VITACIT - Vzhůru přes oceán
Navostro je výborná, ale Zaživa mi přišla naopak...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
rozpuštěné ve vodě nahradí štávu z jednoho...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Pro mě po Rockmapě trochu zklamání. Ale i tak...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Podle mých slechů naprostý kult, poslouchám to...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Mám. Za mě je to nejbarevnější deska Vitacit. Ale...

SVATÝ VINCENT - Ježíš Kristus, Václav Havel, venerologie, blázniec a všechno kolem
Hudebně to byla solidní blbost, ale jako artefakt...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
David Svoboda: Máš raději i Máte se hnout?

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Tady není o čem přemýšlet! To se musí prožít!...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Jedna z nejlepších a nejdůležitějších desek...

SVATÝ VINCENT - Ježíš Kristus, Václav Havel, venerologie, blázniec a všechno kolem
Já teda první Vincentovu desku tak ve 14 dost...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




TANVALD - Nemofilista

Lesy Jizerských hor, uprostřed nichž leží město Tanvald, dokáží být zejména v zimě magickým místem. Pro spirituálněji založeného člověka mohou mít magicky přitažlivou atmosféru dálného severu, tedy míst, které ve svém středobodu má řada black metalových uskupení, ať už jde o klasicky orientované party nebo ty, které kytarové vichřice ve stylu Immortal vyměnily za sofistikovanější znění, v němž je místo pro klávesy a akustické kytary. Ty přibližují atmosféru zasněžených plání a hlubokých, promrzlých lesů jinak a rozhodně nejde říct, že méně věrohodně. Naopak. Bytostně cítíte, jak se kolem vás rozprostírá ticho zešeřeného, zamlženého lesa, zasněžených korun stromů a kde mráz leze za kožich ještě důkladněji. Atmosférický black metal, tak jak jej hraje záhadný umělec, který si říká Somnium (ani se neví, zda pochází z Tanvaldu nebo odjinud), má schopnost vše věrně evokovat. Je sice ještě v plenkách, ale potenciál zde je.

Kořeny tajemného projektu s největší pravděpodobností leží v této desetiletce. V roce 2022 se objevila dvě EP, „Zrod“ a „Babí léto“, které kromě jasně čitelného ovlivnění ze strany Burzum a jejich spíše ambientních chvilek (možná nejvíce si vzpomenete na album „Hvis lyset tar oss“), ukázalo, že Somnium umí pracovat s atmosférou, a ačkoliv byla znát velmi malá, či prakticky žádná produkce a novorozenecké nemoci, záměr projektu byl představen dokonale. Debut „Nemofilista“ (Ten, který miluje les) dává Tanvaldu nejen větší rozmch, ale nabízí více prostoru pro všechny výrazové prvky, v nichž se tichý klavír a šepot střídá s animálním řevem a kytarovými riffy, které mají patřičně zmasakrovaný zvuk (že by zase vliv Burzum?), čímž se naplňuje definice atmosférického i lehce depresivního black metalu původního norského střihu.

„Nemofilosta“ vás dokáže vtáhnout do děje. Přenese vás z pohodlí obýváku do nejhlubšího lesa, v němž vás obejme černočerná tma, ale i nebeský klid, takže slyšíte šustění sněhových vloček, které se snáší k zemi. Víte, že za každým stromem může čekat něco nebezpečného nebo něco, co se nachází za bránou běžného vnímání. Somnium s těmito všemi pocity zachází velmi dobře a díky nim utáhne i více než sedmiminutové skladby, v nichž je prostor pro dlouhé plochy kláves, které mají za úkol posluchačovo ucho zklidnit před dalším náporem riffů. Výkladní skříní je úvodní skladba „Zármutek“, jejíž úvodní preludie připraví živnou půdu pro black metalový nápor. Následující titulní „Nemofilista“ se drží spíše v klidnějších polohách, které plynule vklouznou do první části „Otupělý“, v němž jsou všechny hudební obrazy spíše tušené než slyšitelné.

Druhá část této skladby, se noří do mnohem temnějších vod, ve kterých probleskují jen opakující se klavírní tóny, vystupující z hustého lesa bzučících riffů, což je živná půda pro příznačně nazvanou „Vztek“, ve které se už tak pomalé tempo ještě zklidňuje až někam k hranícím funeral black metalu a prim hrají ambientní plochy kláves a nucené vyklidnění v závěru. Podobně znějící klávesy využívá „Toucha“, která volí svižnější tempo, čímž se stává záležitostí pro ucho více přístupnou a otevřenou i méně ortodoxním posluchačům. V takovém duchu plyne i závěrečná „Oddych“, která s názvem zcela nesouzní, a ač má jednodušší strukturu, nemáte z ní pocit odpočinku či vítaného relaxu po předchozím emočním vypětí. Možná její závěr, kdy se hudba pomalu vytrácí do ztracena, by podobné pocity mohl navodit, ale v tomto případě jej lze spíše brát jako dovětek za prožitím celé desky, která je v tuzemské kotlině v žánru jednou z nejpodařenějších.

„Nemofilista“ kombinuje syrové emoce black metalu se samotou mlžných lesů, kde každý poryv větru nese šepot zapomenutého smutku. Zdi chladných kytar, vzdálených výkřiků a okamžiků tiché melancholie objímají temnotu a zároveň v ní nacházejí krásu. Takto zní charakteristika, kterou o díle pronesl jeho tvůrce. V zásadě s ním lze souhlasit, ovšem s konstatováním, že pokud by si příště dal trochu více práce s výsledným zvukem (hlavně kytar), bude výsledek ještě působivější.

Jan Skala             


www.tanvald.org

YouTube ukázka - Nemofilista

Seznam skladeb:
1. Zármutek
2. Nemofilista
3. Otupĕlý
4. Vztek
5. Touha
6. Oddych

Sestava:
Somnium - všechny nástroje

Rok vydání: 2025
Čas: 45:34
Label: Naturmacht Productions.
Země: Česká republika
Žánr: atmospheric/funeral black metal

Diskografie:
2025 - Nemofilista

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 02.01.2026
Přečteno: 130x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2026     RSS - články

stránka byla načtena za 0.01739 sekund.