KOBRA AND THE LOTUS - Evolution

Tahle kanadská formace měla vždycky vysoký kredit, což ale nebylo až tak kvůli hudbě, kterou produkuje, ale kvůli tomu, že si ve svém středu hýčká zpěvačku Kobru Paige, která patří mezi ty nejatraktivnější vokalistky na scéně. Samotná hudba této čtveřice je totiž docela obyčejný moderní prefabrikát, v němž se těží z klasického hard rocku a heavy metalu, na který se nabalují tuny moderního balastu. Nese tak parametry, které kousne americká metalová mládež, netušící, že Kobra And The Lotus jsou možná nenajvýš příjemní na poslech..více

[recenze]

[20.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

David HASSELHOFF- Open Your Eyes

Když se řekne jméno Davida Hasselhoffa, každý si samozřejmě vybaví samozřejmě postavu vrchního plavčíka z Pobřežní hlídky nebo Michaela Knighta ze seriálu Knight Rider. Někteří si vzpomenou i na to, že tento herec je vlastně i zpěvákem a to už od osmdesátých let. Bohužel každý si spíš než na docela slušný debut "Night Rocker" z pětaosmdesátého vzpomene na příšerný videoklip "Hooked On A Feeling", kde Hasselhoff s rybou v hubě surfuje na vlnách odporného eurodiska konce devadesátých let...více

[recenze]

[19.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Třecí plochy

Tentokrát to Mňáze trvalo tři roky, než dala dohromady novou desku. U kapely, která funguje už třicet let to není zas taková doba, obzvlášť, když si uvědomíme, že všechen svůj výraz tahle sympatická moravská kapela definovala hned po revoluci. To vypálila svůj skvělý hit "Hodinový hotel", v němž zúročila všechny undergroundové zkušenosti osmdesátých let. Právě s ním si Mňága určila styl, kterým se prezentuje dodnes. Nemá žádné žánrové, ale ani kvalitativní výchylky. ..více

[recenze]

[18.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

THE 69 EYES - West End

Ruku na srdce, čekali byste od The 69 Eyes nějaký posun? Doby, kdy tato finská parta čiperně přeskakovala z hair metalu (a chtěla si hrát na Mötley Crüe, jen na to zoufale na to neměla) ke gotickému rocku, který jim nakonec padl mnohem více, jsou už dávno pryč. Kapela, která šokovala takovým přerodem a pak alby "Paris Kills" nebo "Devils", které se staly klasikou žánru, se už drží zuby nehty toho svého a nechce se nikam hnout ani o píď. Když album "Back In Blood" nastolilo otázku, ..více

[recenze]

[16.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

BLACKRAIN - Dying Breed

Že hair metal není už výlučně americkou záležitostí, jak tomu bylo v osmdesátých let (čest výjimkám), ví snad každý. Že se hraje ve Velké Británii a ve Skandinávii je dnes už úplně normální, ale ve Francii? V zemi, kde se tvrdá muzika nikdy nijak zvlášť neprovozovala, přece jen funguje malá hairmetalová scéna. Je to sice okrajová záležitost, ale i v zemi vína a skvělých sýrů tahle scéna žije a snaží se konkurovat té současné americké i skandinávské...více

[recenze]

[15.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

ALICE COOPER - Breadcrumbs

Alice Cooper je poslední léta na roztrhání. Od svého comebacku v roce 1986, kdy se vrátil na scénu s plnou parádou a výborným albem "Constrictor" (navíc definitivně střízlivý) nezná žádné velké přestávky mezi alby. A i když si o jeho deskách z nového milénia můžete myslet, že jsou slabší než jeho dávné kousky, určitou kvalitu jim upřít nelze. Jistě, "The Eyes Of Alice Cooper", "Dirty Diamods" a především "Welcome 2 My Nightmare" můžeme tak trochu odzívat, ovšem s vědomím, kdo je to Alice Cooper, ..více

[recenze]

[12.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

MICHAEL SCHENKER FEST - Revelation

Původní formule se osvědčila. Když se loni spojil legendární německý kytarista, dávný člen Scorpions a UFO, Michael Schenker s několika svými bývalými zpěváky, se kterými působil od začátku osmdesátých let v rámci různých forem kapely MSG, působilo to jako velmi příjemný retro projekt. Ten dal světu album "Resurrection", jenž bylo plné výstavního hard rocku, který ctil bluesové kořeny, ale zároveň měl v sobě trochu metalového lesku. ..více

[recenze]

[11.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

UNRULY CHILD - Big Blue World

I když to v devadesátých letech vypadalo, že Unruly Child bude jen krátkodechý projekt kytaristy Bruce Gowdyho a klávesisty Guye Allisona, který svým hlasem ozdobil (tehdy ještě muž) zpěvák Mark Free, dnes je tomu úplně jinak. Minimálně v poslední desetiletce se tahle kapela na scéně velmi dobře etablovala a od comebacku „Worlds Collide“, což je jejich určitě nejslabší deska novodobé kariéry, vydává už čtvrté album. A rozhodně to nevypadá, že by tito muzikanti pomýšleli na důchod...více

[recenze]

