Jednoho pochmurného lednového večera se v pražském klubu Exit Chmelnice pořádal festival Winter Metal Attack. Již v podvečerních hodinách byl sál zaplněn, což je dnes vcelku pozoruhodné. Finanční krize možná dopadla i na metalové koncerty, ale tento festival byl rozhodně výjimkou. Pořadatelé si mohli mnout ruce nad vysokým počtem návštěvníků.
Jako první zahráli thrashoví Bajonet, zaslechla jsem však jen pár posledních tónů... Avšak z počtu fanoušků pod pódiem se dá usoudit, že to nebyl ztracený set.
Pak nastoupili deathoví Mindwork. Velmi dlouho zvučili, zpočátku se objevily i technické problémy, to však neznamenalo, že celé představení bylo zlé, ale... Vždy po každém „ale“ nastupuje nějaká negace, a ta platí i v případě těchto pražských progressivních deathařů. Hudebně perfektní, skvělé melodie, skvělé vyhrávky, skvělý vokál, vše dotažené do maximálního detailu, instrumentální skladba "Freedom Of Mentality" také perfektně zahraná, ale ta podstatná třešnička na dortu citelně chyběla. Emoce. Prostě téměř nulový pocit, záchvěv u srdce, mráz po zádech. Skoro nic. Jen kvalitní hudební výkon. Je to opravdu obrovská škoda, třeba se to dá ještě napravit... Ale jde to vůbec?
Je skvělé, když je nějaká kapela perfektně sehraná, všichni členové mají dostatečnou porci talentu i charisma. A takoví jsou týnečtí Elysium. Jejich svižný thrash death nenechá nikoho na pochybách, že takhle formace stojí opravdu za to a že má koule. Bohužel tento večer měli i jednu kouli navíc, a to zvukovou. Prvních pár songů vyznělo opravdu nejasně a rušivě, ale následovně, po vyřešení technického problému s bubny, se problém rozplynul. Došlo i na cover "Roswell 47" od Hypocrisy. Nu zkrátka, kdo umí, ten umí! Hodně kapel by se mohlo učit.
Na Beltaine jsem byla celkem zvědavá. Před pár lety mě naživo vůbec nechytli, současná situace však byla příznivější. Jejich ethno metal, lépe se to snad připodobnit ani nedá, je na české poměry dosti nadprůměrný. Velmi hutný základ, občas vykukující progrese i pohanský závan... Pestrý metalový mix doplňuje jak řev, tak občasný čistý vokál, který se mi sice úplně nezdá, ale to je věc názoru. Věřím, že 90% posluchačů proti němu žádné výhrady nemá:-) Velmi mě potěšil kvalitní výkon odredovaného baskytaristy, který na svojí bezpražcovou krásku kouzlil jedna radost. Pěkná záležitost.
Následující kapelou byli Six Degrees of Separation. Předvedli skvělý metalový nářez, který se mi nechce ani škatulkovat, prostě dobrý metal až na vokál, který se pohyboval někde na hodně vratké hranici mezi čistý zpěvem a řevem, což mi přišlo jako absolutně nevhodné použití. Kapela, která dokáže vytvořit skvělou muziku, má mít i perfektní vokál, ale zde mi tento výkon přišel dosti mimo mísu. Změna stylu zpěvu/zpěváka by kapele dle mého názoru rozhodně prospěla a vynesla na výsluní, ale co naplat. Každý svého štěstí strůjcem. Lidé však byli ve varu, je vidět, že takhle formace je velmi oblíbená.
Jako poslední se představili domácí Belligerence, kteří, ač fungují již několik let, vydali teprve letos své první regulérní album s názvem "out:red". Tato kapela mi dosud unikala, tak jsem s netrpělivým očekáváním přešlapovala a doufala, že se mi toto čekání vyplatí. A myslím,že celkem vyplatilo. Nadupaný black/death se slečnou u mikrofonu rozkotlil méně početné obecenstvo, které zbylo po odchodu ostatních na poslední běžný spoj do centra. Belligerence zahráli průřez celou tvorbou, došlo i na novinkovou skladbu. Jejich výkon byl rozhodně naprůměrný, ale úplně mě neodrovnal. Myslím, že kapela má ale perfektně našlápnuto a vzhledem k jejich věku mají ještě dost času, aby se vypracovali na hodně vysokou úroveň. Věřím, že jsou na správné cestě.
Lednový Winter Metal Attack se určitě povedl. Bylo dosti dobré hudby, fanoušků i atmosféry. Po dlouhé době povedená akce.
|
