Nežfaleš vydali svoje čtvrté album, nazvané „Ber, dokud dávám“. Pokud vás tato věta nechala naprosto lhostejnými, tak vězte, že jste na tom stejně, jako jsem byl já. Tedy až do okamžiku, kdy se mi tahle placka dostala do ruky. Nežfalešníci mi zahráli na strunu, která už téměř dvacetiletí systematicky víceméně zahálí. Tehdy se pro mě tuzemským punkrockovým vrcholem staly rané desky Snížené pracovní schopnosti, Zóny A a Slobodné Európy. A i když tyto ikonky sem tam vrhnou na svět své novinky, je znát, že čas nezastaví ani punkeři a mládežnická nadrzlost a nevázanost, kterou kdysi oplývali, dostává dospělejší ksicht.
Naštěstí je tu Nežfaleš. Klukům snad do mateřského mléka někdo přimíchával rozpuštěná stará punk´n´rollová elpíčka. Jinak si totiž těžko dokážu vysvětlit, že Nežfaleš tak bezuzdně čerpá ze staré punkové školy a přitom zní naprosto přirozeně a svěže. S čistým zvukem a špinavou pouliční náladou, s desítkou energických skladeb a přímočarými uřvanými melodiemi s famózním sborovým halekáním, kterými vyplní tu svojí lehce překročenou půlhodinku, během které vás levou zadní strhnou k divoké jízdě.
Čekat nějakou modernu či objevnost je zbytečné. No dobrá, ale vždyť říkám, že hudba Nežfalše totálně navazuje na odkaz SPS-ky a Zóny, takže na své si přijdou hlavně příznivci starého „obyčejného“ punku. Co „Ber, dokud dávám“ táhne z kategorie obyčejného punku nahoru je fakt, že hudebně bezstarostnou náladu kluci dokáží znásobit vtipnými texty plnými nadhledu. Ať se jedná o úlety („Kámoši z podsvětí“), krutou realitu („Postavenej do řady“, „Holky, co znám“) či věčné vztahové téma („Ségra“, „Halucinogen“), je „Ber, co dávám“ svéraznou básnickou sbírkou. A některé perly („ …no co, šťastnej jsem dost, i zdrhnout z boje je rebélie…“ či „...přežít se dá všechno, kurva, ne že né, stále jedou pásy ve fabrice na problémy…“) patří vytesat do kamene! :-). Škoda dalších slov, když Nežfaleš dávaj, tak já beru všema (punkovýma) deseti!
Sakra, chlapi, jak je možné, že jsem o vás ještě nezavadil? No, naštěstí tahle moje ašíbka jde lehko napravit. A tak s poslední tečkou tohoto hodnocení začínám psát objednávku na předchozí desky Nežfaleše. Mám pocit, že kdybych to neudělal, tak fakt přijdu o něco důležitého. A když už ne zrovna důležitého, tak alespoň pekelně zábavného.
|
