Je to už docela dávno, kdy jsem coby nevycválaný dorostenec vyrýval kružítkem do školních lavic jména svých hudebních idolů. Objevilo se mezi nimi i jméno slovenských hard rockových jánošíků, kapely Tublatanka. A při tomto ohlédnutí zpět je pro mě samotného záhadou, jak je možné, že jsem se s jednou ze svých hudebních kojných potkal doposud pouze jedinkrát. Bylo to před rovnými osmnácti lety a nejsilnější vzpomínkou z tehdejšího koncertu pro mě zůstává beznadějně rezignované gesto tehdejšího basáka Paľa Horvátha, když Tublatance v průběhu vystoupení zhruba po čtyřicáté druhé ( :-) ) vypadla elektřina. Je fascinující, že mezitím stačila odrůst celá jedna člověčí generace… A vzhledem k tomu, že hlasy, tvrdící, že Tublatanka je naživo momentálně v excelentní formě, stále sílily, byla by škoda nevyužít toho, že se kluci se svojí show zastavili kousek od mé chaloupky na letním parketu ve Výravě.
Hodně poučnou kapitolou byla už zvuková zkouška Tublatanky. S chutí plním několikrát zopakované přání Maťa Ďurindy, „abysme na ten internet napísali, že Ďurinda buzeruje zvukárov“. Lekce z psychologie, vytrvalosti a důslednosti při prosazování vlastních představ a požadavků byla nakonec úspěšná. Maťův tlak na to, aby zvuk byl vychytaný nejen v různých částech areálu, ale nezvykle i v místech přímo před pódiem klapnul (i za cenu lehkého zahuštění atmosféry) stoprocentně.
Tublatanka myslí na svoje fanoušky. Důkladně sestavený a skvěle vygradovaný playlist dává příležitost příznivcům najít z každého alba aspoň kousek „toho svého“. Největší prostor dostávají (vcelku očekávaně) skladby z prvních třech alb kapely, ale každá kapitola tublatančího albového života je vzpomenuta alespoň jednou a dá se říct, že zpravidla (osobně bych asi zvolil jinak snad jen věci z alb „Volanie divočiny“ a „Znovuzrodenie“, ale to spíš souvisí s mojí závislostí na předchozích deskách, obě skladby do setu bez problému zapadly) i tou nejvýraznější peckou.
A příznivci Tublatance tuhle péči vraceli prakticky již od okamžiku, kdy kapela teprve vcházela na pódium. Nedbajíc na docela nepříjemný déšť (když se daří, tak se daří a tak se i počasí v průběhu koncertu naštěstí umoudřilo) se dav pod pódiem od začátku projevoval hodně aktivně („ďakujeme, fantasticky spievate…“) a spontánně reagoval na Maťovy proslovy (nedošlo – naštěstí - snad jen na žádost o vytažení plamenometů :-) ).
Samotné provedení skladeb? Nebudu tvrdit, že by čilý hnidopich chybičku sem tam nenašel, ale v konečném vyznění je cokoliv v tomto směru nepodstatné. Víc potěšil než překvapil fakt, že Maťo byl v těch nejvyšších výškách velice suverénní a i na tolik agresivní, že si i basák Ďuro Topor, tušíc co přijde, při nejvypjatějším Maťově projevu preventivně již předem ucpával vlastní sluchovody :-).
Muzikantsky výborné, za všechny kousky jmenujme alespoň Ďurovo sólo na osmistrunnou basu, či Maťova téměř až do křeče prožitá sóla, coby pastvu nejen pro ucho, ale i pro oko. Maťovo frontmanství a jeho ležérní (chvílemi bych řekl až „kolotočářsky rozšafné“) sebevědomé československé proslovy neměly chybu („…no, miláčkové moji, tak ako sa cítite? Teraz vám zahráme taku starú, možno dobrú pesničku, ja ju mám rád, aj Ďuro si ju obľúbil a možno ju poznáte aj vy – „Skúsime to cez vesmír“ ). U téhle hymny se Tublatanka nejen úspěšně pustila do davových rozezpívávánek, ale poprvé a naposledy sáhla i k pyrotechnickým efektům, když se z Maťovy kytary spustil malý ohňostroj. Přídavek v podobě „Žeravého znamenia osudu“ definitivně završil tohle „téměř mezigalaktické setkání“ („ďakujeme Výrava, Hradec Králové, Česká republika, planéta Zem, vesmír, slnečná sústava, ďakujemeeeee…“ :-) ). V tom nejzastrčenějším kousku dušičky jsem trochu želel, že nezaznělo třeba „Neváham“, „Tuláčik s dobrou povesťou“, či „Stráž si, čo máš“, jenže to bychom ve Výravě mohli pařit ještě dneska… :-).
Co dodat? Která z kapel vám dneska nabídne dvouhodinou našlapanou show, ve které co skladba, to hitovka? Mluvit o tom, že po celou dobu jde z kapely maximální energie a chuť rozdávat se, je asi zbytečné. Velice pozitivní pro mě byl fakt, že Tublatanka zněla nečekaně (alespoň pro mě) tvrdě a razantně. A je-li to trend, ke kterému se Tublatanka vrací (jak naznačila již albem „Patriot“), mohli bychom se od ní dočkat ještě hodně zajímavých věcí. Řečeno slovy Maťa Ďurindy, tenhle večer byl jednoznačně „infikace Tublatankou“ .
Shrnuto: Koncert, který mě vzal za srdce. Stará dobrá Tublatanka. A nostalgie hraje v tomhle konstatování tu nejmenší roli.
Playlist: Šlabikár, Dajte mi na to liek, Cítim sa fajn, Ja sa vrátim, Dnes, Zostaň so mnou, Šikmooká, Priateľ, Láska drž ma nad hladinou, Moj starý dobrý kabát, Bez tvojej lásky, Matka, sólo basa, bicí, Vo veľkej škole dní, Pieseň pre Doda, Loď do neznáma, Skúsime to cez vesmír, Pravda víťazí, Schody do seba, Žeravé znamenie osudu
|
