Stormwitch dodrželi své tempo vydávání desek a tak s edicí „The Beauty And The Beast“ měli na svém kontě čtvrtou desku během čtyř let. Vražedné tempo? Vzhledem k tomu, že v „Krásce a zvířeti“ se skrývá asi největší klenoty, které tahle banda vypustila do světa, spíš se dá říct, že Stormwitch aktivita stále ještě prospívá. Kromě aktivity bylo velice podstatné to, že po dokončení změn vizuálních i osobních došlo na další, poměrně zásadní změny. Tentokrát v samotné hudbě. Zásadní z toho pohledu, že došlo k určitému zjemnění, na téhle desce charakterizované výraznějším užitím kláves a ženského vokálu. Zásadní i z toho důvodu, že v dalším kroku Stormwitch zcela pustili z uzdy svojí ochotu k obchodním kompromisům. A tak se na téhle desce velice poutavě srazil svět bývalých neučesaných a divokých Stormwitch s pomalu se na svět klubající partou, podléhající komerčním ústupkům.
„The Beauty And The Beast“ je nejkratším albem v dějinách Stormwitch. A vzhledem k tomu, že v tomto případě platí, že co píseň, to hit, určitě si umíte představit, jak intenzivní tahle deska asi může být. Byla by škoda nevzít tuhle procházku pěkně kompletně od prvního do posledního tónu…
Úvodní „Call Of The Wicked“ jen zlehka naznačila, že u Stormwitch přichází doba změn. Rychlý řízný song, zcela v duchu minulých počinů (i když typická syrovost osmdesátých let už není příliš patrná), okořeněný ženským vokálem a vydařeným chorálem. A dokonce ani Andyho občasné výšky neznějí otravně. V podobném duchu navazuje o chlup útočnější a rychlejší „Just For The Night“. Uvolněná pasáž s ležérním Andyho zpěvem a výrazným basovým podkladem je famózní a odvázaný závěr, kde se Andy se svým hlasem otírá o hranice ultrazvuku, stojí za to!
Srážka světů poprvé zasáhne do dění v titulní „The Beauty And the Beast“. Klávesy v takovéhle míře Stormwitch dosud nevyužili. A i když možná nejstarší příznivci zpočátku nechápavě zakroutí hlavou, chytlavá melodika, decentní vokální příspěvek Lisy Wheeler i zvonivé klávesy kapele ohromně sluší. Dokonale vybalancovaná rovina, při které budou spokojeni hroziči i duše citlivé. Romanticky razantní a přitom nepřeslazené. Důrazná „Emerald Eye“, patřící spíš do opouštěného světa, dýchá typickou temnou atmosférou a chytí hlavně povedeným kytarovým sólem.
„První kolo a hned premiér…“, řekl by Jára Cimrman. První balada v historii Stormwitch a hned trefa do absolutního středu. Máte-li rádi zasněně tklivou atmosféru, ne nepodobnou nedotknutelnému „The Bard´s Song – In The Forest“ od Blind Guardian, jsem si jist, že vás „Tears By The Firelight“ dostane do kolen. Za tenhle kousek si Stormwitch (a hostující Lisa Wheeler obzvlášť) zaslouží absolutorium.
Vrchol desky? Následující dvojka. Už divadelní úvod s piánovým motivem odrhovačky „What Shall We Do With The Drunken Sailor“ a záznamem putikovské diskuze naznačuje, že kvapíkovou „Tigers Of The Sea“ si Stormwitch prožijí hodně zvesela. Výborný chorál, ledabyle připitá nálada a vícehlasé vyřvávání, prostě nádhera. Jaký kontrast s bohatýrskou, doširoka rozevlátou „Russian´s Fire“. Intenzivní rozvážná masáž s atmosférou a geniálním brumendem. A další potvrzení toho, že Andymu to v nižších sférách vážně sedne…
Rychlíkem to začalo, rychlíkem to končí. Závěr desky se nese znovu v rychlém tempu, chytlavá „Cheyenne“ (asi nejobyčejnější věc), i strhující vyřvávačka „Welcome To Bedlam“ potvrzují, že tenhle majstrštyk je čerstvý, pestrý a stoprocentně životaschopný.
Čistá desítka, víc není co dodávat.
|
