SOBOTA
Sobotní den sliboval daleko větší hudební zážitky než poměrně slabý den předchozí, kdy se nic moc nedělo. Chtěl jsem do areálu vyklusat již ráno na SALAMANDRU, ale trošku jsem zaspal a běžet ty čtyři kilometry do areálu se mi vážně nechtělo. Dalším lákadlem byli ALESTORM, ale nakonec zvítězil oběd. Podle slov kolegů jsem však o nic neslyšel. Údajně to byl pěkný průser. Ale znáte to, jedna bába povídala. Někdo říká, že ho nutí MY DYING BRIDE spát, já zase při jejich hudbě totálně žeru každý tón. Každý je holt jiný.

První kapelou, které jsem věnoval svoji pozornost, byli Němci STORMWARRIOR a to byla tedy pěkná pecka! Speed metal v té nejsyrovější podobě mám rád. Sakra, já slyšel songy, které v pohodě navazovaly na geniální mordu „Walls Of Jericho“ od HELLOWEENu. Jednoduše masakr, který mě smetl. Ani se nedivím, že kapele občas vypomáhá samotný Kai Hansen. GAMMA RAY 2, ale komu to vadí. Zpívající kytarista Lars Ramcke měl vkusně dřevní vokál. Ne, tady nebyl na kýčovité ultraveselé melodie čas. Největší překvapení letošních Masters!!!

Následovala TRISTANIA, na kterou jsem byl poměrně dost zvědavý. Přišlo však veliké zklamání. Nová zpěvandule Mariangela Demurtas ze Sardinie prostě neměla ten správný metalový oheň v srdci, aby dokázala emočně obsáhnout hudbu kapely, která je sama o sobě absolutně průměrná. Předchůdkyně Vibeke Stene nebyla také žádná mega zpěvačka, ale měla daleko větší charisma. To dnes TRISTANII chybí. Vytahané tepláky prostě slabší projev nezachrání. Nejvíc nesvůj jsem byl ale ze zpěvu Ostena Bergoye, díky němuž jsem si sice občas připadal spíš jak na koncertě THEATRE OF TRAGEDY, ale jinak jsem nevěděl, co si mám myslet. To mě tak napadá, co takhle pozvat THEATRE OF TRAGEDY?

BRAINSTORM jsem nikdy moc nemusel. Stejně jako SABATON mi přijdou dost přeceňovaní. Ve Vizovicích zahráli standardně, přesně podle očekávání veškerých fanoušků, ale chyběla mi větší jiskra. Uznávám, jsem v heavy metalu asi až moc rozhýčkaný, ale ta hudba mě musí zaujmout něčím osobitým. Nemám rád omílání milionkrát slyšených postupů...

Po BRAINSTORM přišlo největší vyražení dechu. Čekal jsem, že ARAKAIN bude mít slušnou fanouškovskou základnu, ale tak narvaný areál jsem vážně nečekal. Těžko soudit, ale podle mě nejnatřískanější koncert letošních Masters. Symfonický orchestr je holt vždycky velkou výzvou a ARAKAIN se své sváteční chvíle zhostil s noblesou sobě vlastní. Škoda jen, že symfonici nebyli příliš dobře slyšet. Člověk si je užil hlavně při úvodních předehrách. Výhodou však bylo, že ARAKAIN zvolil playlist, který vyhovuje oběma stranám, díky čemuž člověk slyšel skladby, které se jindy moc nehrají. Tak nějak jsem měl ale celou dobu pocit, že kapela jede na půl plynu. Všechno však změnily famózní „Ztráty a nálezy“ a hlavně geniálně vygradovaná hymna „Apage Satanas“, ze které mě mrazilo. A z toho mohutného hřmění z publika muselo mrazit i samotnou kapelu. Jasný důkaz, že i našinci dokáží přilákat stejně maniaků jako zahraniční hvězdy.

Největší nášup předvedli samozřejmě AMON AMARTH, kteří ukojili tu nejextrémnější část fanoušků. Zvát podobné kapely je určitě dobrým tahem. Myslím, že by mělo na takovém festivalu být víc tvrdších kapel. V rámci letošního ročníku jsem totiž často slýchával kecy typu „heavy metalový fest“, což může jednoho krásného dne uškodit a to by byla samozřejmě škoda. AMON AMARTH jsou dnes profíci každým coulem. Jejich koncert byl plný energie a kapela dokáže zaujmout víc, než na svých nahrávkách. Zavzpomínal jsem na časy, kdy jsem doma vytáčel debut „Once Sent From The Golden Hall“. Ach, ta nostalgie...

Během koncertu již pěkně slušně chcalo a já nemohu nastávající situaci ohodnotit jinak, než totální pokurvení! Což o to, že jsem neviděl APOCALYPTICU mě tolik netrápilo. Na druhou stranu musím uznat, že co jsem slyšel do stanu, bylo maso. Hlavně „Refuse/Resist“ od SEPULTURY. Myslím, že kapela zahrála daleko lépe než dva roky zpátky na stejném místě. Jenomže chcalo a chcalo. Pepa Kemr by měl možná radost, že může hláškovat, ale mě popadal vztek. Totálně mokrý, zmrzlý, vzdal jsem to. Kvůli špatnému počasí jsem neviděl koncert kapely, na kterou jsem se těšil nejvíc – MY DYING BRIDE. Ach, jak mě to dneska štve. Trhám si všech třicet vlasů!!!