Domino. Negativ. Digipack. Tečkované CéDo. Zase domino. Verše. Kytka. Hrob. Konec. A jo, ještě domino. Co začíná, to taky končí. Co končí, je většinou smutné. Grind-core...ten ale není smutný. A Cerebral Turbulency nám hezky, ostravsky ukazují, že grind je i na konci pořád veselý, hopsavý, a slzu uroniti se vám u něj podaří akorát když vám spolubydlič při pogování vrazí „čelovku“ do nosu.
Na poslední, v pořadí šesté album si kapela přizvala nového vokalistu, Kina. A že mu to hezky řve. Spolehlivě zvládá všemožné hlasové polohy, a co je ještě zábavnější, s přehledem k tomu užívá český jazyk. Samozřejmě z toho všeho kvičení a říhání moc textu nepochytíme, a bohužel, na jinak sympatickém, dominem pokrytém digipacku se texty nenacházejí. Nicméně čeština se dá hned vytušit, a to je dobře. Nasvědčuje to totiž kvalitě zvuku. Za ten je zodpovědné „žraaločí“ studio v Bzenci, a vůbec, ale vůbec se nemusí za svůj výtvor stydět. V tomhle grindcoreovém běsnění je totiž každý nástroj hezky odlišitelný, se zvukem čistým, a lahodícím uchu sousedovu. Skladby jako takové mají tradiční grindový čas - max. 2 minuty, grindový rytmus - min.3 rozdílné rytmy v jediné skladbě, a grindového ducha - udělat co nejvíce perverzního hluku, který rozveselí i depresanta, co si zapomněl sebrat svou pravidelnou medikaci. Ve výsledku tak všech 17 skladeb tvoří celkovou stopáž něco málo přes 27 minut. Navíc všechny skladby na sebe více či méně navazují, a tvoří tak jednu systematicky chaotickou, jemně brutální symfonickou žumpu.
Krása. :-)
Ale zpátky ke grid-core formátu.
Cerebral Turbulency končí. Nevíme proč. Nevadí. Končiti je třeba v nejlepším. Povedlo se. Domino. "!dobrý?den!" - nejvíc dle mého gusta. "Segregace k nule" - asi nejslabší. "Počítali do patnácti" - pravá chvíle na tu čelovku. Domino. Konec.
Rest in pieces, C.T. ...
|
