S tím, jak se z Vánoc všeobecně stává čím dál více komerční produkt a tradičního kapra na štědrovečerním stole nahrazují odporné fastfoodové blafy, duchovní rozměr svátků mizí někam do ztracena. Jak člověk pomalu stárne, dárky se pro něho stávají podružnou věcí, která sice k Vánocům patří, ale duchovní rozměr, který jako dítě odmítal či mu nerozuměl, může nabývat většího významu. Nejen z hlediska navození potřebné atmosféry, která jako jediná dokáže z Vánoc vykouzlit nejkrásnější svátky roku, ale i s postupujícími lety, které přichází se zákonitým zklidněním, přehodnocováním životních postojů a touze po klidu, jenž si s moderním pojetím Vánoc příliš netyká. Duchovno, které po staletí Vánoce definovalo, je nakonec na těchto svátcích nejdůležitější a člověk nemusí být hluboce věřícím, aby jej během pár dnů do sebe dokázal nasát.
Kvůli duchovnímu postoji si hudební fanoušek může právě započaté svátky spojovat i s hlasem Ladislava Křížka. Nejde jen o koledy, které jsme loni probrali prostřednictvím desky „Kam hvězdy chodí spát“, a nejde ani o to, že byl kdysi pasován na nástupce Karla Gotta, jehož vánoční písně nemají v české pop music konkurenci, ale jde ještě o jeden projekt. Ten patří do říše mystična nejen obsahem, ale také osudem, který jej postihl. Stejně jako dějiny křesťanství, jemuž je zasvěcen, jej provází řada dohadů, minimum informací i skutečnost, že ač byl kdysi natočen, nikdy se oficiálně neobjevil. To vše přispívá k jeho půvabu, kdy jeden z nejlepších českých zpěváků dal svůj hlas sbírce náboženských písní, určených pro liturgické zpěvy. Dnešek je nejvhodnějším dnem si dávno ztracenou nahrávku připomenout, protože může přispět k vydechnutí po předvánočním shonu a připomínky pravé podstaty Vánoc, což sice může ostře kontrastovat s pravidelnou mediální masírkou, ale z tohoto úhlu pohledu musí i nejzarytější Křížkův odpůrce změknout a přiznat, že tahle nahrávka má velkou duchovní sílu.
Podle kusých informací na internetu pochází "Gloria" z doby kolem roku 2005. Pokud tomu tak je, spadá do časů, kdy zpěvák prožíval obrovskou deziluzi z předchozího života metalové a posléze popové hvězdy, a to byl čas, kdy značně přimknul ke křesťanství. To se pokoušel na obnovených koncertech podsouvat publiku, což se ne vždy setkalo s příznivým ohlasem. Pokud by zůstalo pouze u této desky, na které se ke své víře přiznal, pohybovali bychom se v ideální rovině. V sedmi dochovaných skladbách se posluchač přiblíží k podstatě Křížkovy křesťanské víry, přičemž Ladislav dokonce napsal úvodní „Kyrie Eleison“ na text církevního kancionálu. Ostatní hudební adaptace má na svědomí Tomáš Kympl, který Křížkův hlas doprovodil na klavír a kostelní varhany. To jsou jediné nástroje, které se z nahrávky ozývají.
Některé z písní jsou známé i veřejnosti. Je tu „Agnus Dei“ a „Ave Maria“, nápěvy spojené s právě začínajícími Vánocemi. Dále deska obsahuje skladby „Gloria“, „Requiem“, „Sanctus“ a „Pater Noster“, které v jednom celku dokáží vytvořit nejen majestátní a sváteční atmosféru, ale umí vzbudit i posvátný, slovy jen obtížně definovatelný úžas. Ten umocňuje velice silný a emotivní Křížkův projev, jeho hlas sice nenaráží na velmi vysoké limity, ale spíše využívá střední, syté polohy, dává písním ještě větší sílu a podmanivost. Tím Ladislav ukázal, že jeho umělecký rejstřík je takřka nelimitovaný. Dokázal se dostat na někdejší vrchol nejlepších časů heavy metalu, dokázal prorazit s komerčním hard rockem v Kreysonu, zpíval po boku Karla Gotta, Evy Urbanové a Jaroslava Svěceného, a dokázal povýšit obyčejný popový balast na poslouchatelnou hudbu (sic!). Byly mu vyčítány všemožné komerční tendence a chtivost, ale pokud budete chtít slyšet hudbu, která šla přímo z jeho srdce a už máte oposlouchaného „Radegasta“, je tu „Gloria“, která je dílem ryze nekomerčním a srdečním, ač nejde o rockovou hudbu.
Zaposlouchejte se do ní, dnes je pro to pravý čas. Uslyšíte, jak vás za dvacet minut, co ze dvacet let starého projektu zbyly, chytne za srdce. A to je věc, která k Vánocům bude patřit vždycky, ač pro řadu lidí dostávají jiný význam.
|