BLITZKRIEG - Blitzkrieg

Je pětačtyřicet let poté, co ve Velké Británii explodovala Nová vlna britského heavy metalu, relevantní produkovat hudbu takového ražení? Blitzkrieg jako jedni z tatíků zakladatelů na to mají právo, ale otázka je takřka totožná. Mohou s tím ještě někoho oslovit, když jedou podle totožného vzorce jako v roce 1980 nebo 1981, kdy patřili k nejmodernějším a nejdravějším kapelám? Dnes, kdy je doba někde jinde a i největší frajeři stylu se museli přizpůsobit, místo toho, aby sveřepě trvali na tom, co bylo kdysi...více

[recenze]

[18.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

GTR - GTR

To, že superskupiny nemívají dlouhého trvání, je známé. Většinou se v nich sejdou slavné osobnosti, u kterých po původním nadšení a velkohubých prohlášeních ve stylu „měli jsme spolu hrát už dávno“ převáží egoistická stránka a původně zamýšlené ideály jsou rychle do kopru. Většinou zbyde jedna, maximálně dvě desky, které kvůli nepropagaci hlavními osobnostmi bryz zapadnou. Některé z nich přece jen zůstanou jako utajená ozdoba rockové historie, což je i případ projektu GTR (pojmenovaném podle zkratky pro kytaru, ..více

[recenze]

[16.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

GREAT WHITE - Shot In The Dark

Přestože stále ještě převládalo mladické nadšení ani ne pětadvacátníků, neúspěch debutového alba a následný konec u společnosti EMI nebyl příliš povzbudivým startem pro začínající kapelu, která se viděla na piedestalu minimálně losangeleské scény, ale místo toho musela začínat od začátku. Měla silnou oporu v manažerovi Alanu Nivenovi, který měl jasnou vizi, ačkoliv ještě nemířil na divokou stránku osobností kapely (zejména Jacka Russella), jak to později dělal při spolupráci s Guns N`Roses. Ne, že by Great White propagoval jako hodné hochy,..více

[recenze]

[12.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

BEASTÖ BLANCÖ - Kinetica

Beastö Blancö přežili covidovou pandemii i aktivistické šílenství cancel culture a jsou zpět s už čtvrtou deskou. Pět let, které leží mezi novinkou „Kinetica“ a minulým počinem „We Are“, bylo velice hektických a svět se během nich změnil v některých ohledech takřka k nepoznání. To, co platilo v roce 2019, má dnes pomíjivou cenu, lidstvo uznává zcela jiné hodnoty, všechno se z někdejšího klidu a optimismu zvrhlo někam do temnoty a Beastö Blancö, tedy hlavně jejich nejdůležitější persona a skladatel Chuck Garric,..více

[recenze]

[10.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

JOURNEY - Eclipse

Eurofie v táboře Journey byla velká, když balada z pera Jonathana Caina „After All These Years“ bourala hitparády jako za starých časů. Pro zpěváka Arnela Pinedu to nemohlo být lepší uvítání v řadách kapely, která snadno podléhala iluzi, že se jí znovu podařilo dostat na vrchol a může si zopakovat časy alb „Escape“ nebo „Frontiers“. Ale staré přísloví hovoří o tom, že dvakrát se do stejné řeky vstoupit nedá. I když album „Revelation“ obsahovalo bonusový disk s nově přezpívanými verzemi starých hitů, bylo znát, ..více

[recenze]

[09.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

THE ANGELS - Ninety Nine

The Angels žijí! Pomalu se počítalo s tím, že kultovní australská formace bude patřit minulosti, protože poslední album „Talk The Talk“ vydala před deseti lety a když ji po dlouhé agonii vloni opustil zpěvák Dave Gleeson, aby se mohl věnovat domovských Screaming Jets, vypadalo to na definitivní konec. Jenže zakládající matadoři (dnes statní sedmdesátníci), bratři Rick a John Brewsterovi to vzdát nechtěli. Náhradu našli přímo ve vlastních řadách a za mikrofon delegovali Nicka Nortona, který od roku 2011 hrál v The Angels ..více

[recenze]

[08.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Rockový trh v troskách… Proč je tak těžké vydat novou desku?

..více

[bulvární koutek]

[06.09.2024]

[Jan Skala]

[]

GREAT WHITE - Great White

Přestože Great White dosud hrají a ve svém středu mají velmi dobrého zpěváka, mladíka Bretta Carlislea, jejich duše dávno odešla. Z kapely před řadou let, z toho světa před necelým měsícem. Jestliže jsme si zvykli dávat mezi někoho rovnítko, pak to byli Great White a zpěvák Jack Russell, jehož hlas byl hlavním poznávacím znamením losangeleské kapely. Ta byla v osmdesátých letech mylně hozena nejprve do heavy metalového ranku a když se blonďáci Russell a kytarista Mark Kendall ukázali na MTV, rázem měli hudební publicisté jasno a Great White byli glam metalová kapela,..více

[recenze]

[05.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

PAUL DI`ANNO` S WARHORSE - Paul Di`Anno`s Warhorse

Dlouhou dobu to vypadalo, že je s Paulem Di`Annem ámen a leckdo s malou dušičkou vyhlížel, že jej stihne podobný osud jako amerického kolegu Jacka Russella, s nímž jej pojila letitá závislost na alkoholu i obliba v různých drogových substancích. Vypadá to, že v tomto případě byl osud o něco milosrdnější, a Di`Anno, ač zmožený řadou nemocí a bolavými koleny, kvůli kterým co chvíli musí usedat na invalidní vozík, dokázal nemožné a vrací se na scénu. Už ne jako prototyp dravého heavy metalového zpěváka, ..více

