příspěvek do literární soutěže zaslala Monika

Teplé večery za chladných nocí v Brooklynu

Objevila jsem Černé tulipány v českých zemích,
všemi zatracované, všem strach nahánějící,
      nikým nepochopené, nikým neoslavované, nikým nepoznané,
metalisty se svatozáří, hipstery nové doby
     rotující v pekle Dračí tlamy & tvrdě vzdorující Zubům životní reality netolerance,
kteří bydleli se svým bratrancem & strýcem & kámošem v třípokojovém bytě za dvanáct set
     měsíčně, a aby zaplatili nájem, rozdávali letáky oblečeni v krabici,
jídlo dostávali od kámoše bydlícího stále ještě u rodičů,
kteří byli nadmíru inteligentní, hlavně v biologii a angličtině, ale moc je to nevzrušovalo, a
     když se rozhodli pro studium, byli nařčeni ze satanismu a z jejich "škole nevyhovujícímu" životnímu stylu, kvůli kterému byli neprávem diskriminováni křesťanským rasismem,
kteří provokovali Velké chlapy, když jim řekli, že vypadají jak Britney Spears, a nechali si
     kvůli tomu dát do huby, protože oni se neradi prali,
kteří odmítali pivo nebo cokoli smysly otupujícího, jelikož oni nechtěli být ovládanými
     loutkami pověšenými na měděným drátcích,
chtěli být v zajetí času a uchovat si čistotu sebe sama, dokonce přestali kouřit & byli šťastní,
metalové vzkříšení , gauč se dvěma pérujícími prosedlinami, mřížová vrata, salónkové
     vzdychy a chybějící kliky, teplé večery za chladných nocí v Brooklynu,
kteří zabíjeli čas v šalině u zamlžených okýnek a vůbec se nebáli smrtících bacilů, protože oni
     věděli, že na něco se umřít musí, od Červeného kostela po stanici ZOO, až je celé ospalé nevyhodil úchylný řidič v modrém oblečku,
kteří v jedenáct naklusali do Diamondu, seděli na křeslech z popelnic u laciného piva nebo
     sklenice vody, když už bylo nejhůř a Kastelán, jemuž se poštěstilo ukořistit Panginovu židli vytvořenou v muchomůrkovém opojení, se ládoval vynikajícími fazolemi z konzervy,
kteří strávili celé hodiny na Petrově až jim začala být zima, zmohli se projít kolem cestovky a     
     zamířit devadesát devítkou ke svým domovům, každý opačným směrem, kteří ve vermutovém opojení skákali celí nadšení po stole a zpívali českou národní hymnu, i
     když hokejové mistrovství bylo v nedohlednu, pařili jak šílení a zpívali hrozně,
kteří padali pod noční šaliny celí ožralí ve stopách B.C., budou vždy ožralí a až tam s nimi
     nebude nikdo, kdo by ukradl chybějící kousek a oni skončí jako B.C., jako šílený, krásný chudák B.C.