[09.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

CRASHDÏET - Rust

S Crashdïet bude vždycky problém. Ať už natočí cokoliv, vždycky zde bude srovnání s jejich debutem „Rest In Sleaze“, který se v roce 2005 stal generační výpovědí nových vlasatých kapel a základním stavebním kamenem reaktivovaného stylu, o kterém si už každý myslel, že je dávno po drnem. „Rest In Sleaze“ (spolu s alby Hardcore Superstar z té doby) dokázal znovu otevřít dávnou Pandořinu skříňku plnou šminek, laků na vlasy a svou nespoutanou energií se stal během následujících měsíců klasikou a absolutním kultem..více

[recenze]

[08.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]

Tom KEIFER - Rise

S Cinderellou je po podivném dlouhotrvající comebacku, který nepřinesl do jejich diskografie žádný zápis, definitivní konec. Zpěváka a kytaristu Toma Keifera dnes už s jeho dávnými spoluhráči Jeffem LaBarem, Ericem Brittinghamem a Fredem Courym pojí jen vzpomínky a zlatá léta připomíná čtveřice skvělých alb, z nichž však poslední "Still Climbling" vyšlo už v roce 1994. LaBar je dnes na sólové dráze, Brittingham hraje v doprovodné kapele zpěváka Poison Breta Michaelse a Coury se věnuje spíše studiové práci. A Keifer?..více

[recenze]

[07.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

MEMORIAM - Requiem For Mankind

Parta starých ostřílených kozáků Karla Willetse z Bolt Thrower a Franka Healyho z Benediction působí mezi deathmetalovou smetánkou jen tři roky, ale za tu dobu se dostala do pozice formace, která obdržela divokou kartu a pořádně zamíchala zatuchlými vodami stylu. Ne, že by nabízela něco nového, co by předtím nebylo slyšet (o to v death metalu dnes už ani nejde), ale že je pořádně životaschopnou kapelou, která dokáže nejen oživit ducha legendárních Bolt Thrower, jedné z nejlepších kapel, které kdy death metal světu dal, ..více

[recenze]

[05.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Iggy POP - Free

S minulou deskou „Post Pop Depression“ jako kdyby si praotec punk rocku Iggy Pop chtěl získat zpět všechny příznivce, kteří jen kroutili hlavou nad tím, co tento dnes dvaasedmdesátiletý chlápek v různých obdobích své kariéry vyváděl. Postupně totiž oprašoval divoké kořeny, které tkví v jeho původní kapele, tvrdě kultovních The Stooges, aby se následně vrhal do víru nespoutaných experimentů, jimiž demonstroval svou chameleonskou povahu po vzoru kámoše Davida Bowieho. Ovšem Pop je číman všemi mastmi mazaný. ..více

[recenze]

[04.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

STATUS QUO - Backbone

„Status Quo vydávají novou desku? To už jí točí z nemocnice, ne?“ podivil se kamarád Pepalíh, když se dozvěděl o tom, že tahle britská legenda, která za tři roky oslaví šedesátileté působení na scéně, přijde už s jedenatřicátým albem. Vskutku úctyhodné číslo, navíc když si uvědomíme, že Status Quo je kapela ze stejného ranku jako třeba AC/DC, Motörhead nebo Ramones, tedy taková, která vydává desky jak na běžícím pásu a všechny zní v podstatě stejně. Když totiž srovnáte libovolnou desku po jedenapadesát let starém,..více

[recenze]

[02.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Zemřel Karel Gott...

..více

[pře(ne)vážně o hudbě]

[02.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

Scott STAPP - The Space Between The Shadows

Scott Stapp, někdejší frontman naděje grungeového hnutí Creed, se vrací k sólové kariéře. Ono mu nic moc jiného nezbývalo, pokud nechtěl, aby se v souvislosti s jeho osobou mluvilo spíše o problémech, na které si v posledních letech zadělal svým nevypočitatelným chováním. Jeho domovští Creed, se kterými udělal díru do světa, když na konci devadesátých let vydali dvě ceněné desky „My Own Prison“ a „Human Clay“, jsou už několik let ve stavu tvrdého spánku a zbylí členové se hřejí na výsluní pod hlavičkou Alter Bridge. ..více

[recenze]

[01.10.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

NITRATE - Open Wide

Když vloni vtrhla britská čtveřice Nitrate na scénu s debutovým albem „Real World“, způsobila v AOR kruzích docela slušný rozruch. Jejich hudba zněla přitažlivě, kytarista Rob Wylde dokázal vystoupit ze stínu domovských Tigertailz a přijít s hudbou, která je mnohem lepší, než současná forma jeho domovské kapely, zpěvák Joss Mennem opatřil album nakažlivými melodickými linkami a korunoval tak „Real World“ na senzaci loňského léta. Najednou bylo na stylově zaměřených festivalech a podobných akcích Nitrate plno ..více

[recenze]

[30.09.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

SUM 41 - Order In Decline

Odsoudit šmahem Sum 41 jako zbytečnou kapelu, která se svezla na vlně amerického neopunku, a tím pádem jí nasadit cejch komerční sračky, by bylo velmi jednoduché a docela nespravedlivé. Jistě, neopunkový základ, kdy kapela čerpala z The Offspring nebo Bad Religion, aniž by kdy dosáhla úrovně jejich nejlepších alb, byl u Sum 41 vždycky znát. Jenže kariéra této kapely je mnohem složitější, než by si nezasvěcený posluchač mohl myslet. On ten ryzí neopunk model 1995 byl u těchto Kanaďanů vždycky jen základ. ..více

[recenze]

[27.09.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]