Vida, jaká ptáčkům najednou narostla hříšná křídla! Tři roky od sebe dělí alba „Everleave“ a „Sins“. Posádka Tankeru za tuto dobu značně změnila svojí podobu, k zůstavším kapitánu Petrovi a bicmenovi Láďovi se přidaly nové tváře. Už na EP „Paradox“, které vyšlo v roce 2006 se ti, kteří kapelu sledovali alespoň nárazově, museli vyrovnávat především s faktem, že z paluby Tankeru se vytratil slavíček Cat a zpěvné party přebrala částečně novicka Petra a částečně lodivod Petr. A pokud jsem u „Paradoxu“ byl lehce na rozpacích, jestli tahle (víceméně vynucená) změna byla kapele ku prospěchu, u „Sins“ už si troufnu tvrdit, že jednoznačně byla. Tanker skvěle obživnul! Až mě lehkost, která zní z téhle desky přivedla na kacířskou myšlenku, že mít v kapele poměrně specifickou dokonalost (myšleno hlasivky Cat) může být svým způsobem docela svazující a je otázka, na kolik se v takovém případě hudební nápady přizpůsobují řádnému využití takovéhoto hrdelního pokladu.
Nebudu tvrdit, že vysoké vokální linky na albu „Everleave“ byly nutným kompromisem. To ostatně vyvrací už skladba „Over Again“, kde Tanker znovu vsází na zpěvaččino sólové výškování. Ovšem daleko víc mi Petra sedí v podkreslujícím vokálování v titulním „Sins“ či „Night Ride“, nemluvě o duetu „Don´t Say Goodbye“, kde se Petra v sólech drží hlouběji (a kde Tanker nabízí jediné - pokud vím – přímé srovnání dívčích vokálů, neboť tahle skladba zazněla už na demu „Close To Us“) a je naprosto k sežrání. A když už jsme u těch zpěváčků, dech mi bere Petrův projev. Nijak výjimečný hlas, navíc mi v některých momentech přijde až „protivně“ teatrální (viz. „Night Ride“, ze které se vyklube jedna z největších pecek). A přitom na konci desky máte pocit, že kdyby Petr jen o píď uhnul ze svého stylu, vytratila by se z hudby Tankeru strašně důležitá esence.
Nejen zpěváčci jsou tím, co tvorbu Tankeru nakoplo. Přidejte komplikovanější strukturu skladeb a lehkou progresivitu, neposedné klávesy, ustavičně se nenápadně hlásící o slovo, stále výraznější melodičnost, oprostění se od lehké závislosti na Nightwish (tedy bombastiky) a příklon k přímočařejšímu rocku s příjemně štiplavými kytarami, načichlému finesami proslulých divadelníků a konečně i dostatečně důrazný zvuk. Ve hře na ukazování inspirací mě Tanker tentokrát porazili na hlavu. Možná už trpím pokročilou sklerózou či nerozhodností. Ale ty stopy Alice Coopera, Kiss, Royal Hunt, Pink Cream 69 a co já vím kterých dalších romantiků-gotiků-rockerů, po kterých už-už natahuju ruce, ale ne a ne je ulovit, zamaskovali Tanker velice důkladně. A co beru za největší klad oproti „Everleave“, mám pocit, že Tanker sami sebe přestali brát zbytečně vážně a začali se daleko víc bavit. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit tu svěžest, dravost a uvolněnost, která se na vás hrne prakticky z každé rychlé skladby i dramatičnost, kterou jsou nabité pomalejší záležitosti. Možná je „Sins“ oproti svému předchůdci „přízemnější“ či lidovější, ale ta vzdušná uvolněnost za to stojí. Takže s chutí můžu doporučit … (má cenu vypisovat názvy jedenácti písní ze čtrnácti :-)? Ale stejně si nenechám ujít příležitost ukázat alespoň na geniálně ramenatou a šlapavou „Louder Than Ever“ (Joey De Maio by mohl závidět :-) ). A neb Tanker nejsou žádní šetřílci, nabízejí na desce i videoklip k schelingerovsky zabarvené věci „Právo“, původně z (dema ?) „Těžké časy“. Ideální způsob, jak v rámci jednoho nosiče porovnat staré a nové časy (i když v tomhle případě s tím Cat nemá nic společného).
Našlapaná deska, která všem příznivcům melodického metalu zaručeně podráždí adrenalin. Hřešit (alespoň v tomto případě a s Tankerem) je velice osvěžující!
Poznámka hluboko pod čarou, která s hodnocením desky vlastně ani nesouvisí, ale odpustit si jí nedokážu. Chápu, že kapela má snahu zpřístupnit fanouškům, nevládnoucím angličtinou, své texty, ovšem jejich doslovným překladem ztrácí písně ohromný kus své poezie. Tak se při poslechu radši (i za cenu, že vám uniknou jemné nuance) držte originálu ;-).
|