[recenze]

[04.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

JOURNEY - Revelation

Situace nebyla tak kritická, jako když v druhé polovině devadesátých let odešel z kapely Steve Perry, ovšem i ztráta Stevea Augeriho byla pro Journey rána. Alba s ním sice nesnesla srovnání s úspěšností klasických nahrávek z osmdesátých let, Augeriho nicméně fanoušci brali jako sympaťáka, který dokázal ránu, způsobenou Perryho odchodem, obstojně zacelit. Jeho hlas nesl s Perrym styčné body, byl osobitý, a proto je jeho epizoda u Journey hodnocena kladně, ačkoliv nastartovala období, ..více

[recenze]

[02.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

SLAYER - Decade Of Aggression

Na konci osmdesátých let byl thrash metal jeden z nejdynamičtěji rozvíjejících se stylů, ačkoliv bylo jasné, že čtyři hlavní hvězdy už vygeneroval. Nejviditelnější byla Metallica, která si připsala na konto první thrashmetalové album „Kill`Em All“. Technicky nejpropracovanější byli jejich úhlavní nepřátelé Megadeth, sroceni kolem zpupného zrzouna Davea Mustaine a nejexperimentálnější byli newyorští Anthrax, kteří se nebáli koketování s rapem či hardcorem. Čtvrtou do party byla formace nejbrutálnější a nejtvrdší, losangeleští Slayer. ..více

[recenze]

[01.09.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

MAYHEM - Live In Leipzig

Při vědomí toho, co se dělo v minulosti, už jen vyslovení jména Mayhem vzbuzuje posvátnou hrůzu. Žádná kapela snad není opředena takovou pověstí jako norská parta, o které se tradovalo, že její členové jsou buď za mřížemi nebo pod drnem. Jelikož toto konstatování nebylo daleko od pravdy, vybudovalo obrovský kult, takže sklep bývalého obchodu s hudebními nahrávkami Helvete v Oslu, jakási neoficiální dávná zkušebna Mayhem, je vyhledávanou turistickou atrakcí. V dobách, kdy kapela začínala budovat pověst živoucích satanášů,..více

[recenze]

[31.08.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

FIREHOUSE - Prime Time

Firehouse cítili, že ztrácí půdu pod nohama. Jakkoliv logický se jevil návrat Perryho Richardsona, poté, co nebohý basista Bruce Waibel dal kapele sbohem, zbylá trojice tímto směrem neuvažovala a ani uvažovat nechtěla. Vyhlédla si mladého brazilského basistu Daria Seixase, který se nedlouho předtím přestěhoval do Spojených států a absolvoval štace u různých klubových kapel. Angažmá u Firehouse pro něho byl krok o level výše, přestože v Americe fanouškovská základna kapely značně zeštíhlela...více

[recenze]

[29.08.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

JOURNEY - Generations

Poprvé od průlomu s albem „Infinity“ na konci sedmdesátých let byli Journey konfrontováni s neúspěchem, který zažili s deskou „Arrival“. Všeobecně se konstatovalo, že je to kvůli výměně ikonického frontmana za člověka mnohem méně známého. Vinu za to, že album nedosáhlo ani zlatého ocenění, nebylo možné házet na bedra Stevea Augeriho, protože jako nástupce Stevea Perryho stál před obrovsky těžkým úkolem a odvedl dobrou práci. Více šlo o to, že Perryho odchodem byl porušen klasický skladatelský triumvirát, ..více

[recenze]

[26.08.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

ALICE IN CHAINS - MTV Unplugged

Žádný jiný styl v sobě nekoncentroval tolik sebedestrukce, pachuti skutečné smrti, ani nihilismu jako grunge. Ani blackmetalové šílenství ze severu Evropy na začátku devadesátých let nebylo ve výsledku tak zničující jako seattleská vlna, která se v téže době valila celou Amerikou. Z původně svěží záležitosti, kterou hráli mladíci, obdivující temnější stránky života než největší rivalové Poison a Mötley Crüe, se postupem let, kdy se vůdčí osobnosti scény propadaly do drogového pekla, se z grunge stala schizofrenní potvora, ..více

[recenze]

[25.08.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

NIRVANA - From The Muddy Banks Of The Wishkah

V první polovině devadesátých let nebylo možné před Nirvanou utéct. Nebylo místo, odkud by se nešklebil rozcuchaný Kurt Cobain nebo neplavalo mimino z obalu „Nevermind“. Z maličké kapely ze Seattlu, kterou tvořila úsměvná dvojice - čahoun Krist Novoselic a o dobrého půl metru menší Kurt Cobain, s nimiž původně vůbec nikdo nechtěl hrát, vyrostlo s příchodem bubeníka Davea Grohla monstrum, jež plně využilo svou sílu a de facto na několik let z povrchu zemského vymazalo hard rockovou a heavy metalovou sílu osmdesátých let...více

[recenze]

[24.08.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

FIREHOUSE - O2

Klasická éra Firehouse trvala celou desetiletku, jež přinesla řadu zvratů, komerčního úspěchu i odlivu fanoušků, a její konec je ze zpětného pohledu ohraničen odchodem basisty Perryho Richardsona v době, kdy na desce „Category 5“ začal konkurovat tvůrčímu duu Bill Leverty - C.J. Snare, což byl jeden z impulzů závěrečné hádky, která jej z kapely vystrnadila. Leverty měl v záloze náhradu, Bruce Waibela, který hrával deset let po boku mistra jižanského blues rocku Gregga Allmana, s nímž Levertyho delší dobu pojil přátelský vztah. ..více

[recenze]

[22.08.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]