 | Hned úvodní našláplá „Podivnej pocit“ s výrazným refrénem dostane posluchače do atmosféry příjemné a dobré muziky. Následující „Kdo“ nenechá nikoho na pochybách, stejně jako zbylé skladby, že se jedná o velmi stylově sjednocené album… Pro mě osobně albem více než příjemným. Zaujaly mě určitě romantičtěji pojatá skladba „Rozvedená nevěsta“ či pilotní „Útěk před sebou“, který dává vyniknout Helenině zpěvu, kdy její hlas vyniká i v pouhé rytmice. Je třeba zmínit i zajímavé intervaly vokálů v refrénu, díky nimž leckterý posluchač jistě zaznamená pověstné mrazení v zádech, myšleno v tom pozitivním smyslu J. Následující svižnější „Mám jenom chvíli“ patří k mým na albu nejoblíbenějším peckám, nutno zmínit, i že na této skladbě se podílel textařsky známý hudební redaktor Petr Korál. Apropo, když již zmiňujeme texty, Helena patří k těm, které si své písně textuje, jako právě na tomto albu. Netřeba asi připomínat, že vzniknou jednak texty, které sednou obsahově jejímu „já“ a zároveň texty, které do hudby sednou co do frázování. Jojo, škoda že tento styl práce neuplatňuje též většina našich popstar, aby pak člověk při poslechu nezazpívatelných textů netrpěl, jako při pilotní skladbě ztvárněné i klipem naší nejmenované superstar, o jejímž zpěvu myslím nelze pochybovat… Kdyby ovšem nemusela zpívat ty kostrbatiny, které jí jistý též nejmenovaný profesionální autor vložil do jejích nebohých úst, aby za autorství řádně odrhnul OSU...:-) Jedeme dál… Po procítěné „Nechte mě žít“ s pěknými kytarovými momenty ve vyhrávkách následuje rychlejší „Money“, po ní opět stylově albu vyhraněná a mě sympatická „Pokušení“, kde opět vyniká spektrum Helenina hlasu (Hergot, může mi někdo říct, proč o téhle zpěvačce nikdo pořádně neví, když tu zpívá tolik let a dobře?) Předposlední typická rádiovka „Vítr a déšť“ zaujímá kromě písničky samotné opět zajímavými vokály, jejichž deviza se objevuje prakticky v celém albu. CD „Útěk před sebou“ zakončuje šlapavka „Život z lepší stránky“… Album deseti písniček, z nichž každá by se dala hrát v rádiu, je dobře nahraná, zaranžovaná, nazpívaná…. Takže mi vážně nikdo nevysvětlí, proč si toto album musela kapela vydat ve vlastní režii. Možná, že je to tak dobře, a fanoušci Tety tak mohou slyšet to, co jim kapela chce opravdu nabídnout, bez úpravy vnějších komerčních vlivů. Tohle album si určitě ještě hodněkrát poslechnu, než se mi omrzí… |
Po dlouhých sedmi letech přichází kapela TETA s novou deskou. Politika vydávajících firem je neúprosná, tak se člověk už nemusí ani pozastavit nad tím, že si kapela "Útěk před sebou" vydala sama. Předvojem desky bylo promo "Nechte mě žít", které obsahovalo tři pecky, které se na novinkovém kotouči také nachází. A to určitě zaslouženě, protože stále patří k tomu výraznějšímu. Hlavně peprná hard rocková "Nechtě mě žít" je opravdu skvost. To ovšem v žádném případě neznamená, že zbytek alba jsou pouhé vycpávky. To v žádném případě! Úvodní "Podivnej pocit" navodí správnou rockovou atmosféru. Následují dva kousky "Kdo?" a "Rozvedená nevěsta" z předchozího proma. Titulní kousek se nachází pod číslem čtyři. Textově se podílel i Petr Korál (o veškeré texty se stará frontmanka Helena Kubelková). Tahle věc je doslova dechberoucí! Je postavená podobně jako "Nechte mě žít" na ostrém refrénu. Má ale drásavější atmosféru, která dokazuje, že i tak příjemná kapela dokáže trošku zhrubnout.. Tady hlavně exceluje Helena Kubelková, která je prostě skvělá! Zpívá s neuvěřitelnou lehkostí a přitom tak krásně... Příjemně našláplá "Mám jenom chvíli" uvolňuje trošku atmosféru před již zmiňovanou tvrďárnou "Nechte mě žít". "Money" zaujme hlavně vokální kreací u konce. Poslední tři skladby "Pokušení", "Vítr a déšť" a "Život z lepší stránky" jsou klasické kousky, které jsou příjemné na poslech, mají určitý hitový potenciál, ale už tolik nezaujmou. TETA si vytvořila vlastní tvář, podle které ji poznáte a tyhle skladby by se daly určit za standart. Na tohle album jsem čekal s velkou netrpělivostí a musím říct, že mě opravdu potěšilo. Hudba je vkusně inteligentní pop/rock, postavený na funky rytmice. Co ale patří k největšímu plusu, je bezesporu výkon Heleny Kubelkové, která září každým slovem... Je naprosto nepochopitelné, proč je u nás tak nedoceněná a dá se říct i opomíjená... To ovšem platí i kapele celkově. Doufám, že po této desce se fanouškovská základna rozšíří do daleko větších rozměrů... 
