Brdskou formaci Elyseum znám už nějaký ten pátek, proto jsem usoudila, že by nebylo od věci je trochu představit ... Povídala jsem si s kytaristou Lubošem alias Dark666.
Historie kapely se počítá plus mínus od roku 1995. Pověz nám něco o začátcích Elysea.
Tak začínali jsme asi jako většina kapel, nejdřív se zblázníš do metalu a pak se rozhodneš, že ho budeš dělat taky a myslím, že takhle to bylo u všech členů. Na začátku jsem se úplnou náhodou potkal s Pavlem Havrančíkem /basa/, slovo dalo slovo a první skladby začaly vznikat doma v pokoji, zatím pouze kytara a baskytara. Hned na to se nám ozval na inzerát bubeník Jiří Zárybnický a od té doby se datuje vznik Elysea, zatím pod názvem Katharsia. V průběhu času se nabalovali další členové, druhá kytara v podání Roberta Holoubka, klávesy Zdeněk X, a nakonec i zpěv v podobě ženského vokálu Jany Blažkové a mužského murmuru Ládi Svajčíka. V té době jsme hráli spíše doom s blackovými prvky, přejmenovali se na Elyseum a po čtyřech letech zkoušení konečně odehráli svůj první koncert.
Vyvinul se od té doby nějak váš styl?
Určitě, ze začátku jsme dlouho hledali, co vlastně hrát, a nakonec jsme to prostě nechali na přirozeném vývoji, takže když jsme něco složili, moc jsme se v tom nepitvali, protože jakmile jsme se snažili to někam směřovat, bylo to na nic a takové skladby se většinou nedodělaly. Úplně první věci byly spíše pomalejší a sem tam blacková sypačka. Postupem času jsme začali zrychlovat a hudba začala směřovat více do black metalových vod. V jednom období jsme zůstali jen ve třech, kytara, basa, zpěv a automatický bubeník, skladby se zjednodušily, ještě více se zrychlily a v tu chvíli by se dalo mluvit o syrovém black metalu. Další posun nastal, když jsme znovu obsadili post klávesáka Markem Maškem a druhé kytary Filipem Boháčem. Začali jsme dělat melodičtější a propracovanější věci a dle mého názoru se to více přiklánělo k death/black metalu.
Prošli jste několika personálními změnami, proč tomu tak bylo? Je v dnešní době těžké udržet kapelu pohromadě?
No, personální změny byly způsobeny především odchodem zpěváka Ládi Svajčíka, který se odstěhoval do USA a poté i zpěvačky Jany Blažkové, ta odjela pro změnu do Nizozemí. Robert Holoubek odchází také a už to vypadalo, že se kapela rozpadne, ale objevil se Karel Trpišovský, který se výborně zhostil role frontmana, jenže problémy pokračovaly a odchází i klávesák Zdeněk X a zanedlouho i bubeník Jirka. Zůstáváme ve třech a pořizujeme automatické bicí. Hlavním důvodem odchodu většiny členů byla především existenční otázka a to už se týká druhé části otázky. V dnešní době každý potřebuje peníze a hudba nám je rozhodně nepřináší. Pro kapelu musí být člověk hodně zapálený a hodně toho obětovat, hlavně čas a každý to nedokáže, proto tolik změn v sestavě Elysea. Samozřejmě, že některé změny byly způsobeny neshodami členů, ale takový už je život.
Jaká je tedy vaše aktuální sestava?
Momentálně jsme v šesti, zpěv má na svědomí Pavel Hodík, klávesy Marek Mašek, baskytara Pavel Havrančík, sólová kytara Filip Boháč, rytmická kytara moje maličkost a nejčerstvější přírůstek Honza Džugan, který hraje na bicí. To, že se nám podařilo obsadit živého bubeníka, se kladně projevilo při živém vystupování a to proto, že už to nezní tak sterilně a myslím že to má i větší šťávu. Nynější sestava je nejstabilnější za celé působení Elysea a také bych řekl, že i nejplodnější. Při skládání se všichni skvěle doplňujeme a i vztahy jsou na dobré úrovni, hlavně to nesmím zakřiknout.
Jak to vypadá s diskografií, máte nějaký label?
Tak s diskografií to tak slavné není. V roce 2004 jsme ve zkušebně natočili demo Awakening, to bylo v době, kdy jsme už neměli klávesy, ale ještě jsme měli živé bicí, to byl takový první pokus něco natočit. Dále to bylo šesti skladbové demo 2006, které jsme natočili již v dnešní sestavě, ale ještě s automatem a to v Karlovarském studiu Music service. O rok později jsme natočili ve stejném studiu čtyř skladbové demo, které si myslím bylo zase o krok dál. Počin z roku 2006 jsme se snažili nabídnout několika vydavatelstvím, ale bez úspěchu. Samo vydání je dosti nákladná záležitost, pokud člověk chce, aby to nějak vypadalo. Avšak návratnost vložených peněz je nulová. Všechny skladby jsme umístily na hudební server Bandzone, kde si je může každý stáhnout.
Máte na kontě videoklip k písni "Hope". Kde jste ho natáčeli, jaký je příběh?
