Jsou to dva roky, co se na stránkách Metal Forever vypořádával Venca s albem „Invaze“ kapely Assesor. Je to tu znova. U příležitosti toho, že „Invaze“ vychází v reedici na dvojCD, kde první část tvoří původní LP, obohacené o bonusy a demo z roku 1989, druhá část zachycuje záznam z Live Invaze Tour z roku 1990 a záznam koncertu z Rybitví v roce 1988.
Nemůžu začít jinak, než vyjádřením obdivu nad sisyfovskou prací vydavatelství Underground Record. Těžko říct, zda pídění se po kořenech tuzemského metalu ocení dostatečné množství příznivců. Jistě, bylo by asi scestné pominout první metalovou nahrávku, vydanou po sameťačce na našem území. Ale někdy i ten nejlepší úmysl a tvrdá práce můžou těžce narazit
na realitu…
A tak, jsa nezasažen kultem Assesor a držíc se toho, že to, co je poprvé, může, ale nemusí být zrovna pěkné, raději si pomůžu slovy zasvěcených a budu chvíli opisovat z bookletu „Invaze“. To nejpodstatnější o nahrávce je totiž obsaženo ve větách Petra Korála:. „Kvalita nahrávek odpovídá době a způsobu pořízení,…, Nezapomeňte, že v té době u nás nikdo podobnou hudbu ještě neuměl natáčet. Navíc album vzniklo narychlo a ve značně amatérských podmínkách.“ . Co se technické kvality nahrávky týká, je tím řečeno vše podstatné. Vyjma „Dema 89“ bída. U „Live Invaze Tour“ vynásobte toto tvrzení (obzvlášť u tragicky sejmutého zpěvu) dvěma… Připomíná mi to dobu, kdy jsme začátkem devadesátých let sjížděli stokrát přehrané a stokrát překopírované kazety Hrdinů nové fronty. Proto dokážu pochopit, že pro pamětníky může mít i „Invaze“ svoje kouzlo. Ale co ti ostatní?
Co se hudebního obsahu týče, přijde mi zbytečné opisovat to, co již jednou bylo vyřčeno a pod co se u Vencova hodnocení klidně podepíšu. Převážně nepříliš přesvědčivá agresivní hudba (byť např. „Hrad“, a najdou se i další, v sobě nesporně má potenciál) kdesi mezi thrash a death metalem, na kvalitu muzikantů v kapele nijak oslnivý hudební projev, vcelku bídný zpěv. A co se textů týče, žádný zázrak (ženy s kosou, maso v cárech či zástup z kostí mě zrovna neoslovují…). A tak lze v rámci jednoho nosiče srovnat alespoň křiklounské výkony Milana Fialy (demo 89, live 88) a Michala Roháčka (Invaze, Invaze Tour).
Nabízí se otázka, nakolik „Invaze“ žila ze svého prvenství či zda bych mluvil jinak, kdyby nahrávka neměla tak katastrofální zvuk. A je-li v souvislosti s „Invazí“ tak často přetřásáno, že se jedná o kultovní desku, souhlasím. Jak totiž praví slovník cizích slov, výrazem kult je označováno uctívání, často nekritické... Za pravdu můžu dát ještě jednou i Petru Korálovi: „…některé záležitosti opravdu nelze posuzovat dnešníma očima…“ Žel, jiný, než současný pohled nabídnout nemůžu. A dle něj je „Invaze + Live Invaze Tour“ docela otrava.
Třeba reedice pamětníky potěší. Pro ty ostatní (pominu fanatické sběratele) by možná bylo lepší zachovat „Invazi“ pouze v lidové slovesnosti a pěstovat její kult jen v bájných historkách. O živém záznamu nemluvě.
|
