Vždycky je příjemné setkání s člověkem, který dnes již bez diskuze legendou domácí scény je a ještě příjemnější je zjištění, že je to člověk absolutně v pohodě, bez hvězdných manýr.
Aleše Brichtu jsem oslovil záměrně. Byl a stále pro mě je symbolem toho, že i u nás se dá dělat vynikající muzika, která jak před lety, tak i dnes, by mohla směle konkurovat žánrově blízkým ekvivalentům "za kopcem". Proč tomu tak není, proč příkladně v katalogu Blast, EMP ap. nenajdete alba kapel z domácí scény, na to by nám měl odpovědět někdo jiný.
Ale pojďme si povídat s Alešem, který bleskově (obratem) na mých jednadvacet otázek odpověděl a já mu za to ještě jednou touto cestou děkuji.
Určitě není na začátek od věci se Tě zeptat, jak se momentálně máš, na čem zrovna makáš?
Mám se poněkud utahaně, protože letošní rok byl po stránce počtu vystoupení hodně náročný. Momentálně začínám selektovat materiál na nové album ABBandu, které bychom chtěli začít po Novém roce natáčet.
Víš, nechci se Tě ptát stejně, jako Ti, co mají to potřebné vzdělání, které já“hobbysta“ nemám, ale zkrátka: “Co je nového ve Tvém soukromém životě?“ Zkus nějak shrnout v pár větách všechno důležité, co myslíš, že bychom směli vědět :-)
Já si za prvé nemyslím, že někoho příliš zajímá moje soukromí a za druhé se domnívám, že do toho nikomu nic není. Jak říkáme po koncertě, když se nám někdo cizí cpe do šatny zrovna když se převlékáme – nezlob se, ale my ti do koupelny a do ložnice taky nelezem!
Jsem z té generace, která na počátku „osmdesátek“ 20. století slavila tři dny získání kazety s amatérským záznamem Tvého koncertu s Arakain. Dokonce ji ještě někde mám. Zmiňuji to proto, že mě vždy jistou měrou fascinovaly Tvé texty. Tehdy jste hráli skladbu „Nesmíš to vzdát“, kterou jsem pak našel na nějakém elpíčku pod názvem „Cesta“. Proč jste ji přejmenovali?
„Nesmíš to vzdát“ vyšlo jako naše první nahrávka na sampleru Posloucháte Větrník a přejmenoval jí spolu se změnou pár slov v textu Václav Honc, který tehdy seděl v textové schvalovací komisi. Z prozaického důvodu – podepsal se pod ní jako autor textu svým pseudonymem Petr Mareček, aby shrábnul peníze za spoluautorství.
Také mi v hlavě utkvěl fragment textu, kde se zpívalo: „…jednou se ohneš, už se nenarovnáš…“Nemáš trochu pocit, že si Tě tahle věta tak trochu nakonec v Tvé kariéře našla?
Člověče, já si to nemyslím. Nikdy v životě jsem se „neohýbal“ a pochybuju ve svém věku, že bych to někdy musel udělat.
Mě to tehdy připadalo, že se strefuješ do “pseudohvězd“ naší scény, vedle kterých jsi zanedlouho poté sám stál. Tak jak to tedy bylo, respektive je?
To ti připadalo správně, ale jaksi se sám za „pseudohvězdu“ nepovažuju, jelikož jsem nikdy nevydával muziku, za kterou bych se sám musel stydět. Na rozdíl od jiných, kteří to kvůli penězům dělali.
Zdá se mi, že jsi odchodem z Arakainu relativně vyměkl. Nestýská se Ti trochu po pure metalovém nářezu?
Dovolím si nesouhlasit, protože mně přijde ABBand a předtím i Grizzly rozhodně mnohem tvrdší, než moje sólová alba. Některé věci z toho, co hraje dnes Arakain, jdou už dost mimo mě, jelikož jsem nikdy neměl rád místo zpěvu štěkání po půltónech, aby se tomu dodalo zdání tvrdosti či ortodoxnosti. Je otázkou, co si kdo pod názvem „pure metal“ představuje.
Stál si u zrodu thrashingu v Česku a myslím, že jste to valili na výbornou. Tenhle žánr je pár posledních let zase pěkně při síle, i když v lehce pozměněné podobě. Mám na mysli severskou scénu. Bylo by přece úžasné s Tvými (vašimi) zkušenostmi být dneska u toho. Třeba by přišla i nějaká ta nabídka z venku. Co si o tom myslíš?
V tom je zřejmě ten problém.Já se právě z většiny severské scény trochu osypávám. Jak název kapely vypadá jako větve, přijde mi to většinou jako trochu úsměvné hraní si na bubáky a když si do třeba výborného riffu začne „zpěvák“ blicím výrazem stěžovat, že měl těžké dětství, tak to rovnou vypínám. Slayer jsou prostě Slayer a na nic si nehrajou!
Ptám se Tě na to v souvislosti s pátou otázkou, jestli příliv „kaček“ nerozhoduje o charakteru materiálu, který přistane na následujícím cédéčku?
Dneska trochu naivní představa, při současných prodejích a stahování. Natočili jsme vždycky to, co se nám líbilo a když se to prodalo a přibyla nějaká kačka, tak to bylo příjemné, ale nic víc. Tak to bylo odjakživa a je dodnes.
Ta fascinace tím, jak vládneš jazykem (slovy), u mě přetrvala dodnes. Kde bereš inspiraci a jak dlouho trvá, než Tvé dílko dospěje do finální podoby? Vracíš se ještě s odstupem (jak dlouhým) a koriguješ nebo se to prostě urodí a finito?
