Mezi nejzajímavější metalové nahrávky, které stihly vyjít v závěru loňského roku, patří debut řecké formace Sons of Hades. Nečekaná kvalita desky "Tombs of the Blind Dead" začne dávat větší smysl při pohledu na sestavu, kterou tvoří jeden zkušený hudebník vedle druhého. Zakladatel Apostolis Korakas (zpěv, kytara) má na krku čtvrtý křížek a ve svém životopisu nejméně stejný počet hudebních uskupení. Ani v případě basisty Alexe Gousiose nebo druhého kytaristy a frontmanova bratra Vasilise Korakase nejde o první kapelu jejich kariéry, a kdybychom chtěli sepsat výčet těles, v nichž se objevil bicmen Vagelis Felonis, nevešlo by se nám do této recenze pomalu nic jiného.
Čtveřice synů řeckého boha Háda předkládá osm, respektive deset skladeb podle toho, ke kterému nosiči se posluchač dostane (lépe řečeno ke které elektronické verzi). V případě LP byla nutné časová korekce, a to kvůli zachování lepšího zvuku (více než 3/4 hodinová stopáž by žádala kompresi), ale protože se kapela nechtěla vzdát zbývajících dvou songů, které už byly na desku připraveny, rozhodla se je vydat jako bonusový materiál na CD a MC. Výběr příslušných tracků se pro muzikanty údajně stal noční můrou, ovšem jejich finální verdikt je trochu nešťastný, neb jde jedny z nejlepších kousků celého díla.
Podobně nazvané treky "Tombs of the Blind Dead" a "We Are the Blind Dead" patří mezi výstavní položky žánru zvaného blackened thrash metal, jejich obsah vládne mocnou stylovou přitažlivostí, kytarové sekvence napouštějí rytmiku šťavnatým speedem a Apostolis do toho hřímá kouzelně jedovatým skřekotem. Navíc jde o čistou prezentaci žánru, což se o některých jiných skladbách napsat nedá. Řekové mají občas potřebu zakomponovat teatrální vokální prvky podobné americkému poweru. Z pohledu pestrosti nebo jisté osobité výlučnosti nahrávky nejde o špatný krok, já osobně ale preferuji přímočaré black / thrash / speedové plochy, v jejichž přednesu je tahle parta jednoznačně nejsilnější, a které jsou mnohdy sympaticky okořeněny heavy metalově stavěnými melodiemi.
Těsně vedle dvojice výborných bonusů stojí úvodní stopa "The Omen", ve které velkolepě zdvojené zpěvy připomenou podobnou vokální stylizaci australských Deströyer 666 (což je jednoznačná poklona). "The Fall of the House of Usher" vmísí do rozmanité hudební hry HC punk, hymnické nájezdy připomínající Dethklok a členité melodické sólo. V "Ghost Galleon" album pohltí pořádná porce temné atmosféry a následná "La machera del demonio" kontruje zábavně hravou strukturou. Při poslechu debutového zápisu Sons of Hades se nudit nebudeme, a pokud dílu věnujeme dostatečný prostor, odmění nás silnou infuzí kvalitního blackened thrashe.
|