O tom, že navzdory nenápadnému debutu Bryanu Adamsovi sebevědomí nechybělo, svědčí historka, že v době tvorby druhé desky Adams uvažoval, že ji nazve „Bryan Adams Hasn`t Heard of You Either“ (Bryan Adams o vás taky nikdy neslyšel). Škoda, že si to nechal rozmluvit, jednak tak hudební historie přišla o jeden z nejpraštěnějších názvů desek, jednak po ataku, zaviněným albem „You Want It You Got It“ začala rapidně klesat pravděpodobnost, že Adams bude podobný název ještě někdy moci použít (tak, aby to dávalo smysl).
Přátelství Bryana Adamse a Jima Vallanceho bylo přínosné pro obě strany, neboť na začátku osmdesátých let plnili svůj plán na společné hity velmi intenzivně, a tak nejen že se příchodu na svět dočkala druhá Adamsova deska, urodilo se i u Vallancovy kapely Prism, která vydala páté album „Small Change“, z něhož úvodní skladba "Don`t Let Him Know" ze společné dílny nakoukla do americké Billboard Hot 100. Rok 1981 se pro dvojici kamarádů mohl nazvat velmi úspěšným obdobím - Prism si tím sáhli na svůj největší úspěch, Adams se přiblížil k zásadnímu průlomu.
Při tvorbě alba „You Want It You Got It“ však kromě Jima Vallanceho, který je spoluautorem všech skladeb, hrál velmi důležitou roli i americký producent Bob Clearmountain (a zcela logicky tahle spolupráce pokračovala i na dalších albech). Možná fakt, že album vzniklo během čtrnácti dnů, vnesl na desku velice svěží vítr, ve spolupráci s Clearmountainem na prakticky na celou desku prosákl ryze rockový duch, a producentovi se podařilo do studia přilákat i řadu muzikantů, kteří dokonale podpořili Adamsovu přirozenost, takže jeho nakřáplý rockový hlas mohl poprvé zaznít v plné síle, bez intenzivním pokukování po popovém světě.
První skladba, kterou Adams s Vallancem pro „You Want It, You Got It“ složili, byla trefou do černého. Sympatická rockovka, která už staví na zcela charakteristických pilířích Adamsovy tvorby – lehkonohá melodie, živý rockový rytmus, silná instrumentace, gradace do zpěvného refrénu, výborné kytarové sólo a podmanivý hlas tvoří přístupný a chytlavý celek, na němž Adams dokázal v budoucnu vystavět vlastní hudební katedrálu. Třetí místo v žebříčku Billboard Rock Tracks a osmdesáté čtvrté v Billboard Hot 100 ještě nedávaly úplně důvod k odpálení ohňostoje, ale stačily k potvrzení toho, že je Adams na správné cestě.
Byť je „Lonely Nights“ ceněna coby nejzásadnější skladba desky, nebál bych se tuhle pozici přisoudit i více naostřené, skvěle vygradované „Fits Ya Good“ (zcela oprávněně další ze singlů), postavené na dokonale vytěženém jednoduchém motivu (jako by se u ní později lehce vyučili Roxette), masivnější a naléhavé „Last Chance“ s velmi suverénním vokálem a ideálně zapojeným saxofonem, či „Tonight“, v níž probleskne (byť skladba má podstatně decentnější charakter) zárodek budoucího ultra hitu „Somebody“. Nebýt do celkového pojetí alba příliš nezapadající rozverné „Jealousy“ s výrazným klávesovým motivem (jenž si klidně dovedu představit v nějaké tuzemské filmové komedii), kterou Adams napsal společně s kytaristou Prism Lindsay Mitchellem a Prism ji vydali už v roce 1979, představující nejvýraznější spojnici na debutovou desku, dalo by se říct, že Bryan Adams dospěl do velmi přesvědčivé podoby, přirozeně spojující charismatičnost a hitovost. Takhle ještě ždibec chyběl.
|