MISERY LOVES CO. - Zero

Celých devatenáct let od sebe dělí předposlední desku této švédské senzace devadesátých let a její novinku "Zero". Devatenáct let, které kapela, kdysi řazena k nadějím evropského metalu, ztratila naprosto zbytečně. Vše se tehdy zvrhlo při evropském turné ke třetí desce "Your Vision Was Never Mine To Share", která byla nejen nejméně podařená ze všech tří vydaných děl, ale skřípat to začalo i mezi ústřední dvojicí, frontmanem Patrikem Wirenem (v osmdesátých letech působil jako člen speed/thrashových Midas Touch) ..více

[recenze]

[20.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

BIG BOSS - Než zemřu

Big Boss, čili Jiří Valter, dlouholetý guru brněnské blackmetalové legendy Root a velekněz Satanovy církve, se letos dožije osmašedesátky. To je čas, kdy většina chlápků v jeho věku už je v důchodu a k večeru chodí "na dvě" do hospody Na Růžku (ať ta je kdekoliv), ale také je to čas na bilancování svého životního osudu. Big Boss asi nebude ten, kdo by svými příběhy otravoval štamgasty po různých hospodách a místo toho se rozhodl svůj život zhudebnit. Přece jen, když se řekne rok 1952, ..více

[recenze]

[17.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

Redaktorská bilance roku 2019 - Pepsi Stone

Už několik let se mluví o stagnaci rockové a metalové scény a ta pokračovala. Opět se neobjevil žádný spasitel, který by dokázal navázat na práci někdejších velikánů, takže ty nejlepší desky zbyly opět na dávné hrdiny. Jistě, našlo se několik zajímavých nových jmen, ovšem žádný velký boom se nekonal. Navíc konec roku, kdy se čekalo, že bude nasycen předvánoční trh, byla situace snad ještě mizernější. Ale i tak vyšlo během loňska několik skutečně skvělých alb. Tady jsou.....více

[ankety]

[13.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

COLD CHISEL - Blood Moon

Nová doba zjevně sympatické hospodské kapele Cold Chisel svědčí. Nejenže dokázala znovu najít společnou řeč ve skoro klasické sestavě, kde zesnulého bubeníka Stevea Preswitche nahradil v roce 2011 Charlie Drayton, ale hlavně jejich comeback trvá už skoro celou desetiletku a během něho kapela vydává už třetí studiovou desku. Sice nová éra nebude už nikdy tak úspěšná a směrodatná, jako ta z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy pětice jejich alb (zejména pak počin "East" z roku 1980) ..více

[recenze]

[12.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

RUNNING WILD - Crossing The Blades

Dlouhá léta se o Running Wild nemohlo mluvit jako o plnohodnotné kapely, ale spíše jen jako o projektu Rolfa Kasparka, který navíc vydává desky pochybné kvality. Vždyť si stačí vzpomenout na počiny jako "The Brotherhood", "Rogues en Vogue" nebo úplné dno pirátí diskografie "Shadowmaker". Tto, co představovali Running Wild v novém tisíciletí vzbuzovalo spíše jen soucitný úsměv, než aby evokovalo staré časy skvělých desek "Under Jolly Roger", "Port Royal" nebo "Death Or Glory"...více

[recenze]

[11.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

THE WHO - Who

Je jen málo žijících legend, které by byly větší než The Who. I když to tak řadu let nevypadalo, je tahle britská formace stále funkční. A i když se musí obejít bez dvou zásadních členů, basisty Johna Entswitlea a bubeníka Keitha Moona, pro které si už přišla zubatá, jsou The Who v posledních letech akční kapelou, která nejenže čile koncertuje, ale dokonce právě vydala i noviu desku. První po třinácti letech a teprve čtvrtou od konce své klasické éry, datovaného smrtí bubeníka Moona v roce 1978. Že album,..více

[recenze]

[10.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

NASTY RATZ - Second Chance?

Hair metal v Čechách? Pokusy o něj vyšly vždy tak trochu naprázdno a směšně. Vždyť si vzpomeňme na začátek devadesátých, kdy i do tuzemska doléhala tsunami rozpoutaná Guns N`Roses, a šátky a kožené bundy začala natahovat nejedna nová parta. Ovšem tahle bublina v Čechách brzy splaskla a nezbylo z ní vůbec nic. Opětovný zájem o tuhle hudbu se probudil zhruba před deseti, dvanácti lety, kdy se opět začaly rojit nové kapely, která nastartovala vlna zájmu o spolky jako Crashdïet, Hardcore Superstar či Crazy Lixx. ..více

[recenze]

[08.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

LOVEKILLERS - Lovekillers

Jméno amerického zpěváka Tonyho Harnella má ve světě melodického hard rocku stále zvučné jméno. On totiž není jen tím, kdo s norskou kapelou TNT nazpíval jejich nejlepší alba, z nichž můžeme zmínit hlavně počiny "Tell No Tales", "Intiution" a "Transistor", ale tento muzikant byl v minulosti členem několika skutečně dobrých projektů. Z těch ční především superskupina Westworld (ve které se Harnell setkal se členy kapel Riot, Danger Danger a Rainbow), ale i Starbreaker nebo Morning Wood...více

[recenze]

[07.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

THE DARKNESS - Easter Is Cancelled

Než se objevili Steel Panther, platili britští The Darkness za nejblbější kapelu na scéně. Jejich všeobecně oslavovaný debut "Permission To Land" je jednou z těch desek, u nichž její úspěch vůbec nepochopíte. Přestože schopnost složit slušnou skladbu tato kapela vždy měla, vše bylo zabalené do komediálního obalu, kterému vévodily nemožné ohozy a směšný knírek basisty Frankieho Poullaina. Navíc tenký falzetový hlásek Justina Hawkinse zaručoval, ..více

