Je bomba, když člověka něco velice mile překvapí. Bez mučení se přiznávám, že jsem k FINAL FICTION přistupoval celkem s despektem, protože styl nu emo rock, jak se kapela sama prezentuje, mě vážně nevzrušuje. Jaký údiv přišel s prvním poslechem „From The Fairy Tale“. Ono to bylo setsakra dobré! A je to dobré i po poslechu desátém...
FINAL FICTION jsou mladá kapela, letos slavila teprve čtvrté narozeniny. Materiál je však slušně vyzrálý, na českou produkci určitě nadprůměrný. Čtyřka muzikantů se vyžívá v pomalých skladbách, které staví spíše na vzdušné rockové atmosféře, která se nesnaží nikam tlačit, avšak je dostatečně naléhavá. Skladby tudíž dokáží správně vygradovat, což je vždycky největší devíza. Nutno podotknout, že celý soubor stojí především na osobitém projevu zpěvačky Freyi. Zpívá svěže, moderně a hlavně velice dobře posluchatelně (věřím ale, že někomu po pár skladbách může přijít otravný). Líbí se mi, jak se svým hlasem pracuje. Hudba sama o sobě nic víc než mírně průměrná není, ale například „Blame“ se sebejistým refrénem tahají vokály ze šedi pryč. Dovolím si napsat, že je kapela jednoduše postavená na ženském vokálu. Proč by ne, když je na čem stavět. Freya umí zazpívat všechno od našláplé „Breathe“ po závěrečnou klubovku „Empty“, ve které veškeré skladatelské umění FINAL FICTION krásně graduje.
„From The Fairy Tale“ je svěží moderní rocková deska, která určitě stojí za poslech. Největší škodu vidím v tom, že se i přes slušivý digipack jedná o pálenku, která nadějný kotouček chtě nechtě znehodnocuje. A jestli ještě mohu jednu radu – uvažoval bych o změně image. Kdejakého posluchače, který na moderní vlně nejede, může popudit, což je vzhledem k nabídnutému materiálu škoda.
|
