Našinec by mohl říci “...už jsou tady zase. Člověk je vyhodí dveřmi a oni vlezou komínem... !“ Žijeme v době, která není zrovna nakloněna ruštině a všemu, co ze země „Velkého bratra“ jest. Pohrával jsem si s myšlenkou, jak moc je ode mne pošetilé poslechnout a veřejně ohodnotit něco východního. S mým nickem mi snad nebude mít nikdo za zlé, když zavzpomínám na dobu „hlubokého“ socialismu. Všichni jsme tehdy chodili do kina na sovětské velkofilmy, poslouchali z rádia sovětské umělce... Je až s podivem, že dnes neznám nikoho, kdo by se vyrovnal kolosálním Alexandrovcům, kterým ani ta léta od pádu zdi neubrala nic na jejich charisma a zajímavosti. I proto mne lehce mrazilo, stejně jako Lenina při výstřelu z Aurory, když jsem si poprvé pustil album ruské kapely Volnaya Staja z roku 2007 s názvem Staja. Povede se mi objevit něco, co zaujme natolik, že si budu moci říci...joooo to stojí za to… Dočkám se Buranu, té tolik obávané sněžné bouře? Nebo přijde zklamání v podobě teplého a vlhkého vánku?
Při prvním pohledu na booklet mne víc než hlava vlka s uhranujícím pohledem zaujalo 5 krasavic-carevic :-). Jestlipak přestály ve zdraví natočení celého alba? Neuškodila by jim návštěva doktorky Kateřiny a její doporučení, jak nějaké to kilo svalové hmoty přibrat. To pro případ, že bychom se měli dočkat ještě nějakého dalšího alba. První (nikoliv zásadní a ne poslední) problém? Překlad názvů skladeb a jejich přepis z azbuky do latinky. Při jejich čtení mi naskakoval úsměv na tváři s vědomím, že tady si budou vědět rady asi jen metaloví fanoušci bývalého východního bloku.
Pokud pominu úvodní Intro, album se skládá celkem z 10 skladeb. Jako první musím zmínit „Za toboy...“ Při letmém pohledu jsem se domníval, že kapela je složena pouze z 5 hráček a éto vsjo. Touto skladbou (a následně i těmi dalšími) jsem byl zcela vyveden z omylu. Klávesákem kapely, producentem a šedou eminencí v jedné osobě je Alexey Strike. Už ve druhé skladbě mi začal vadit. Kapele by určitě víc prospělo, kdyby se pokusila oprostit od jeho klapek, které jsou slyšet téměř v každé skladbě. „Ne zovi i ne prosi“ - jde něco pokazit na ploužáčku? Snad ne a ani tady nic pokaženo nebylo. (ale...už zase ty klávesy). Jako slabší jedinec zatlačuji slzu a přitom mě Volnaya Staya pomalu dovádí k psychickému vyčerpání. V případě poslední skladby „Vernutsya nazad“ jsem nabyl dojmu, že mimo zpěvačky Xenie a producenta Strikeho zbytek kapely utekl na vodečku. Každá pohádka by měla mít šťastný konec, nebo ne??? „Nu vot, stakan zděs i vodka staličnaja.“ . Jak praví ruské přísloví – není ošklivých žen, pouze vodky je málo. V tomhle případě to bohužel platí i o nemastném bigbítku a hraní si na metal ruské pětiažšestice… A tak aspoň trochu pozitivna – nejchytlavější věc „Pticej v nebo“, kde si v refrénu (po vydatné odcukrovací kůře) lze představit Doro Pesch.
Celá kapela Volnaja Staja je dle mého jeden veliký marketingový tah Alexeje Strikeho. Alexej (ale i holky) by měl vydatně přidat. Jinak by se mohlo stát, že do roka a do dne po kapele Volnaja Staja neštěkne ani pes, natož vlk. Nu, što skazať v zakljušenie? Délka sukně asi bude fungovat na promotéry koncertů (v tuhle chvíli asi nic jiného nezabere), takže s neškodným vánkem v zádech dosvidanija v Čechii.
|
