V první části povídání o SABATON jsme se dostali až do roku 2005, kdy kapela vydala oficiálně první řadové album "Primo Victoria", které vlastně naplno odstartovalo její hvězdnou kariéru a díky němuž se začali ve velkém množství rekrutovat fanoušci doslova z celé Evropy a vlastně i světa. O nadšených reakcích médií na tenhle počin už tu taky řeč byla, takže, jak jsem slíbil, můžeme se detailněji podívat na textovou stránku skladeb „Sabatonů“. Veškeré skladby už tentokrát pojednávají o válečných konfliktech doby nedávno minulé - jediná výjimka v podobě závěrečné "Metal Machine" se sice v tomhle směru odlišuje, ale je brána spíš jako takový bonus. SABATON nezpracovávají tato témata jako nějakou oslavu té zvrhlé stránky lidského rodu, kterou člověk uspokojuje proléváním krve svých protivníků a dobýváním cizích území. Spíš se snaží o jakési historické svědectví těchto válečných hrůz a s každou další skladbou, jakožto pomyslným kamenem, stavějí hudební pomník všem zbytečně promarněným životům v těchto bitvách.
Nemělo by asi smysl zabývat se tady nějakými širokými historickými souvislostmi a detaily, od čehož by tu jistě bylo mnoho povolanějších. Rád bych alespoň nastínil, o čem že to ti SABATON vlastně zpívají a dokázal, že to není jen další obyčejná heavy kapela, co zpívá o nepřemožitelných drakobijcích či hektolitrech alkoholu. V téhle hudbě a textech se totiž skrývá mnohem víc ,než by se na první pohled, resp. poslech, mohlo zdát.
Primo Victoria
První skladba, podle které nese název i celé album, je dokonalým otvírákem a pojednává o 6. červnu roku 1944, kdy došlo pod vedením generála Eisenhowera k vylodění spojeneckých vojsk u francouzských břehů Normandie. Dlouho plánované akci s krycím názvem Overlord, která do historie vešla pod názvem "Den D", předcházely roky plánování, příprav a zastíracích manévrů. Úspěch spojenců v Normandii znamenal definitivní obrat v průběhu 2. světové války v neprospěch nacistů a název skladby jakoby předznamenával také první opravdu velké vítězství SABATON na metalovém poli .
Reign Of Terror
Od války proti fašistickému Německu jsme se na „Reign Of Terror“ přesunuli do časů ne až tak vzdálených, a to na Blízký východ do Perského zálivu, kde se irácký diktátor Saddám Husajn rozhodl vyřešit finanční problémy vojenským obsazením sousedního Kuvajtu. Husajn se po válce s Íránem topil v dluzích a zabrání Kuvajtu se jevilo jako snadné řešení. Už 4 dny po iránském ataku, jenž začal 2. srpna 1990, požádala Saúdská Arábie z obavy dalšího Husajnova postupu o pomoc USA. Tím začíná operace Pouštní štít. „Reign Of Terror“, jenž je jednou z nejtvrdších a nejagresivnějších skladeb na albu, se však spíše zabývá jejím pokračováním, a to otevřeným konfliktem koaliční armády (její součástí byla i československá protichemická jednotka) po boku USA a Irákem, až po stažení Husajnových vojsk a jejich porážkou. Známé jsou i obrázky hořících kuvajtských ropných vrtů, jenž za sebou Iráčané při ústupu zapalovali.
Panzer Battalion
„Panzer Battalion“ si v rychlosti a tvrdosti s předchozí písní v ničem nezadá a po krátkém poklidném intru se prožene sluchovody opravdu jako obrněný batalion a Joakimova typická ostrá výslovnost hlásky „r“ v některých slovech výslednému efektu ještě přidává. Tím však podobnost obou skladeb nekončí, neboť „Panzer Battalion“ pokračuje tam, kde jsme v „Reign Of Terror“ opustili americkou armádu, tedy opět na iráckých pouštích. Téměř deset let od první války v Iráku se Bushova armáda za podpory „koalice ochotných“ rozhodla pro druhý útok na Husajnův režim pod záminkou údajné výroby iráckých zbraní hromadného ničení, která se ale vlastně dodnes nepotvrdila. Po tvrdých bojích byl nakonec Saddám Husajn zajat, avšak situace v Iráku stále není taková, jak by si Američané asi představovali a odměnou jsou jim neustálé nepokoje povstalců a útoky sebevražedných atentátníků.
