S novopackou bandou Samhain jsme po skončení jejich setu zasedli do „tajemných“ zadních prostor rockového klubu Strojovna. V poněkud neútulném prostředí bylo pro Samhain lehce poodhaleno tajemství, proč vlastně rockáč nese tenhle název. Doufal jsem, že mi za to kapela na revanš prozradí méně známé i neznámé informace, novinky či pikantnosti ze svého života a plánů. Nakolik se to podařilo, může zjistit v následujícíh řádcích…
Tak Samhaini, jak to dneska hodnotíte?
Veronika: Hm, já to hodnotím kladně, až na ty lidi. Ale s lidma je to tady asi horší, nejspíš tu lidi poslouchají jinou hudbu. My jsme si to užili, bylo to dost dobrý, odehráli jsme to v pohodě a zvuk byl na pódiu perfektní.
Tentokrát jsem oproti minulému koncertu rozuměl, takže jsem zaznamenal i slibovanou angličtinu. Z toho usuzuju, že realizace chystané desky se pomalu blíží. Jak to s deskou vypadá?
Ondra: Máme nazkoušeno zhruba polovinu materiálu, na půl desky by bylo hotovo. Hrát se zatím budou jen ty dvě skladby, které dneska zazněly (pozn. „Part Of My Destiny“, „Only I Know“), možná přidáme něco v Pace nebo je vyměníme za jinou věc, zase anglickou. Pokud všechno půjde podle plánu, tak bysme do studia vlítli v létě a křest by měl být na podzim, tak aby proběhlo všechno tak, jak má.
Už dříve jsi zmiňoval, že všechny skladby by měly být angličtině. Textuješ nové písně i nadále Ty?
Ondra: Vůbec ne. Naopak, teď texty dává dohromady Jirka s naším bratránkem Lukášem, protože já anglicky neumím ani kváknout, tohle jde všechno mimo mě. Navíc se bratránek zabývá psaním různých příběhů, povídek a literatury. Hodně nám pomáhá i se zpěvem. Tímto ho zdravím ;-). Co se týká nové desky, tak já budu jen na postu bubeníka. Ona ta angličtina se k tomu daleko víc hodí, není to v takových mantinelech a do melodického speed metalu se s ní dá líp pracovat.
Předpokládám, že s přechodem na angličtinu souvisí i stoupající ambice ve vztahu k zahraničí?
Veronika:Rozhodně bysme si to přáli. Nemůžeme říct, že se to stane, ale určitě bysme si to moc přáli. Aspoň to zkusit, s angličtinou by to mohlo jít líp.
Marcel: Nechceme to odepsat rovnou tím, že řekneme: zůstaneme jenom tady, cokoliv uděláme bude určeno jen pro českého posluchače a končíme. Prostě to chceme zkusit.
Veronika: Nemyslíme si, že jsme nějaké hvězdy, to ne, ale chceme to zkusit.
Ondra: Podle mě i třeba v těch severských zemích touhle muzikou žijí a to pak je zas úplně o něčem jiném se někam dostat.
Už se na naplnění zahraničních ambic nějak pracuje?
Ondra: Máme kontakty zatím na Slovensko a teď už i na Švédsko. V létě, pokud nevyjdou nějaké festivaly, tak moc hrát nebudeme, protože se chceme věnovat hlavně desce, s tím, že až vyjde deska, tak by turné mělo být nejen po Česku, ale i co možná nejvíc venku. Na Slovensku už jsme byli s kapelou Janessesion, hráli jsme tam asi čtyři koncerty, takže na Slovensko se dostaneme ještě určitě a pokud vyjde i něco dál, tak budeme strašně rádi. Každý z nás rád cestuje a pokud to půjde spojit s hudbou, je to největší odměna.
Vaše CD „Tajemství duše“ bylo co se textů týká docela mystické, jak to bude vypadat na chystané desce?
