Původně jsem plánoval velkolepý úvod téhle desky. Však myslím, že stačí jen její pouhý název… „Šílený pondělí“. Popravdě ani nevím, co psát do téhle recenze, možná na začátek takový návod, takovou malou kuchařku. Recept je jednoduchý, sedněte si po celodenní dřině, uvolněte se, do přehrávače vložte Saharu a jeho Šílený pondělí a vítejte zpátky v běžném světě. Tohle však berte s určitou nadsázkou.
Je to CD o „stupidně normálním“ světě, kde jsou však v textech, a hlavně o těch tohle CD je, použity nádherně vzletné fráze. Přiznejme si, že jan „Sahara“ Hedl není o tom, zda má rozsah „X“ oktáv a o tom, jaký je zpěvák. Je to hlavně textař, výborný textař a, snad se neurazí, perfektní vypravěč. Zavřu-li oči, je to jako by seděl vedle mne a povídal mi, krásně barvitě, o strastech tohohle světa. No, posuďte sami…Každý ráno stále znova, spící brouci a stejný slova, kávička se smutně choulí, je mrtvej čas pro marný touhy, Tvoje tváře – věčně vlídný, jak vděčnej pes a matný šmouhy.
Celá deska je protkána určitou kompaktností a zdánlivou pohodou, však jen zdánlivou. To říkám proto, abych nenuceně mohl vyzdvyhnout Saharovy přednosti (záporů není mnoho). Paradoxní, fenomenální, barvité a přitom tak samozřejmé jsou jeho texty.
Přiznám se, že když jsem poprvé slyšel Báru Basikovou zpívat „Souměrnou“, zatajil se mi dech. Tenhle text (samozřejmě Saharův) považuji za vrchol minulého století. Podobných, no co povídám, stejných textů je na téhle nahrávce hafo. Prostě Honza Sahara Hedl je pro mne textař č.1 a to asi navěky.
U všech ostatních CD mám své vybrané songy a poslouchám je v pořadí např.1, 9 a 10. U „Šílenýho pondělí“ to neplatí. Pěkně od začátku až do konce a ještě znovu. :o)
Celková bilance… zvuk, nebudu se zmiňovat, tohle jsou muzikanti a studia, kde se špatné zvuky jednoduše nedělají. Zpěv, k Saharovi sedí, jeho klasika, ale nečekejte výkony. Nálada a texty, bravurnost, smekám i vlasy z hlavy ( a vypadám jako Sam Hawkins)
Úplný závěr. Jsem rád, že jsem si koupil CD a ne asfaltovou desku, ta by tolik přehrání nevydržela. |