Možná, že když mu řekneme, co se stalo, řekne to svým dětem. Bude je varovat. Milé děti, tyhle hračky znamenají smrt – jsou z nich spáleniny a radiace a černá, rdousivá nemoc. Tyhle hračky jsou nebezpečné; když je vyráběli, vedl ruku, stvořenou Bohem, ďábel, usídlený v lidské mysli. Nehrajte si s těmito hračkami, děti, prosím, NIKDY si s nimi nehrajte. Už nikdy. Prosím…, poučte se z té lekce. Ať je tento prázdný svět vaší výstrahou…
Starého psa novým kouskům nenaučíš…?!? Jen abychom se nedivili… Bylo by bláhové čekat od Jona Olivy, že se oprostí od minulosti, zapomene na Savatage a tím vykolejí Jon Oliva´s Pain z jasně vytyčeného směru. Jon je dostatečně ostřílený kozák na to, aby převlékal hudební kabát a pořádně mazaný lišák na to, aby se příliš opakoval. Ono to není zas tak složité. Stopy, které na metalové scéně za sebou Jon zanechal, jsou rozprostřeny po dostatečně širokém území a tak je stále kam se vracet. I když Jon Oliva´s Pain znovu vydatně navazují na odkaz Savatage (opět došlo na nápady a riffy z pera Crisse Olivy, od jehož smrti brzy uplyne patnáctiletka) a nezapřou v sobě agresivně romantického ducha svých minulých počinů, přesto sáhli i k experimentům. Jon si decentně otřel své jedové zuby (naštěstí je občas dokáže vycenit) do ubrousku a při prosazování svého globálního varování sází víc na temné emoce než agresi.
Jon Oliva´s Pain, dobře si vědomi svých „nepsaných závazků“ uspořádali desku tak, jak se dalo očekávat. Tedy tak, aby nevyplašili dávné příznivce. Úvodní „Global Warning“ je kolotočem nadýchaných kláves, bombastiky Broadway-stylu s rockovými segmenty (a s oživeným duchem „Dead Winter Dead), jemného poťukávání piána, vyštěkávaných vokálů s ukřičenou melodií. Tradiční barevný spektákl, tentokrát i s jemným náznakem (až nepříjemných) archaismů. Nejen díky mašinkově zkreslenému hlasu působí skladba jako naléhavý apel na lidstvo („otevři oči, a uvidíš, co si navzájem děláme, naplnili jsme svět nenávistí…“) a svojí barevností na sebe strhává maximální pozornost. V podobně laděném duchu (s nápadem z doby před Savatage, navlečeného do muzikálové přístupnosti v „Look At The World“, se strhující, agresivní halekačkou s výborným kytarovým sólem v „Adding The Cost“, i s depresivně laděnou, uřvanou chorálovkou, coby reminiscencí na dobu procházek Savatage po newyorkských ulicích, či na Crissovu strunovou neposednost v „Before I Hang“) snadno proplujeme k vrcholu desky. Vypjatá „Firefly“, ve které si Jon pohrává s nijak náročnou, ale o to upřímnější zpovědí vojáka na bitevním poli. Píseň plná smutku, strachu i stesku, gradující v očekávatelné uřvanosti, umocněné naléhavými klávesami. Emocemi tak napráskaná věc, že se jí v rámci desky těžko něco může vyrovnat. Pominu-li návraty k motivům z doby Savatage, je nutno pochválit i velice vstřícnou „Walk Upon The Water“, kde optimisticky a povzbudivě laděná rozhoupaná nálada vyvrcholí až do extáze v duchu nesmrtelné „Believe“ a tesklivě pomalou, podobně vystavěnou „Open Up Your Eyes“.
Prvním překvapením (řekněme vcelku neutrálním) je počítačovka „Master“. Jon se nijak netají svou neláskou ke computery ovládané společnosti. Svůj vztah k tomuto tématu dává najevo kupou zvukových efektů, které nezapadají do zažitých struktur. Píseň, která názvu desky dělá čest. Varuje, znervózňuje, dráždí, otravuje a nedává spát. Dalším (tentokrát už spíš negativním) překvapením jsou staromilské a uvolněné „The Ride“ a „Someone/Souls“, které by mohly pocházet z pera kohokoliv a Jon Oliva´s Pain vůbec nesluší.
Zajímavě se nám ten Jon vyvíjí. „Global Warning“ je nejrozmanitější album, které Jon Oliva´s Pain dosud vytvořili. Na můj vkus je na něm přece jen příliš mnoho volnějších temp, uvolněných nálad a přátelsky laděných okamžiků. Občas deska ztrácí typicky znervózňující a dráždivou atmosféru a můžete nabýt dojmu, že se toho zas až tak moc neděje. Ovšem když dojde na vypjaté okamžiky, dokáže vám Jon Oliva nemilosrdně rozsápat duši až na její prvosoučástky. A nemusí u toho ani zdaleka běsnit tak, jak již v minulosti předvedl.
Nevím, jestli se starý pes dá naučit novým kouskům. „Global Warning“ je ukázkou, že drží-li se švec svého kopyta (či olivovci své nebo Jonovy minulosti) není to od věci a případná další experimentálně výuková lekce by mohla dopadnout všelijak. I když je „Global Warning“ solidní album a zapůsobil na mne, čekal jsem od John Oliva´s Pain malinko víc. Nebo jen malinko něco jiného? Já nevím. Já nevím...
„Myslíš, …myslíš, že se lidi někdy poučí?“ Otevřela ústa, pak zaváhala a chvíli mlčela. Její oči se zdály velmi smutné. „Já nevím“, řekla nakonec. Snažila se vymyslet něco, co by její předchozí větu trochu projasnilo. Musela to říct znovu: „Já nevím…“ (S.K.)
|