Jirka: U mystična zůstaneme, ale chceme jít víc do hloubky, mělo by to být mnohem propracovanější, možná to bude i víc drsnější, realističtější. Deska bude na sebe navazovat příběhově, jedná se o jeden koncepční příběh.
O čem ten příběh bude vyprávět?
Jirka: To neprozradíme. Ale už teď jsme si téměř jistí, že to bude pecka. (smích)
Co se hudby týká, z toho co jsem měl možnost slyšet, tak nějaký zásadní rozdíl oproti tomu, co je na „Tajemství duše“ jsem neregistroval. V čem se bude lišit – pokud vůbec v něčem – novinka od loňské desky?
Přéma: Určitě chceme desku trochu víc propracovat, aby to bylo instrumentálně na vyšší úrovni, aby z toho lidi měli lepší pocit, a hlavně aby i muzikanti se nad tím mohli pozastavit a říct: „je to lepší, udělali pokrok“. Chceme aby to bylo lepší a časem to snad i bude.
Ondra: Oproti „Tajemství duše“ se písně skládají více pro Veroniku a mnohem více to sedí..“Tajemství duše“ bylo z části psané ještě na bývalého zpěváka Ondru..Teď to bude v tomhle hodně jiné a řekl bych mnohem zajímavější. Pořád se ale budeme držet melodického metalu, i když tam je mnohem více power a speed.
Držíte se melodického metalu s dívčím zpěvem. Kapel s holkama u mikrofonu se vyrojilo velká spousta. Berete holky v metalu jako módu nebo dneska už jako normální záležitost?
Lukáš: Jako naprosto přirozenou věc, nebereme na to nějaké ohledy, že by ženská v kapele mohla být nějaký trhák. Je to přirozený, dobrý a šlape to jak hodinky.
Veroniko, ty jsi benjamínek kapely a pokud vím, tak i na metalové scéně. Jak se ti jezdí po koncertech s takovouhle bandou?
Veronika: Mě to strašně baví. Jsem strašně ráda, že jsem tady, naplňuje to můj život a jsem za to strašně šťastná. Vůbec nevím, co bych dělala jiného. Jsem ráda, že jsem tady a myslím, že mě to posunuje dopředu.
Na vaší kapele mě velice zaujal věkový rozdíl členů. Marceli, teoreticky vzato, ty bys mohl být kapelní táta, jak ty to vnímáš?
Marcel: Úplně v pohodě. Pokud děláš muziku, která sedí všem, tak potom všechno funguje. Určitě se ve sto procentech věcí neshodneme, to ani není možné, ale jinak v pohodě.
Ty máš nějaké předchozí zkušenosti s hraním s kapelou?
Marcel: Určitě, my jsme začínali v osmdesátým šestým-sedmým, hráli jsme thrash, moje předchozí kapela byli Tormentor z Paky, takže Samhain je pro mě zase posun někam jinam.
Když mluvíš o osmdesátých letech, metal se za ty roky vyvinul, dostal ses mezi mlaďáky, u kterých lze předpokládat, že budou naklonění moderním vlivům. Jak ty se s tím srovnáváš?
Marcel: Určitě vidím, že úroveň dnešních muzikantů je podstatně vyšší než byla v osmdesátých let, což je dané asi tím, že mají víc možností, lepší nástroje, aparáty. Tenkrát to bylo víc underground. Ale je to dobře.
Jak se díváte na současný vliv intenetu na hudbu?
Ondra: Osobně jsem toho názoru, že hudbu neděláme a ani nebudeme dělat pro peníze a pokud se muzika bude šířit po internetu, bude to poslouchat čím dál víc lidí a bude to známý. Ať už to budou lidi kupovat nebo stahovat, tak mi to bude dělat radost. Je důležité, že se to k lidem dostane. Samozřejmě, chystané cédéčko bude stát velké peníze, takže budeme rádi, když se desky jako takové prodá co nejvíc kusů, ale pokud se ty písničky dostanou k lidem i jinou cestou, tak je to dobře.
