Jak ty ses k nám, kotoučku, dostal?!? No jak, to je jednoduché, kapela The Partisan je jednou ze stájových akvizic aktivního vydavatelství Cecek Records. A neb firemních bratříčků se na redakčním stole ocitla velká kupa, proč by nemělo dojít i na partyzány? No, protože (já vím, že muzika je jen dobrá nebo špatná a škatule jsou blbost…) se naše světy totálně míjí. Abych předešel rozhořčeným výtkám, proč se já, zaprděný hevíkář (díky, laskavý čtenáři, lépe bych se necharakterizoval :-) ) zase montuju do věcí, které nejsou mým šálkem čaje, jednoduše říkám, že jsme na sebe s albem „16“ (po redakční rvačce o nejvypečenější kousky a následné ruské ruletě o pozůstalé) zbyli. A pokud jste někdy na sebe s někým zbyli, nejspíš si umíte představit, že to nebude žádné terno…
Jméno zpěváka a kytaristy Richarda Jana Müllera (ex-Berlín, Low!, Bratrstvo…) by snad mohlo alespoň některým něco napovědět. „Pohodová (?)“ (po čase spíš iritující až nudná) kytarovka se závanem kláves, instrumentálně dobře zvládnutá, s dobrým zvukem. Tím končí výčet pozitivního*. Lehké melodie, sporadické výlety do krajiny reggae či rocku, ale jinak nenáročné poprockování, které sem tam pohoupe, sem tam si zaskáče, ale jinak nezáživně plyne a až na titěrné výjimky nejenže nevzruší, ale ani nezabrní. Tím končí výčet negativního*.
„*“ - Výrazy negativní a pozitivní klidně zaměňte, ono je to v podstatě fuk, kde nic není…
Nebýt závěrečné anglicky zpívané tiché písničky („Quiet Song“) a šlapavějšího „Mysteria“, ve kterých trošku zapulzuje atmosféra a napětí, nebýt občasného zablýsknutí vtipného verše („…oceán je složenej z těl, hubenej, aby se o život chvěl“ – „Fatman“, „…stará mu chrápe, holka je v tom a zlatí hoši zas nedali gól“ – „Procházka psí“) je pro mě album „16“ naprosto nudná a nezáživná zívačka. I když se v souvislosti s The Partisan často skloňuje výraz indie, živě si umím představit, že (po lehkém vyfiltrování všudypřítomných tuzemských zombíků) tvorba kapely zapadne do davu podobně bezpohlavních a vyřine se coby neškodná kulisa v bloku hezkých českých písniček z leckterého FM kolovrátku. The Partisan jsou pro mě černočernou ovcí ve vybílené stáji Cecek Records. S těmihle partyzány je (alespoň pro mě) jakákoliv, byť sebemenší šarvátka, předem ztracená záležitost…
|