[recenze]

[05.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

BERNIE SHAW AND DALE COLLINS - Too Much Information

Přestože klasickým zpěvákem Uriah Heep už bude navždy David Byron, protože jeho hlas zní z těch nejlepších děl kapely "Look At Youirself" nebo "Return To Fantasy", kanadský zpěvák Bernie Shaw je tím, kdo britskou legendu drží nad vodou už přes třicet let. Nová alba se sice s těmi klasickými srovnat nedají, ale minimálně "Sea Of Light" z pětadevadesátého nebo poslední "Living The Dream" rozhodně za poslech stojí. A nejen kvůli Shawově jistému vokálu, který dal legendě druhý dech, díky němuž fungují Uriah Heep dodnes..více

[recenze]

[03.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 4/10]

Joey TEMPEST - Joey Tempest

Jak se blížil rok 2000, nitky se začínaly sbíhat. Europe podle legendy dostali takový balík peněz, že nešlo odolat společnému vystoupení, kde samozřejmě museli nutně přehrát "The Final Countdown", jen chvíli předtím, než lidstvo vstoupilo do nového letopočtu. I když Joey Tempest říkal, že ke comebacku kapela směřovala už od roku 1998, kdy se sešel v Micem Michaelim a Ianem Haughlandem, čas nakonec nedozrál ani v roce 2000. Na to, aby naskočil do rozjíždějícího se vlaku Europe, byl Tempest tehdy hudebně jinde, ..více

[recenze]

[02.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

William Patrick CORGAN - Cotillions

O tom, že je frontman hvězd alternativního rocku The Smashing Pumpkins William Patrick (vulgo Billy) Corgan veliký podivín, se ví dávno. Vždyť i jeho někdejší spoluhráč z bočního projektu Zwan David Pajo o něm mluví jako o nezměrném egomaniakovi a dokonce ho přirovnal k Donaldu Trumpovi, což mezi americkými umělci není rozhodně lichotka. Corgan kvůli své povaze skoro zlikvidoval i The Smashing Pumpkins, kteří jej postupně poslali ke všem čertům a on zůstal sám. ..více

[recenze]

[01.01.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA - Pít, pít, až na mol pít...

Možná je to trochu udivující, ale Zvlášňý škola, tahle šaráda ze západočeské Kdyně, existuje už skoro třicet let. S podivem proto, že tahle kapela už od roku 1992 pravidelně objíždí všemožné tancovačkové parkety (hlavně tedy v domovských západních Čechách), kde v přestávkách mezi jednotlivými sety postává u baru se svými fanoušky a konce koncertů už se v příčetném stavu dožívá třeba jen půlka kapely. Ale hrálo se, pivo teklo proudem, panáky lítaly vzduchem, ..více

[profily]

[31.12.2019]

[Pepsi Stone]

[]

TYGERS OF PAN TANG - Ritual

Co vždycky odlišovalo Tygers Of Pan Tang od šedivých zástupců Nové vlny britského heavy metalu? V podstatě fakt, že vydali úchvatnou desku "The Cage", se kterou si mohli dělat stejný nárok na slávu jako Def Leppard s "Pyromanií". Ovšem ta se nedostavila a dodnes jsou Tygers Of Pan Tang až trestuhodně přehlíženou kapelou. Každého totiž při vyslovení názvu napadne, že to je kapela z NWOBHM, která (stejně jako devadesát procent ostatních) nikdy nic pořádného nedokázala a dnes žije jen z toho, ..více

[recenze]

[30.12.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

Michael SWEET - Ten

Sveřepý frontman whitemetalových Stryper Michael Sweet zažívá zjevně dost plodné období. Nejenže se svou domovskou kapelou je po comebacku velmi čilý a alba vydává v průběhu dvou až tří let, má také projekt s bývalým kytaristou Dokken Georgem Lynchem a nezapomíná ani svou sólovou dráhu. Tu odstartoval už po prvním krachu Stryper na začátku devadesátých let a dodnes ji vlastně nepřerušil. Výčet aktivit, který by možná stačil slušnému workoholikovi, ..více

[recenze]

[29.12.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

Joey TEMPEST - Azalea Place

Album "A Place To Call Home" bylo jen začátkem cesty Joeyho Tempesta o vymanění se ze zvuku a stínu Europe. Cesty, která sice neměla dlouhého trvání, ale působila obrovsky vzrušujícím dojmem a nabídla tolik skvělé hudby, že i kdyby Tempest nikdy nic s Europe nenatočil, musel by být nutně uznáván jako velký umělec a skladatel. "A Place To Call Home" naznačilo, kam až by mohl dojít a jak moc daleko je za sebou ochoten nechat mateřskou kapelu, aby světu dokázal, ..více

[recenze]

[26.12.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 10/10]

ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení 2

Navazovat na kult je vždy těžké. A v případě projektu Zemětřesení to platí dvojnásob. O tom, co pro českou nebo československou hudbu znamenal Jiří Schelinger, byly popsány už stohy papíru, protože to byl právě on, kdo v době normalizačního kulturního temna dokázal, že zpěvák nemusí mít jen čistý hlas jako Karel Gott nebo Waldemar Matuška, aby se dostal až na špičku tuzemské scény a jeho plakáty do pokojů řady dospívajících. Byl to on, kdo je považován za průkopníka českého hard rocku, ..více

[recenze]

[25.12.2019]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]