S albem „Stronger Than Heaven“ byla proměna Stormwitch definitivně dokonána. Po změně jmen muzikantů kapela tentokrát odložila tradiční ocvočkovanou kůži a navlékla se do barokních kostýmů. Tím si kluci mohli odfajfkovat další položku na seznamu své jedinečnosti. A je paradoxní, že i když zasvěcení o Stormwitch mluvili poměrně nahlas, vyslala je na první turné po Německu právě až tahle třetí deska. Deska, která znovu hýčká a rozvíjí specifický výraz kapely, deska, která znovu nemá žádnou výraznější slabinu a deska, na které se opět nachází řada hitů a která pokračuje v linii naznačené na předchozím díle „Tales Of Terror“.
A to je právě moment, proč jsem (přes nesporné kvality aktuální desky) doporučoval na seznámení se s tvorbou Stormwitch předcházející opus. Předběhnu-li trochu události, byla jednou z největších předností (hm, pravda, ne vždy to bylo předností, záleží jen na úhlu pohledu) téhle kapely skutečnost, že si člověk nikdy nemohl být jistý tím, kam se ve svém vývoji Stormwitch zrovna posunou a co mu na desce naservírují. A to mi u „Stronger Than Heaven“, opředeného jistou vývojovou opatrností, docela schází. V žádném případě nechci mluvit o nějakém zklamání, na to je „Stronger Than Heaven“ příliš napráskané tutovými hity. Jen někde v povzdálí šotek neposeda našeptává, že v tomhle hektickém období (třetí deska v době tří let) měli Stormwitch potenciál na to vyšlápnout ještě o ždibíček výš. Legenda tvrdí, že autoři této desky byli natolik zaneprázdnění (Stefan studiem a Harald prací), že celé album sepsali během čtrnácti dnů. Klobouk dolů, pánové!
Tipy? Tak popořadě. Téměř speedový strašidlácký úvod „Rats In The Attic“, na kterém můžete obdivovat nejen cit pro přirozeně klouzavé a chytlavé melodie, instrumentální barevnost (samozřejmě v kabátu z osmdesátých let), skvělou symbiózu kytar a basy, nenáročných a výhružných chorálů i různých poloh vokálu Andyho Aldriana. S jeho výškami jsem měl vždycky krapet problém, tenhle song naštěstí patří k těm, kde jeho nepříjemně drásavý ječák nedostane až tolik prostoru (porovnejte např. s jeho drážděním v následující „Eternii“). Je mi záhadou, proč v metalmaniovské edici odpovědní vynechali rozsáhlou kompozici „Jonathan´s Diary“. Výpravný upíří příběh, ve kterém se Stormwitch úspěšně popasují s délkou sedmi minut, což při svérázném výrazu, stavěném spíš na krátké úderky není úkol zrovna jednoduchý. Famózně chytlavý riff ve „Slave To Moonlight (a to excelentní vlčí vytí :-) ) dělá z téhle písně jednu z nenápadně nejlepších skladeb na desce. Typický osmdesátkový metal. Těžkotonážní titulka „Stronger Than Heaven“, která trochu doplácí právě na chyrakteristicky dobový zvuk. Umíte si představit tuhle parní mašinu vypucovanou současnými trendy a možnostmi? Potencionální zabijácká hymna! „Ravenlord“ je tou skladbou, po které sáhli Hammerfall a na svých koncertech jí věnovali „nejlepší německé metalové bandě“. Jo, jo, řeč je o Stormwitch!
I přes to, že všechna očekávání nebyla zcela naplněna, je „Stronger Than Heaven“ hodně povedená deska, dokonale charakterizující nejplodnější období kapely a heavy metal osmdesátých let minulého století. V kontextu celé tvorby Stormwitch jí však chápu jako jakési nadechnutí mezi zlomovou „Tales Of Terror“ a excelentní „The Beauty And The Beast“. Kéž by sílu a kapacitu na podobně silný nádech měli Stormwitch i v budoucnosti!
|
