I když je Jim Peterik nejvíce spojován s americkou legendou Survivor, skutečnost je taková, že i když kapela ještě donedávna hrála, Peterik její součástí není už skoro třicet let. Společně s kytaristou Frankiem Sullivanem jí dal největší hity, včetně megatrháku „Eye Of The Tiger“, který mu zaručil doživotní zajištění a výsadu dělat si v hudbě, co chce. Toho Petrik náležitě využívá a proto si mohl dovolit pohostinskou účast na albu bývalého zpěváka kapely Styx Dennise DeYounga či bubeníka Night Ranger Kellyho Keagyho, stejně jako více než dvacetiletý provoz formace Pride Of Lions, která platí spíše za stálý tip pro jeho obdivovatele a milovníky původní formy AOR, než za bůhvíjaký komerční tahák. Stejně tak si může dovolit vést další projekt Jim Peterik & World Stage, který se dá zcela nazvat kapelou pro vlastní potěšení, ve které se hlavní protagonista nebojí jemnější odstínů stylu, jemuž kdysi pomáhal na svět.
Je to dané tím, že Peterik je v pokročilém věku, kontury jeho stylu se už zaoblily a dává přednost spíše lehčímu vyznění před rockovou energií. Ta mu nechybí, ale skladby mají dnes blíž ke klasickému střednímu proudu starší generace než k hard rocku. I když si pro novou desku „River Of Music – The Power Of Duets: Volum One“ přizval i kytarového střelce Phila X z Bon Jovi, nečekejte žádné tvrdé riffy. Kytara hraje prakticky na stejné úrovni jako Peterikovy klávesy, ale to je jeho příznivcům známo už léta. Proto se neočekává něco podobně úderného jako „Eye Of The Tiger“, „High On You“ nebo „Burning Heart“. Skutečnost, že novinka je situována na předvánoční trh, umocňuje místy až sváteční atmosféru a působí trochu jako rodinné setkání. To ve třech případech vzal Jim doslova, protože si ke spolupráci přizval syna Colina.
Ten se objeví v úvodní „River Of Music“, která má především za úkol ukázat, že v táboře jeho otce je vše při starém a fanoušci se nedočkají nechtěných překvapení. Hlasy obou Peteriků si spolu dobře rozumí, což deklaruje, že takto koncipovaná deska nebyl špatný nápad, i ve chvílích, kdy pěvecké party převezmou jiný vokalisté, kteří Jima doprovodí v desítce skladeb. Pravděpodobně nejhitovější položku „Between Two Fires“ si vzal na starosti letitý zpěvák stylově spřízněných REO Speedwagon Kevin Cronin a ze skladby udělali výtečnou věc, ve které se střetávají znaky charakteristické pro Survivor a REO Speedwagon, čímž se Peterik přibližuje době největší slávy, ač ve více baladickém podání, než by bylo v osmdesátých letech záhodno. V žánru AOR se pro letošek jedná o jednu z nejlepších kooperací, ukazující, že žánr stále nejlépe zvládají jeho zakladatelé, od nichž se mladá generace učí, seč může, ale stejného či alespoň podobného feelingu docílit nedokáže.
S výrazným příspěvkem přišel i bývalý frontman soft rockových Chicago, který svým hlasem obstaral svižnou „The Cadence Of Things“. Zcela jinou tvář Peterikově tvorbě dala Cathy Richardson z Jefferson Starship v baladické „Double Rainbow“. Ukazuje v ní soulové cítění, které skladbu posouvá do jiné roviny, než v jaké se pohybuje zbytek alba. Očekávaný výsledek (stále velmi dobrý) dodává zpěvák Peterikovy kapely Pride Of Lions Tobi Hitchcock, který hlavního protagonistu zbavil pěveckých povinností ve skvělé „In Good Faith“ a o něco méně euforické „Soul Of My Being“. Do konečného výčtu vokalistů skvěle zapadne David Mikulskis (hraje v tributní kapele Hi Infidelity, která se specializuje na tvorbu REO Speedwagon), jenž obstaral „Waiting For You“, která by díky jeho jistému projevu mohla být jednou z těch věcí, na nichž „River Of Music“ stojí.
Soudě podle názvu alba bude Peterik v podobném duchu pokračovat i v blízké budoucnosti. Nápad to není špatný, protože více hlasů dává jeho tvorbě variabilitu. Stylově se v pětasedmdesáti letech nikam neposouvá a proto lze definitivně říct, že dnes už vydává hudbu pro starší a pokročilé publikum. Ovšem díky stále velmi slušnému songwrittingu dokáže oslovit i mladší generaci, v čemž tkví i jeden z pozitivních bodů desky.
|
