Hudba pro důchodce? Jen nevkusný neandrtálec může něco takového prohlásit o legendárních URIAH HEEP. Kapela svojí novou deskou „Wake The Sleeper“ dala jasně najevo, že do kytek ještě v žádném případě nepatří. A živé představení momentální sílu souboru jenom podtrhuje.

Jako první předkapela byli vybráni tuzemští SEVEN. Naposledy jsem je viděl minulý rok před Doro v Českých Budějovicích a kvitoval jsem zlepšení. Nutno říci, že s novým zpěvákem Jiřím Kombercem udělal soubor kolem mistra Běhunka další krok dopředu. Z nudné kytarové onanie se stává celkem dobře šlapající stroj. Koncert měl spád a byl plný profesionality (která u většiny českých kapel chybí). I přes to však musím podotknout, že mi u SEVEN stále chybí schopnost napsat výraznou skladbu. Ono všechno zní jak má, ale ve finále si člověk pamatuje dobré muzikanty, ale skladby samotné ne. Potenciál je neoddiskutovatelný, ale kapela stále ještě nemá songy na to, aby mohla hýbat masou lidí.

To následující VOTCHI byli jiná soda. O kapele už nějaký ten pátek vím, ale dostal jsem se k jejich muzice poprvé. A byl jsem opravdu velice překvapen! Přes poměrně nemotorný začátek skupina rozjela naprosto luxusní sedmdesátkový hard rock, který ale v žádném případě nezněl zatuchle. Ano, vliv JETHRO TULL byl nepřeslechnutelný, ale na to dlabe pes. Krásně vygradované kompozice, které občas připomínaly mystičnost například RAINBOW, do toho skvěle zaaranžovaná flétna, která výslednou atmosféru jen upevnila. A nad tím vším vynikající a sympatický zpěv! Skladby VOTCHI jsou výborně postavené, mají atmosféru, okamžik vyvrcholení a v žádném případě nenudí. Trošku rozpačitý pocit jsem měl jenom z kytaristy, který sice hrál dobře, ale byl dost u zdi. Uměl bych si představit, že by VOTCHI odjeli s URIAH HEEP celé turné. Ostudu by nikde nedělali. Paráda kluci!

URIAH HEEP na svůj koncert vlítli přesně podle očekávání. Výborná vypalovačka „Wake The Sleeper“ ze stejnojmenné novinky hned na začátku dala facku všem těm, kteří si mysleli, že večer bude plný senilního bigbítu. Ani náhodou. Nový bubeník hnal kapelu takovým způsobem, až museli někteří pamětníci valit oči. Mě jen napadla otázka – Sakra, kde vzali tak nadrženýho maniaka? Kdo neviděl, nepochopí. Totální hovado, které přeneslo URIAH HEEP do nového tisíciletí. Jasný důkaz toho, jak je bubeník pro kapelu důležitý. Připomínalo mi to mladého Bonhama v řadách UFO. Bylo zřejmé, že kapela hodlá prezentovat novinku, která se opravdu povedla. Bohužel, kdo neměl nové skladby ještě najeté, mohl být trošku zklamán. Zazněly sice ty nejzásadnější staré pecky, ale i tak jsem si v duchu říkal, že bych ještě nějakou bral (smích). První vrchol přišel s geniálně gradující „Sunrise“. Je až neuvěřitelné, jak dobře a mladě zní tato stará věc. Druhým vrcholem byla samozřejmě legendární „July Morning“. Nedalo se přehlédnout, jak po novinkové smršti hala ožila. Stejně jako v loňském roce ve Vizovicích – masakr. Zajímavý byl také jam ve skladbě „Look At Yourself“. Divoký, energický, výborný. Závěr koncertu patřil samozřejmě šlágru „Lady In Black“. Zpívala celá hala, zpíval jsem i já.

URIAH HEEP jsou na tom momentálně stejně jako například WHITESNAKE. Neohlížejí se za sebou, ale hrdě koukají dopředu. Skladby ze sedmdesátých let dokázali přenést do dnešní doby takovým způsobem, že zní čerstvě a neotřele. Pánové mají formu…