Ošidné bývají tyhle návraty po letech. Stormwitch si za léta svého působení vybudovali dostatečně vysoký kredit, aby jejich nové album bylo očekáváno s dostatečným napětím. Posledními alby před usnutím si však svoji pověst přece jen malinko pošramotili. Takže spíš než s napnutou nedočkavostí jsem comeback v podobě alba „Dance With The Witches“ (mohli snad Stormwitch lépe naznačit, že by se mohl konat návrat k prakořenům…?) očekával s lehkou nedůvěrou.
Andy Mück se v době spánku Stormwitch rozhodně neflákal. Mimo jiné (jen připomínám, že v období hibernace Stormwitch vyšla výběrovka z prvních tří alb „Priest Of Evil“) se věnoval i skládání vlastního muzikálu. Vzhledem k tomu, že (pouze dle Andyho slov, se samotným dílem jsem nikdy do styku nepřišel a ani netuším, jestli se jej podařilo realizovat) by se mělo jednat o mix klasické a folkové hudby, není (až na dva drobné detaily) tento fakt po hudební stránce pro Stormwitch příliš podstatný. Důležitější bylo to, že při práci na muzikálu se Andy Mück potkal s kytaristou a producentem Martinem Winklerem. Při spolupráci nad písní „Dance With The Witches“ (první důležitý detail) Andy zjistil, že, chtě nechtě, styl jeho tvorby nemůže nechat čarodějnice natrvalo u ledu. Přesvědčit Martina Winklera k obnovení činnosti Stormwitch nedalo moc práce a najednou se našel i dostatek muzikantů, kteří do té doby pro podobný nápad scházeli.
Zvláštní je tenhle Sabat! Stormwitch dokázali do jedné placky shrnout všechno podstatné (snad jen s výjimkou progresivně hrubších vlivů z kontroverzní desky „Shogun“) čím si v minulosti prošli. Tak, jak strhující byl začátek kariéry kapely, tak strhující je první půlka desky. Tak, jak rozpačitě bezvýrazné bylo pozdní období před usnutím, tak unylá je druhá polovina alba. Chvíli máte pocit (to pro nezaměnitelný Andyho projev i se všemi drásajícími výškovými manýrami, pro tajemnou romatiku, přitažlivou melodičnost, střízlivé chorály i vychytaná kytarová sóla) jako by čarodějnice proletěla osmdesátými léty a na koštěti uvízla dobyvatelsky přesvědčivá atmosféra tehdejší tvorby. A vzápětí vám tahle bytůstka začne chátrat před očima a evidentně trpí akutní infekcí beznápaditosti.
O tom, jak silná je první polovina alba, máte možnost přesvědčit se v každém kousku. I když si Stormwitch na úvod pomohli výpůjčkou od Styx, pompézní intro a robustní nálada s poutavými sbory v „The Man Of Miracles“ skvěle zapadá do povznášející nálady první půlky desky. Ze řetězu utržená titulka s „tradičním“ falzetovým jekotem, vynikající kytarou a totálním návratem do nejsilnějších časů. Neříkejte mi, že byste tomuhle čarodějnému tanci odolali (… a to netančím…)! Vláčnější, dramatická „Jeanne´s Arc“ s muzikálovým vokálně i efektově barevným šmrncem dokazující, že Stormwitch nemusí zbytečně přehánět teatrálnost a přitom jejich temná romance zní výhružně a zároveň přitažlivě. I ze zdánlivě chaoticky kakofonického zámotku dokáží Stormwitch vykřesat melodickou věc v rychlé „The Knights Of The Light“. Vrchol celé desky, tradicionál „The Devil´s Bride“ se středověce folkovým (druhý drobný detail) spontánním odlehčením. Zvolnění po extázi v podobě akusticko baladické „Nothing More“, s nenápadným odkazem na nepřekonatelnou „Tears By The Firelight“. Zajímavý mix citlivosti, dojemnosti a optimisticky laděné pasáže.
Možná si na sebe takhle nadupaným materiálem Stormwitch sami ušili bič. Zbytek alba najednou nemá (až na drobnosti) čím oslnit a tak po počáteční extázi přijde poměrně nezáživné střízlivění. Stormwitch nabídnou už jen solidní, nepříliš nápaditou a rutinní záležitost, která nenadchne, ale ani neurazí. Vezmeme-li v úvahu tu počáteční nedůvěru (které by tak trochu odpovídala druhá polovina desky), tak lze konstatovat, že návrat čarodějnic na scénu není vůbec marnou záležitostí.
|