Inspirace je všude kolem nás i třeba v knížkách, filmech atd. Nápady si ukládám v hlavě při poslechu demosnímků, včetně už nějakých frází nebo veršů a pak to na poslední chvíli kompletuji. Když je to špatně, zahodím a zgruntu znova.
Nelze přeslechnout, že se ve tvých textech odráží často i osobní prožitky, zkrátka Tvůj život. Myslím, že rozvod Tě inspiroval k napsání textu, který se člověku zahryzne do mozku a donutí přemýšlet o věcech a jejich důsledcích. Aspoň mě se to stalo. Byl to záměr, poselství nebo jen náhodný polibek múzy? „….víš, někdy jsou dva….“ Z mého pohledu geniální věc.
Tohle mě fascinuje. Ten text je ze života, ale se mnou nemá nic společného, i když mi to občas někdo předhazuje. Ta skladba je už stará spoustu let a já se mimochodem rozvedl vloni a to už bylo dětem skoro pětadvacet.
Ještě bych zůstal u těch textů. Tenhle talent jsi měl již od útlého mládí nebo jsi jej v sobě objevoval postupně, jak plynul čas?
Netuším. Já v sobě objevuji nebo naopak neobjevuji nějaké věci v okamžiku, když je k něčemu potřebuju. U textování je to asi tím, že jsem od mala opravdu hodně četl a pak tím pádem neměl díky slovní zásobě problém slova správně poskládat, aby vyjádřila nějakou mou myšlenku.
S takovou ji musel mít vždycky spoustu ctitelek. Nebo se mýlím?
To nemůžu přesně posoudit, ale je fakt, že jsem vždycky holku spíš ukecal, než ohromoval nějakou vypracovanou figurou :-).
Ale k hudbě. Co Tě nejvíc bere na naší současné domácí scéně? A co za kopcem?
Jsou věci, které jsou dobré nebo zajímavé, ale nerad bych jmenoval něco konkrétně. Spíš mi vadí, že je takové kvantum věcí, které mi příšerně lezou krkem. U nás i za kopcem.
Máš vůbec čas si denně něco poslechnout a co to tak obvykle bývá?
Já poslouchám muziku v podstatě jen v autě. Buď nějakou starou ověřenou starobu nebo novinky, které mi tam pak buď zůstanou a přiřadí se k té starobě nebo je prostě z toho auta vyndám.
Tuším, že jsi někdy v minulosti připravoval nějakou petici ohledně prostoru pro rockovou/metalovou muziku v médiích. Jak tahle věc dopadla?
Byla to petice za rockovou hitparádu v České televizi. Podepsalo jí přes osmnáct tisíc lidí, ale oficiální reakce televize byla nulová. Jen jsem zaslechl, že někde prohlásili, že to supluje pořad Medúza (!). Vlastně to dopadlo mým odchodem z Arakainu. V televizi se nám pomstili tím, že nám s Mirkem Machem zakázali jít do Dobrého rána a chytil se toho Blesk a napsal o tom i o té petici. No a Jirka Urban místo, aby tu petici podpořil, na mě ve studiu začal řvát – co si to vůbec dovoluju bejt na titulní stránce v novinách. Což byla v tu chvíli poslední kapka. Ostatně lidé, kteří byli v tom studiu s námi, taky nevěřícně koukali s otevřenou pusou, jestli mu nehráblo.
Taky jsem zaslechl, že jsi zvažoval emigraci (myslím po „plyšáku“). Co je na tom pravdy? Ještě se tou myšlenkou zabýváš? A co bylo důvodem takových úvah?
Já jsem mluvil o případné emigraci před minulými volbami. A upřímně řečeno, jestli tady zase začnou o nás rozhodovat ty rudý kurvy (a že už se o to zase snažej), tak opravdu padám někam do Jižní Ameriky dřív, než zavřou hranice.
Chodíš k volbám nebo to máš, jako dnes již většina příčetných „na praku“?
Chodím, i když už mě serou všichni. Ale ještě pořád se snažím držet reality “menšího zla“. Když tam půjde jen pár důchodců a zástupců „národnostních menšin“, tak jak to tady asi dopadne?
Jak se díváš na stahování muziky z netu?
Jako na krádež, protože to nic jiného není. Ale je to realita, se kterou se musíme smířit. Holt budou mít lidi zrovna v rámci metalového žánru za chvíli možnost poslouchat jen nahrávky nadšenců samodělo vytvořené doma na koleně, protože to studio žádný vydavatel nezaplatí. Holt je to něco za něco.
Kolik muziky si řádově sám kupuješ? Event., jakou?
Já většinou CD dostávám a pokud něco kupuju, tak jsou to nějaké starší věci, které mě zajímají a měl jsem je na vinylu nebo na kotoučáku.
Čteš nějaká periodika zabývající se hudbou, nebo raději mrkneš na nějaký ten webzin? Na jaký?
Jsem staromilec. Stejně jako knížku, ty noviny nebo časopis musím držet v ruce, jinak mně to vadí. Chodí mi pravidelně Spark a RockAndPop.
Patří Ti můj veliký dík za to, že sis se mnou „povídal“ a závěrem snad jen, co bys vzkázal metalovému dorostu?
Držte se hesla Viléma Oranžského „Vytrvám“. Ať v poslechu muziky nebo při snaze o její hraní, či v životě obecně. Ono to vždycky alespoň v nějaké formě dojde ke smysluplnému výsledku. Jen to většinou není hned.
|