Já jsem z generace, pro kterou ještě bylo normální jít do obchodu a muziku si koupit, jiná cesta prakticky nebyla. Má pro tebe dneska ještě nějaký význam to, že si vezmeš cédéčko do ruky, prolistuješ booklet…?
Ondra: Já se přiznám, že od posledních nových cédéček kapel jako Nightwish, Sonata Arctica a těhle „mých“ kapel doma nic nemám, všechno mám stažený v počítači. Z normálního přehrávače už dneska nepustím nic.
V jednom z rozhovorů jsi, Ondro, zmiňoval, že se snažíte být originální. Pokud vezmeš všechno, co se v metalu událo, tak spousta lidí říká, že v metalu už všechno bylo a pokud ne, tak je to tak těžká moderna, že si s ní melodický metal asi těžko poradí. Myslíš, že v současné době může být melodický metal ještě originální a v čem vidíte tu svojí originalitu?
Ondra: Já si myslím, že co muzikant, to originalita. Máme klávesáka, kterého tady v okolí nikdo nemá, co se týká osobitosti a telentu pro skladbu. To samé Veronika, její zpěv, to tady v okolí nikde není. A na tom by se měla postavit deska. Nové písně jsou více postavené na ,,klapkách“. Tentokrát hodně skládá Jirka a bude to slyšet..U kytar je to úplně jinde, jelikož Lukáš i Přéma poslouchají oba drobek jinou muziku a pak dohromady to šíleně šlape, protože do toho každý dává to svoje.
Když jsem procházel vaše profily na netu, zaujaly mě především dvě věci. Jednak Veroničino prohlášení, že se nebude vyjadřovat k tomu, kam by to chtěla se Samhain dotáhnout. Tak už to prozradíš, nebo ještě ne?
Veronika: Asi ne, já mám strašně velké sny a radši je neříkám.
Druhá věc se objevila u Lukáše a to hláška, že nejvíc ho rozesměje, když se Ondra vzteká. Čili jak často se Ondra vzteká?
Lukáš: Skoro pořád (smích).
Marcel: Už se zklidnil, co jsem tam já, tak už se zklidnil.
To bude asi ta otcovská autorita!
Lukáš: On se vzteká opravdu hrozně komicky…
Ondra: Možná (smích), každopádně někdo ty zvířata krotit musí (smích).
Předpokládám, že psaným nebo nepsaným šéfem kapely jsi tedy ty?
Ondra: No spíš nepsaným. To vzniklo hlavně z toho, že organizuju koncerty a záležitosti kolem…
Ptám se hlavně proto, jestli Marcel poslouchá?
Ondra: Jóóó… (smích), jako hodinky (smích).
Asi se všichni už těšíme do postele, tak já se svými otázkami končím a máte prostor říct to, na co jsem se nezeptal a co byste rádi zveřejnili.
Veronika: Všechno podstatné se dozvíte na našich stránkách.
Marcel: Já bych řekl, aby lidi zase začali chodit na koncerty, poslední dobou je to slabší. Protože pamatuju ten začátek devadesátých let, kdy dvěstě, třista lidí nebyl žádný problém, ze všech sršelo nadšení a dneska to je trošku horší. Asi je toho moc, zahraniční kapely, spousta našich kapel, lidi jsou asi línější…
Ondra: Naším velkým snem je dostat se do Vizovic na Masters Of Rock. Rozeslali jsme „Tajemství duše“ na asi osm význačnějších míst.
Marcel: Ale myslím, že letos už to asi nedopadne, zatím se nikdo neozval, necháme se překvapit.
Ondra: Důležitá bude deska a my uděláme maximum, aby byla dobrá.. Já osobně na ni strašně vsázím, protože takový materiál jsem dlouho nikde neslyšel.
Marcel: Ještě musíme trochu zatlačit…
|
