Hned na úvod si na Evarest musím vážně postěžovat. Není to ani půl roku, co jsem se odvolával na druhou zásadu policejního inspektora Trachty (vnesení zmatku mezi podezřelé) v souvislosti s jejich promo materiálem. Původně to měl být jen vtip, jenže oni to snad Evaresti dělají naschvál :-)… Ale co, začínám brát jako běžný kolorit kapely, že je jejich koníčkem udržovat posluchačskou (či pisálkovskou) obec trvale ve střehu. Takže mě snad ani nepřekvapuje, že letošní debutové album „Fear“ měl nabouchat bubeník Vláďa, který kapelu opustil již na konci loňského roku a o nové akvizici Zdenkovi, který s kapelou působí od letošního února, není v bookletu nikde ani zmínka (že by dotočná byla skutečně již na podzim roku 2007?). Ale upřímně řečeno, na tohle úvodní žehrání jsem vsadil stejně jen proto, abych nemusel Evarestům vyseknout za finální podobu alba pochvalu hned v první větě.
Na poslední nitce povídání o „Promu 2008“ můžeme klidně udělat drobný uzlík a vesele navazovat. Navazovat proto, že pokud jsem tipoval, že Evarest nevystříleli všechny náboje, nespletl jsem se. Vesele proto, že i přes průběžné koketování s temně laděnou lyrikou je ve výsledku album „Fear“ poměrně optimistické a osvěžující. A uzlík? I na něj došlo. Ale lidičky, jde o debut a tak s čistým svědomím můžu zahlásit, že tahle nitka plyne příjemně a bez velkých zádrhelů.
Pokud jste neměli co do činění s „Promem 2008“, budete v určité výhodě. Všechny tři věci, které Evarest nabídli jako návnadu („Fear“, „For Goddamned Love“ a „Hero´s Fate“) patří k tomu silnějšímu (jen to, že už mám tuhle trojku dostatečně najetou mi brání v dalším stupňování tohoto výrazu), co „Fear“ nabízí. Pro pořádek – (převážně) čistokrevný power-speedmetal, rychlost, melodie, řezavé kytary, sóla, barevné klávesy a super zpěv, kašlající na „nezbytné“ pěvecké výškaření. Mému žehrání na zvukovou kvalitu dali Evarest pěkně na frak. I když zůstal zachován pozitivní výraz, zvukový kabát desky je masivnější a důraznější, se skvěle čitelnými nástroji. A celé trojce písní prospělo i bohatší klávesové aranžmá.
Byla-li řeč o nablýskaných nábojích, je to především „Searching For Lost Times“. Řízný úvod, jak vytržený z power metalového lexikonu, představte si razantnost a chytlavost Nocturnal Rites (mluvím o šmaku, nikoliv postupech) s výborným ženským zpěvem. Tedy, u Evina výkonu si lebedím celou dobu, ale když dojde na kolty zavěšené proklatě nízko (rozuměj, když Eva zajede do nejnižších pater) jsem u vytržení. Našlapanou první polovinu doplňuje podobně dynamická „Lost Race“, ve které dojde i na pěveckou výpomoc basáka Olafa (pokračování v kapitole „Uzlíky“). Skvěle proaranžovaná věc, kde se vyplatí sledovat nejen celek, ale i chytlavé drobnosti. A zapomenou nelze ani na povedený poloanimovaný klip k titulní skladbě (ve kterém se sice už objeví bubeník Zdeněk, ale všech členů kapely se v něm stejně nemůžu dopočítat :-) ).
A jsme u „uzlíků“. Vidím ho hlavně v koncepci druhé poloviny desky, která mi přijde poněkud zamotaná a zaostávající za silným úvodem. Dojem na mě udělal dramatický úvod v „Requiescat“ se zoufalým řevem, plačícím miminem i nejtemnější náladou na albu. Evarest se poprvé definitivně zbavují nádechu optimismu, ale s nástupem zpěvu se potemnělá atmosféra snadno rozplyne, škoda. A nepomáhá ani zastřený Olafův vokál, který při prvním poslechu byl velice osvěžující. Až do doby, kdy ho zastínil hostující Radek Kurc. I z toho pohledu je zařazení bonusovky „Pohroma“ (česky zpívané „Requeiscat“) poměrně kontraproduktivní, stejně jako zbytečná vzpomínka na „Promo 2008“ v podobě původní „For Goddamned Love“. Už to vypadalo, že se Evarest přidrží speedmetalového scénáře a „Fear“ bude očekávatelné dílo prosto veškerých překvapení. Ale v závěru dojde i na hard rockově laděné „Go Away!“, které představuje kapelu v trochu jiném světle. Na jedné straně příjemné oživení, na straně druhé důrazné vykopnutí z dosavadního schématu. A za sebe říkám, pokud mělo dojít na označení bonus, vsadil bych právě na „odchodovku“.
Evarest mají abecedu power (speed) metalu dobře zvládnutou. Podobně odvázaný jsem byl svého času ze salamandřího „Skarremar“. Deska, ze které je cítit silný potenciál a která přes svou vychytanost voní zápalem a nadšením.
|
