Požehnaná budiž osmdesátá a částečně i devadesátá léta minulého století. Právě v téhle době vznikla zásadní díla power a speed metalu, na které se dnes spousta kapel odkazuje. To byly časy, kdy hranice stylu teprve získávaly svoje pevné obrysy, kdy ještě neexistoval unifikovaný sound jednotlivých nahrávek a kapely šlo od sebe snadno rozlišit zpravidla už od prvních tónů. Z tohoto pohledu nejde při našich zpátečnických výletech opomenout spolek, který se může hrdě postavit po boku největších německých speedmetalových es. Spolek, který se na rozdíl od již zdrbnutých Heavens Gate či Chroming Rose dožil (i když s poněkud pomuchlanou fazónou, ve značně průběžně pozměňované podobě, hudební i personální) dnešních dnů. Spolek, jehož vývoj nebyl zrovna procházka růžovým sadem a jehož prapor od založení až do dnešních dnů vytrvale drží nad hlavou kytarista Axel A.J. Julius. Dámy a pánové, o slovo se hlásí němečtí Scanner.
Svoji největší chvíli slávy (bráno dle ohlasů fanoušků a přízně médií) si kapela Scanner prožila v raných letech své existence. Už svým debutovým albem „Hypertrace“ se představili v excelentní formě a i když v této době přišla na svět řada významných prvotin, album „Hypertrace“ lze s čistým svědomím označit jako jednu z nejlepších prvniček. Ať už za to může jistota, kreativita či šikovnost členů kapely, ostrý zvuk, nepřetržitá záplava razantních riffů, nosnost střízlivých chorálů, texty načichlé sci-fi a vesmírnou tématikou a ve finále vysoký, řezavý a čistě uječený zpěv Michaela Knoblicha. Ve finále proto, že většinu atributů si Scanner uchovají po dlouhou dobu své existence. Sice nepravidelná, ale zato častá výměna pěvce však může za to, že téměř žádná (pouze Haridona Lee se podařilo udržet na celá dvě alba) z pěti desek Scanner si není nějak zásadně podobná. Skeptici tak lehké otáčení stylového kormidla mohli nazývat „kam vítr, tam plášť“. Pravdou je, že na přizpůsobování se nejen čerstvému hlasovému aparátu, ale i jistému hudebnímu trendu byli Scanner v pozdějších letech poměrně náchylní. Ale ještě jsme v době, kdy Scanner nejsou přístupní žádným kompromisům a intenzivně se věnují zpracovávání stavebního materiálu, který tak intenzivně odlétával z helloweenovských zdí Jericha.
Na „Hypertrace“ lze zvolit pouze variantu rychlý nebo rychlejší. Scanner ani na okamžik nesleví z rychlého tempa a agresivního kytarového nasazení a navíc dokáží do každé skladby namontovat tak chytlavý refrén, že se každá ze skladeb natrvalo zavrtá do mozkových závitů. Za všechny nejpovedenější okamžiky jmenujme např. střízlivý chorál v „Locked Out“, který přímo vybízí (a věřím, že by se dnes našla kupa těch, kteří by toho s chutí využili) k pompézním kudrlinkám, nervní úvod v „Grapes Of Fear“, vyřvávaný refrén s ostrým riffem v úvodní „Warp 7“ či učebnicová sypačka „Wizard Force“. Jenže tímhle způsobem by se dala vyjmenovat celá deska, veškerá slova jsou zbytečná, to se musí slyšet. Fantastický debut a zároveň návod pro další (nejen) německé kapely (Helicon, Iron Savior,…), kde čerpat inspiraci.
Zajímavostí je skutečnost, že album „Hypertrace“ je v podstatě tématickým albem s konceptem, ze kterého by nejspíš měli největší radost milovníci strategických či RPG počítačových her. A albu vůbec neubírá na kráse, že jednotlivé skladby jsou poházeny po desce bez jakékoliv patrné souvislosti s imaginárním příběhem.
Jestli vás někdy, byť jen vzdáleně, oslovil typický, s chutí a zápalem parádně vyšlechtěný německý speedmetal, tady je perfektní příležitost, jak ho nasát v jeho nejčistší a takřka dřevní podobě bez toho, abyste pokukovali po tom, jestli náhodou už někde něco podobného nezaznělo.
|
