NEDĚLE
Neděle, poslední festivalový den. Důvod k oslavám? Ke smutku? Každý to měl jinak. Já se pěkně z té mé sobotní nasranosti, kdy jsem přírodě vyhlásil válku, vyspal. Manželce jsem dal nakonec pusu (chudáček můj si užila, když jsem se na ní kvůli MY DYING BRIDE vyléval, stydím) a hleděl do budoucnosti.

První moje kapela dne byli BLOODBOUND. Přiběhnout na podium německý kanec Michael Bormann, bylo by to daleko lepší. Jenže scéna nepatřila charismatickému zpěvákovi BONFIRE, ale navrátilci Urbanu Breedovi, který se sice snažil, ale tak nějak neměl šťávu. Kapela jela na půl plynu, díky čemuž neměla namlsanému fanouškovi příliš co nabídnout.

Hard rockeři GOTTHARD jsou již klasika, co si budeme povídat. A z jejich vystoupení to bylo znát. Je vždycky krásné pozorovat kapelu, která má to největší honění za slávou za sebou a nyní si hraje jen tak, jak radí srdce. Plno energie, plno precizních momentů, plno hard rocku! A aby toho nebylo málo, hodila nadrženému publiku kousek s názvem „Hush“, jehož cover kdysi proslavili samotní slovutní DEEP PURPLE. Byl to mejdan. Sice mě to nechytlo jako třeba WHITESNAKE nebo URIAH HEEP, ale i tak palec nahoru!

SONATA ARTICA má v naší malé zemičce jméno, což je svým způsobem i zasloužené. Bohužel, ve Vizovicích jejich severskému speedu opět nepřálo počasí. Déšť dal fanouškům zabrat, nutno podotknout, že i samotné kapele, která musela bojovat s výpadky elektriky. Letos holt Tlaloc (bůh deště) nepřál. Bylo lepší se schovat do stanu. Na programu přeci byli ještě WITHIN TEMPTATION. A jak jsem nakonec usoudil, dobře jsem udělal.

WITHIN TEMPTATION jsou dnes pojem, který nabral nehorázné otáčky. Pamatuji si jako včera, když jsem si až z dalekého Holandska objednal jejich přelomové album „Mother Earth“. V té době by mě nenapadlo, že se kolem této kapelky strhne taková mánie. Inu, stalo se. A jak se kapela poprala s tak velkým úspěchem? Chladně. Vyloženě chladně. Nic jiného mě nenapadá. Což o to, koncert byl skvělý (avšak nikterak strhující), Sharon stále krásná, atmosféra slušná, ale tak nějak mi chyběl větší kontakt s publikem. Snaha zamaskovat rutinu. Když srovnám koncert z Vizovic v roce 2006, tak je ten letošní o nějakou třídu níž. Tenkrát bylo cítit, jak si to kapela užívá, po čemž dnes nebylo ani stopy. Obrovskou výtku také směřuji k playlistu, který stavěl na poslední desce „The Heart Of Everything“, což je v pořádku, ale právě naživo jasně vylezlo na povrch, že je tahle deska poměrně slabá. Vaří ze stále stejných ingrediencí a WITHIN TEMPTATION se začínají točit v nepříjemném kruhu, kdy jsou spíše dobrými kuchaři, kteří však bez kuchařky (kterou kdysi napsali) neudělají ani ránu. Je to škoda, protože tahle kapela měla na víc. Bojím se, že nejlepším časům odzvonilo, ale třeba mě Nizozemci ještě překvapí. Koncert slušný, ale bylo to kdysi přece jenom lepší.

Letošní MASTERS OF ROCK mi přišel slabší než poslední dva ročníky, což jsem ale celkem i čekal, protože mi nepřišla celková soupiska jmen tak silná. Každému ale podle gusta, slyšel jsem názory, které byly úplně opačné. Tak či tak, celkově byla na akci opět úžasná atmosféra, díky níž hlavně stojí za to za rok opět přijet! Díky Pragokoncertu za příjemně strávené dny. Co příští rok rovnou DEEP PURPLE?