O tom, jak si dokonale pohnojit skvěle rozjetou kariéru, by Tom Scholz mohl dávat školení. Po časech, kdy s první i druhou deskou platili Boston za největší novou senzaci Ameriky, kytarista podlehl tlakům manažera Paula Aherna, a třetí desku, kterou management tvrdě požadoval, odložil na neurčito. Nastala velmi paradoxní situace, po Boston byla obrovská poptávka, protože i komerčně méně úspěšné desky „Don`t Look Back“ se prodalo jen v USA sedm milionů kusů, ale žádná kapela v té době prakticky neexistovala. Ahern požadoval procentuální podíl na úspěchu, což Scholz odmítal, a když se k tomu přidaly problémy se spoluhráči, které postupně kytarista vyházel, zbyl sám jako voják v poli. I přes přechozí obrovské rozpory našel společnou řeč se zpěvákem Bradem Delpem, což byl první krůček k realizaci třetího alba. Vše šlo ale přesně podle Scholzových not, což znamenalo, že se rozhodně nikam nespěchalo.
Vrátil se i bubeník Sib Hashian a kupodivu i jeho předchůdce Jim Masdea, jehož Ahern vyhodil před natáčením debutu. Důležitým okamžikem byl zejména příchod nového kytaristy Garyho Pihla, jenž do té doby jistil záda Sammymu Hagarovi a z něhož se postupem let stal velmi důležitý člen, který podle Scholzových slov držel kapelu pohromadě a i přes účast v několika jiných projektech nikdy neprojevil zaječí úmysly. Scholz prohlašoval, že současná sestava, ve které převzal baskytarové a klávesové party, je nejsilnější, jakou kdy Boston měli, což bylo dáno zejména rezignovaným přístupem Brada Delpa a naprostou loajalitou ze strany Garyho Pihla. Pro šéfa to bylo velmi tvůrčí prostředí, v němž konečně mohl do finále dotáhnout dlouho očekávanou třetí desku. Pro její natáčení využil svého studia Hideaway, které konečně dal dohromady tak, aby splňovalo jeho velmi vysoké nároky.
Za šestiletou dobu tvorby se rocková scéna velmi změnila a Boston už nebyli moderní kapelou jako před deseti lety, kdy vydávali slavný debut. V roce 1986 se Amerikou valila jak druhá vlna glam metalu a senzací sezóny se staly Poison, Bon Jovi a Cinderella, a naplno propukla i thrashová horečka s vydanými nejlepšími alby Metallicy a Slayer. Mezi takovou společností Boston působili jako kapela pro starší a pokročilé, a přestože „More Than A Feeling“ stále měla svou váhu, byla odsunuta do kategorie pro pamětníky. Scholz dobře věděl, že musí přijít s hitem, který budou hrát všechna rádia a oblíbí si jej MTV. Takovou skladbu v záloze měl. Přestože stárnoucí Delp v klipu nemohl konkurovat sexysymbolům doby, balada „Amanda“ byla natolik omračující, že ve chvíli vydání byli Boston zpět na svých pozicích a jejich jméno se skloňovalo ve všech hudebních periodikách.
„Amanda“ a její kvalita, která ji vystřelila mezi nejlepší skladby Boston, zapříčinila, že zbytek desky „Third Stage“ stojí v jejím stínu. Scholz nepředložil tak vyrovnanou kolekci jako byla debutová deska a ostatní skladby postrádají ambice, aby se mohly stát velkými hity jako slavná balada. Jistou nevýraznost zbylého materiálu dokládá druhý singl „Cool The Engines“, který by se uplatnil v sedmdesátých letech jen jako B strana singlu. Příliš nevyšel ani vtípek se skladbou „My Destination“, používající stejnou melodii jako „Amanda“, takže se na ní hledí jako na účelovou kopírku. Příliš nadšení nesklidila ani „To Be A Man“, stavící hlavně na Delpově hlasu, ale ve výsledku postrádající energický tah, který by nutně potřebovala.
Chuť si fanoušci spraví až ve finále alba. U „I Think I Like It“ se znovu ukazuje výjimečnost kapely ve vokálních a kytarových harmoniích s puncem vysoké kvality a Scholz přidává jeden ze svých nezapomenutelných sólových výstupů. „Can`tcha Say (You Believe In Me)/Still In Love“ je nejlepším příkladem klasického rukopisu Boston, energií zaujme úvodní část skladby, kdežto její střední část nabízí vyklidnění a zvukomalebnou hru s nostalgickými náladami. Finálová „Hollyann“ je po „Amandě“ druhá nejlepší skladba kolekce, těžící rovněž z baladických nálad, do nichž Scholz, takřka jako výhradní autor, vpašoval procítěná kytarová sóla a Delp ukázal, že i přes očividně chátrající zevnějšek neztratil nic z jedinečného hlasu, jenž jej staví vedle největších rockových pěvců všech dob.
|