Videoklip? Spíše takový pokus o videoklip. Natáčel se v lese za bývalou zkušebnou a dále jsme tam použili záběry z koncertu v Příbramském Junior klubu. Byla to docela legrace, jelikož nám dělalo problémy tvářit se na kameru jako drsný metalisti, ale nakonec jsme se překonali a tváříme se fakt hustě, ha ha. Ptáš se na příběh? Text písně pojednává o přírodě a její síle, o tom jak jí lidé devastují, ale pořád je nějaká naděje, že si s tím sama poradí, takže obrázky v klipu jsou spíše symbolické, oheň, voda, země, prostě příroda.
Jak vznikl přídomek "brdský metal"?
Black, death, heavy metal, všichni se pořád snaží tě někam zařadit, je to ohraná písnička o škatulkách. Hrajeme metal, a jelikož jsme chlapci z brdských kopců, tak tomu nadneseně říkáme brdský metal. Je v tom nádech originality, nemyslíš?
Myslím:-). Důležitým prvkem každého seskupení jsou i texty. Kdo je u vás vytváří, k jakým tématům se přikláníte?
Texty jsou určitě důležité a u nás je tvořil bývalý zpěvák Karel Trpišovský. Jeho texty jsou především o pocitech z toulek po Brdech, ale některé texty se zabývají i náboženstvím. Po jeho odchodu jsem některé texty napsal i já, například "Hope", a dále "Serpent Queen". To je vlastně pověst o hadí královně, která sídlí na magické hoře Plešivec v Brdech. Měl jsem takovou myšlenku převést více pověstí z Plešivce do textů, protože ke každému koutu této magické hory se váže nějaký příběh a nebo tam alespoň sídlí nějaká nadpřirozená bytost. Přišlo mi to jako dobrý nápad, když už se to všechno motá okolo Brdských lesů, ďáblužel jsem to nezrealizoval a zůstalo jen u "Serpent Queen".
No a texty do nejnovějších písní dává dohromady Pavel Hodík. Jeho texty jsou hodně o pocitech, převedené do lesní podoby. Myslím že postupem času, se začneme odklánět od lesní tématiky, ale přírodě zůstaneme věrni i nadále.
A co koncerty? Povětšinou hrajete po středních Čechách. Co takhle rozšířit svůj rajón?
Je fakt, že hodně koncertů hrajeme převážně ve středních Čechách, ale samozřejmě jsme zabrousili i jinam. Ale to máš tak. Když pojedeš někam dál, náklady se zvyšují a my jsme celkem velká kapela, která se musí přepravovat dvěmi auty, tím pádem bychom museli žádat od pořadatelů větší peníze za cesťák. A protože většinu akcí pořádají samotné kapely, tak jsou závislé na penězích, které vyberou na vstupném, a to nejsou moc závratné částky, aby se pokryly větší požadavky kapel, takže když máme potom jet 200km, dát za benzín dvanáct stovek a dostat šest stovek, jsme v mínusu. Zatím musíme být tolerantní, pokud chceme vystupovat, abychom se dostali do povědomí co nejvíce fanoušků a smířit se s tím, že dostaneme třeba jen tři čtvrtiny nákladů. Možná až budou příznivější podmínky, rádi bychom vyrazili třeba i na Moravu, protože, tam, dle toho co slýchám, lidi chodí na akce v daleko větším počtu, než v Čechách. U nás není moc zaběhnutý systém, sehnat sponzory, kteří pokryjí náklady, a buď akce vydělá a nebo nevydělá a je to hlavně proto, že je těžké nějaké sponzory vůbec sehnat.
Myslím, že to je problém dosti kapel. Jaký máš vůbec názor na současnou metalovou scénu, ať již českou či zahraniční...
Česká metalová scéna se hodně rychle dostává na slušnou úroveň, srovnatelnou s tou zahraniční. Je to způsobeno především tím že jsme dlouho zaostávali, hlavně po zvukové stránce a také tu byl metal dlouho potlačován. Dnes již není problém pro kapely pořídit si takovou aparaturu, kterou měli v zahraničí již dávno. Dalším pozitivem je i to, jak se kombinují různé styly, a proto je metalová hudba daleko pestřejší než dřív a její odnože tak přitahují i fanoušky, kteří klasický metal moc nemusí. Jiný problém je v tom, že kapel je nepřeberné množství, ať už tady nebo v zahraničí, a proto je stále těžší se prosadit. A také fakt, že už to není jako dříve, kdy bylo pár koncertů, a člověk byl rád, že se vůbec někam dostal. Dnes jsou lidi hrozně zmlsaní, a tak chodí převážně na zaběhnuté party se zvučným jménem. Přitom si myslím že je hodně začínajících kapel, které jsou originální a na slušné úrovni, akorát holt nemají to štěstí, nebo ty správné známé. Tím nemluvím o Elyseum, protože by to smrdělo samochválou.
Jak vidíte budoucnost? Plánujete nahrát regulérní album? Máte už nějaký materiál?
Do budoucnosti nevidím, ale nebudu zastírat, že bych to rád viděl v růžových barvách. Jak již jsem říkal, dnes je hodně těžké se prosadit, a proto musíme být trpěliví a vydržet. A co se týče regulérní desky, tu bychom samozřejmě rádi natočili a materiál na ní připravujeme. Taky se rozhodujeme, v jakém studiu materiál natočit, abychom měli za málo peněz hodně muziky. Otázkou zůstává, zda se nám potom podaří nahraný materiál umístit na CD se vším všudy, aby se to dalo považovat za regulérní album.
Díky moc za rozhovor. Přeji vám hodně štěstí do budoucnosti!
|
