studiovou pauzu ve svých dějinách. Zkušení už vědí, že tohle konstatování v případě madridského čaroděje může být dvojsečné – Mägo de Oz už léta mají rádi, když je všeho hodně. A jestliže na tuhle svoji jedinečnou vlastnost máte navíc dostatek prostoru, hrozí, že vznikne podobně opulentní nahrávka, jako v případě dvojalba „Ira Dei“...více

[recenze]

[19.04.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

SEPULTURA - Kairos

Příprava desky „Kairos“ evidentně zastihla hlavního skladatele Andrease Kissera v poryvech nostalgie. Nastala doba vzpomínání, u které můžeme diskutovat, do jaké míry byla vyvolaná přirozeným nutkáním, a jak moc se na dané situaci podepsali věčně skuhrající fandové, kteří chtěli zpět „bývalou“ Sepulturu. Koncept v pořadí dvanácté studiovky Brazilců je nicméně postaven na historii kapely a jakémsi pocitovém shrnutí všeho, čím si v průběhu šestadvacetileté existence prošla...více

[recenze]

[18.04.2019]

[Pagan]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

CREMATORY - Awake

Crematory dostali skvělou šanci, když podepsali smlouvu s labelem Nuclear Blast. Z Massacre records se vyvázali vydáním desky „Crematory“, která byla překvapivě úspěšná, i když ji kapela natočila tak trochu, aby splnila své smluvní závazky a mohla podepsat s novým vydavatelstvím. V Nuclear Blast kapele věřili a tak mohlo album „Awake“, vyšlo velmi rychle. A kapelu vrátilo na cestu, ze které minulá nahrávka trochu uhnula...více

[recenze]

[18.04.2019]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

AEPHANEMER - Prokopton

Melodeathových spolků, které umí chytlavě propojit elementy jako je zpěv, orchestrace a dobrý zvuk, zase tolik není. Francouzům Aephanemer se nicméně právě tohle při tvorbě druhé studiovky „Prokopton“ povedlo. Z pohledu soundu se není co divit: o mix se staral Dan Swäno, mastering zastal Mika Jussila (v technické oblasti je nutné zmínit také „kreslíře“ Niklase Sundina z Dark Tranquillity, jenž stvořil pěkný art-work). ..více

[recenze]

[17.04.2019]

[Pagan]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

7 MILES TO PITTSBURGH - Revolution On Hold

Že 7 Miles To Pittsburgh nebudou novými Sleeze Beez (i když je stejně jako nizozemskou hairmetalovou hvězdičku přelomu osmdesátých a devadesátých let vede zpěvák Andrew Elt) bylo jasné hned na bezejmenné debutové desce z roku 2017. Hardrocková podstata sice zůstala stejná, ovšem výrazové prostředky, které 7 Miles To Pittsburgh využívají, se od Sleeze Beez v mnohém liší. Kapela totiž rezignuje na popěvky typu „Stronger Than Paradise“ a snaží se spíše o trochu modernější výraz..více

[recenze]

[17.04.2019]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]