Wolfpack
Zpět na bojiště 2. světové války nás přenese čtvrtá věc v pořadí, nesoucí název „Wolfpack“. Pod tímto termínem se skrývá označení taktiky, kterou používaly německé ponorky U-boat během války o Atlantik a díky níž se v noci z 11. na 12. a z 12. na 13. května 1942 podařil 6 ponorkám nacistické kriegsmarine zdrcující útok na americký konvoj ONS 92. Konvoj vedený torpédoborcem Ingham a cutterem s označením Gleaves ztratil během německých útoků 7 lodí, které se potopily na dno severního Atlantiku. Velká vina na této tragédii se připisuje špatnému použití zařízení k detekci německých ponorek, jenž bylo umístěné na záchranné lodi Bury. I tempo skladby jakoby korespondovalo s klidným odpočinkem vraků na dně moře a místy až melancholicky tragické pasáže podkreslené klávesami jen podtrhují ponurou a přitom bojovnou atmosféru „Wolfpack“
Counterstrike
Pouhých šest dnů trvala válka mezi Izraelem a Arabskou koalicí, než se povedlo Izraeli vybojovat rozhodující a víceméně jednoznačné vítězství. V textu této rychlé písně jsou opět obsažena všechna zásadní fakta konfliktu známého jako šestidenní válka a to od bleskového izraelského ovládnutí celého vzdušného prostoru nad bojištěm, přes tvrdé boje v Golanských výšinách až po dobytí Jeruzaléma. Zbývá jen dodat, že tato zdrcující porážka Egypta, Sýrie a Jordánska se udála v červnu 1967 a Izrael si tak nejen posílil vztahy s USA, ale také připojil mnoho nových území. Právě rychlost prvotní letecké akce je vyjádřena rychlým dvojkopákovým tempem a Brodénovým nekompromisním frázováním v „Counterstrike“.
Stalingrad
Není snad nikdo, kdo by alespoň neslyšel o jedné z největších a nejzásadnějších bitev 2. světové války, během níž sovětská armáda obklíčila německou 6. armádu za branami města Stalingrad. Krutá zima, hlad, prakticky nulové zásobování a ruská odhodlanost podpořena obrovskou dělostřeleckou silou na břehu řeky Volhy... To vše způsobilo totální zdecimování obklíčených německých oddílů. Celková nálada „Stalingrad“ perfektně vystihuje bezmoc německých vojáků čekajících na svou poslední hodinu a Joakim Brodén se tu jakoby svým hlasem snažil vyjádřit nářek a poslední výkřiky umírajících, jenž se ztrácí v silném nemilosrdném vichru, který za sebou nechává pouze zmrzlou pustinu posetou bezvládnými těly.
Into the Fire
V jedné slavné scéně z geniálního filmu Forrest Gump prchá Forrest z husté džungle těsně před tím, než dopadne napalmová bomba. Tentokrát měl hlavní hrdina sice štěstí, ale během války ve Vietnamu bylo i spoustu takových, kteří ho neměli. Napalm byl velice hojně využíván Američany při bojích v těžkých podmínkách během bojů v letech 1964 a 1975 proti severnímu Vietnamu podporovaného Sovětským svazem a i přes použití takto ničivých prostředků nakonec Spojenům státům nezbylo, než se z oblasti stáhnout. I tak ale za sebou nechali několik milionů mrtvých, raněných a pohřešovaných nepřátel a civilistů. A právě o těžkých podmínkách, nečekaných útocích Vietcongu a ničivých účincích napalmu, jenž nemilosrdně pálil vše v okolí a mnohdy nezasáhl pouze nepřátelské pozice, ale i vlastní muže, vyprávějí SABATON ve stejně úderné skladbě s názvem „Into the Fire“.
Purple Heart
„Purple Heart“ sice skoro uzavírá album „Primo Victoria“, ale zároveň jakožto první skladba se nezabývá pouze jednou určitou historickou událostí, ale symbolicky spojuje všechny dříve popsané příběhy do jednoho. Na pozadí sice vystupuje příběh členů speciálních jednotek U.S. Army, které do historie vstoupily pod označením Rangers, ale purpurové srdce (vojenské vyznamenání Spojených států za zásluhy a statečnost v boji) v názvu písně a i některé odkazy z textu se snaží uctít hrdinství všech statečných mužů, nasazujících životy za ostatní.
Tímto vlastně končí ona válečná část „Primo Victoria“ a poslední hitovka „Metal Machine“, o které už na začátku padla řeč, je jakási poklona oblíbeným kapelám všech členů SABATON, které ovlivnily jejich hudební směřování. Snad každý milovník klasického hard rocku a heavy metalu si v jejím textu najde název svého oblíbeného alba nebo písně.
Doufám tedy, že předešlé řádky vás příliš nenudily a předem se omlouvám za veškeré historické nepřesnosti, jichž jsem se dopustil (v některých případech jsem si nebyl úplně jist, zda jsem v textu našel úplně tu správnou bitvu či událost, takže za jakékoli připomínky budu rád), ale pro základní představu o textech SABATON to myslím stačí. Takže příště se snad dostane na další zářez v podobě nahrávky „Attero Dominatus“.
|
