Je s podivem, že trvalo tak dlouho, než Stryper natočili vánoční album, přestože si o to jejich letitá filozofie říká, když už na debutovém albu „The Yellow And Black Attack“ měli vánoční skladbu „Reason For The Season“. Jenže v osmdesátých letech se vánoční desky nenosily, už tak bylo na pováženou křesťanské smýšlení kalifornské čtveřice, stavěné na odiv jako protiklad vůči řádění Mötley Crüe a dalších divokých part ze Sunset Stripu. Nedošlo k tomu ani po comebacku před dvaceti lety, kdy k tomu byla doba příhodnější. Správný čas přichází nyní, takřka na sklonku kariéry, kdy už Stryper působí smířlivějším dojmem a z pódia dávno nerozhazují bible označené číslicí 777. Ke Stryper vánoční album patří. Jestliže by ho nenatočila žádná jiná kapela, v jejich případě to má logiku, proto je o počin očekávaný, ačkoliv doba největší slávy kapely leží v dávné minulosti.
Vánoční alba rockových umělců jsou nešvar, který zaplevelil v posledních dvaceti letech scénu a ve většině případů šlo o díla, bez nichž by se člověk obešel. Koho by stále bavilo dokola poslouchat nové, blbé a ještě blbější variace na „Rolničky“ a „Tichou noc“, které v rockovém podání nikdy nemůžou vyznít a zní spíše jako trapná šaškárna. „Tichá noc“ je i zde, ale v případě Stryper je její zařazení pochopitelné, i když ne úplně šťastné. Doba, kdy Savatage vydali nádhernou „Christmas Eve“, z čehož se vyvinuli (alespoň v začátcích) pozoruhodní Trans Siberian Orchestra, nebo když Twisted Sister na „A Twisted Christmas“ povýšili svou přitroublost na zážitek k popukání, je pryč a zbyla pachuť dlouhé řady vánočních alb, na nichž si vylámali zuby i největší mistři hard rockového nebo metalového oboru. Jako třeba Rob Halford. Od něho, ač má skvělý hlas na jakýkoliv druh hudby, vánoční věci slyšet nechcete.
Stryper desku nepojali jako otrocké přehrávání koled amerického střihu a proto neojde na „Jingle Bells“ ani „Run Run Rudolph“ (z čehož by člověk už vrhl do pytlíku), ale desku namíchali půl na půl mezi tradičními vánočními skladbami a svátečněji laděnými vlastními písněmi, mezi nimiž nechybí ani nová verze „Reason For The Season“. Je to formát, ve kterém se dá snést jak „Tichá noc“, hrozná „Little Drummer Boy“ tak i titulní skladba, působící zbytečně rozjuchaným dojmem, jako když se baví parta senilnících rockerů, vzpomínajících na dobu mládí. Jinde je to vesměs v pořádku. Koledy zaujmou méně než nové věci, ale i z „Go Tell It On The Mountain“ nebo z „Winter Wonderland“ (tu Stryper hrávali už v osmdesátých letech) se kapele podařilo udělat docela snesitelné věci s rockovým základem a výraznou melodií, přičemž trochu otravný, ale velmi specifický a zapamatovatelný hlas Michaela Sweeta vyniká.
Ve vlastních věcech Stryper odhazují lehce zbytečnou metalovou tvrdost, jakou nabrali v minulé desetiletce a hrají jako v době největší slávy. Ne, že by se snažili vrátit k „Soldier Under Command“ nebo „To Hell With The Devil“, ale přístup, jaký zvolili při natáčení nových skladeb, tuto éru připomíná. „Heaven Came (On Christmas Day)“, „Still The Night“ a recyklovaná „Reason For The Season“ jsou slušné rockové hity, které by s jiným textem mohly působit jako typické věci z klasického repertoáru. Do modernější doby ukazuje „On This Holy Night“, spadající výrazem do časů alb „Fallen“ nebo „God Damn Evil“. Tyhle skladby vyvažují přílišnou rozjuchanou vánoční atmosféru, která nemusí každému kápnout do noty, ačkoliv se se Stryper pojila od doby jejich vzniku.
Formát, jaký Michael Sweet a jeho spoluhráči zvolili, není až tak úplně špatný. Možná by konceptu lépe odpovídal střih, v jakém kdysi Sweet produkoval sólové alba (například desky „Him“ nebo „Touched“), ale od Stryper přece jen člověk očekává rockovější kabátek. Pro fanoušky bude tato deska takřka povinnost, pro ostatní, křesťanstvím ne tolik zasažené, se bude jednat o jednu z lepších vánočních nahrávek.
|